Ivan Tavčar

Ivan Tavčar (28. srpna 1851 Poljane nad Škofjo Loko – 19. února 1923 Lublaň) byl slovinský spisovatel, právník, politik a novinář, jeden z prvních povídkářů období realismu ve Slovinsku.

Ivan Tavčar
poslanec Kraňského zemského sněmu
Ve funkci: ??? – ???
poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1901 – 1907
Stranická příslušnost
Členství	Narodna napredna stranka
Narození	28. srpna 1851 Poljane n. Škofjo Loko Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	19. února 1923 (ve věku 71 let) Lublaň Království SHS
Příčina úmrtí	kolorektální karcinom
Místo pohřbení	Visoko pri Poljanah
Choť	Franja Tavčar
Děti	Igor Tavčar
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	spisovatel, advokát a politik
Commons	Ivan Tavčar
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Portrét Ivana Tavčara od Jurije Šubice

Narodil se v chudé rolnické rodině. V roce 1858 začal chodit do jednotřídky v Poljanech, ve školní docházce pokračoval v Lublani. Roku 1863 se zapsal na lublaňské gymnázium, ze kterého musel kvůli kázeňským přestupkům přestoupit na novomestské gymnázium, potom se ale vrátil zpět do Lublaně. Po maturitě v roce 1871 se zapsal na studium práv na Vídeňské univerzitě. V letech 1875–1877 byl stážistou v Lublani, pak odešel do Kranje a pracoval u dr. Janeze Mencingera. V roce 1880 se do Lublaně vrátil a žil zde až do své smrti. Roku 1884 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Politickou kariéru začal v Kraňském zemském sněmu, kde spolu s politickým partnerem Ivanem Hribarem tvořili jádro radikální skupiny liberálního tábora. Po převzetí vedení strany v roce 1894 se Tavčar stal umírněnějším politikem; do rozpadu Rakouska-Uherska patřil mezi vedoucí politiky kraňské liberální Národní strany pokroku (Narodna napredna stranka). Nějakou dobu také vedl stranické noviny Slovenski narod.

Ve volbách do Říšské rady roku 1901 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval kurii městskou a obchodních a živnostenských komor, obvod Lublaň. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.

V letech 1911–1921 byl lublaňským starostou. Oženil se s Franjou Tavčar (roz. Košenini), jednou z významnějších osobností tehdejšího slovinského ženského hnutí. Také na její podnět se stal členem mnoha národních spolků (byl předsedou Klubu slovinských cyklistů či starostou Sokola). V posledních letech života kvůli rakovině střev opustil politiku a hodně času trávil na své usedlosti na Visokem. Zemřel v Lublani a byl uložen do hrobky na Visokem.

Literární orientace

Tavčarova literární orientace vychází z romantismu, od kterého se ve svém spisovatelském vývoji tu a tam oddálil, duchovně a esteticky s ní však zůstal stále svázán. Literární orientaci poznáme především z jeho mladostných spisů – ze zábavných společenských povídek, zbudovaných na základě romantických námětů, motivů a ideových elementů. Později, když přešel do oblasti uměleckého vyprávění, přijal realistické motivy, hlavně v zobrazování vesnického života; nicméně svým názorem o přednosti duchovního, a především citového života člověka před biologickými a přírodními zákony, zůstal věrný romantismu. Naproti tomu je však romantismus v jeho dílech zmírněn liberálními a demokratickými idejemi. Tavčarova literární orientace je tedy, vzhledem k současnému rozvoji slovinské literatury, anachronická. Když uvážíme, že byl současník slovinské moderny, je jeho pozdní romantismus současným a literárně pokrokovým jevem.

Dílo

Počáteční období (1863–1875)

Na počátku tvůrčí činnosti jej přitahovala poezie. Napsal a uveřejnil několik básní jako Jesenske pesmi (Prepozno; Poglej, na polje slana pada), Moj dom, Rože Slavec, Poldne na deželi, Pomlad, Stari stolp, Duh slavljanski se je zbudil, Gazela … Své možnosti zkoušel též v dramatu. Divadlo bylo jeho celoživotní láskou, jak dramatik byl ale začátečník. Jeho jediný dramatickým dílem tak zůstal skeč Erazem iz jame. Tavčarovo mladostné období je však charakteristické povídkami, novelami a romány, napsanými po vzoru zábavných společenských povídek německých spisovatelů poloviny 19. století. V prostředí napůl hradním, napůl vesnickém a intelektuálském dochází k proplétání silného sentimentalismu, liberálních idejí, moralistické kritiky šlechtických kruhů a měšťanského demokratického cítění.

Vrcholné období (1876–1893)

V tomto období se Tavčar soustředí především na vesnickou a historickou pověst. Na nichž stojí vrcholné i pozdní období tvorby. Pro Tavčara je typické, že ve vrcholném období psal sice méně, zato však právě v něm vznikla jeho nejlepší díla. Vyšla už ke konci slovinské moderny, čímž se období mezi romantismem a realismem prodloužilo až do konce 1. světové války a přežilo vrchol slovinské moderny i jejích současníků. Tavčarův sloh je neobvyklý, směřuje od objektivně rozumového, který v próze používali Josip Jurčič a Janko Kersnik, k více subjektivnímu, poeticky zabarvenému jazyku. Tato díla tvořila vrchol povídkové prózy v období mezi romantismem a realismem. Vesnickými novelami a povídkami tomuto žánru v slovinské literatuře vyznačil cestu pro F. S. Finžgara, Prežihova Vorance a Cyrila Kosmače.

Literární příspěvky začal publikovat ještě jako student, a to ve studentském časopisu Slavec, v Stritarjevem zvonu, Ljubljanskem zvonu, Zori a Slovanu. Jeho první povídka Primola vyšla v roce 1868 v Slavljanskem jugu. Kromě toho psal také pro Mohorjevu družbu. Své knihy častokrát podepisoval pod pseudonymem Emil Leon.

Nejznámější díla

• Ivan Slavelj (1876)
• Vita vitae meae (1883)
• Mrtva srca (1884)
• Janez Sonce (1885–1886)
• Med gorami (1876–1888) – sbírka krátkých povídek
• Grajski pisar (1889)
• 4000 (1891)
• V Zali (1894)
• Izza kongresa (1905–1908)
• Cvetje v jeseni (1917)
• Visoška kronika (1919) – nejvýznamnější dílo, popisuje dění v 17. století, kdy končila třicetiletá válka. Slovincům dal jeho prostřednictvím první skutečně dokonalý, ideově a esteticky zformovaný román na vyšším duchovním základu.

Díla přeložená do češtiny

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Tavčar
• Krev jeho na nás – Vysocká kronika (přel. dr. Miroslav Plecháč, Praha: Brázda, 1948)
• Podzimní kvítí (přel. Bohuš Vybíral, Olomouc: R. Promberger, 1923)
• Mezi horami a lidmi: výbor novel (přel. Josef Paulík, Praha: E. Beaufort, 1902)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Tavčar na slovinské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Tavčar na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: jn20010420034, jo2011555888, jo2011555889 BNF: cb12641467x (data) CiNii: DA17167350 GND: 136559069 ICCU: SBLV108001 ISNI: 0000 0001 1798 2598 LCCN: n84065265 NSK: 000010704 NTA: 072153164 PLWABN: 9810644525905606 SNK: 169723, 169724 SUDOC: 074512900 VIAF: 100298803 WorldCat Entities: E39PBJppCmG4KTQ938p3cJ8wG3

Portály: Literatura | Politika | Právo | Slovinsko | Lidé