Inkolát

Inkolát (z lat. incola, usedlý obyvatel), někdy také indigenát, byl pojem středoevropského, českého a rakouského stavovského práva a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, jakousi středověkou obdobu šlechtického občanství.

Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí Lužice) a v Rakousku; opravňoval mimo jiné k nabývání deskových statků, tj. významných nemovitostí. Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.

Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Čechách od korunovace Jana Lucemburského roku 1310 až do stavovského povstání roku 1618 rozhodoval výhradně Český zemský sněm.^[1] Od Obnoveného zřízení zemského (1627) jej udílel panovník. Se zrušením stavovského zřízení v Rakousku roku 1848 ztratil inkolát praktický význam.

Příklady získání českého inkolátu

Český inkolát
Rok získání	Rod	Osobnost
1623^[2]	Serényiové
1652^[3]	Paarové
1710^[4]	Seilern-Aspangové
1843^[5]	Pallaviciniové

Příklady získání moravského inkolátu

Rakouský inkolát
Rok získání	Rod	Osobnost
1593^[6]	Serényiové	František Serényi

Příklady získání rakouského inkolátu

Rakouský inkolát
Rok získání	Rod	Osobnost
1808^[7]	Rohanové	Jindřich Ludvík z Rohanu a jeho tři synové, mezi nimi Charles Alain z Rohanu

Příklady získání uherského indigenátu

Uherský indigenát
Rok získání	Rod	Osobnost
1803^[5]	Pallaviciniové

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inkolat na německé Wikipedii.

↑ Archivovaná kopie. encyklopedie.seznam.cz [online]. [cit. 2008-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-24.
↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 244. Dále jen Modrá krev.
↑ Modrá krev, s. 218
↑ Modrá krev, s. 243
↑ ^a ^b Modrá krev, s. 221
↑ KUNDRATOVÁ, Miroslava. Sňatková politika v 17. a 18. století na příkladu rodin Serenyi, Chorinských, Petřvaldských. Brno, 2011. 95 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Tomáš Knoz. s. 20. Dostupné online.
↑ Modrá krev, s. 234

Literatura

Bohumil Baxa: Inkolát (a indigenát) v zemích koruny české od roku 1749–1848, Bursík a Kohout, Praha 1908

Související články

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Inkolát v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo Indigenát v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Inkolát ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

[1] Archivovaná kopie. encyklopedie.seznam.cz [online]. [cit. 2008-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-24.

[Mašek_244-2] MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 244. Dále jen Modrá krev.

[Mašek_218-3] Modrá krev, s. 218

[Mašek_243-4] Modrá krev, s. 243

[Mašek_221-5] Modrá krev, s. 221

[Kundratová-6] KUNDRATOVÁ, Miroslava. Sňatková politika v 17. a 18. století na příkladu rodin Serenyi, Chorinských, Petřvaldských. Brno, 2011. 95 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Tomáš Knoz. s. 20. Dostupné online.

[Mašek_234-7] Modrá krev, s. 234

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]