Jindřich Ludvík z Rohanu
Jindřich Ludvík Rohan, kníže z Guéméné (francouzsky Henri-Louis-Marie de Rohan, price de Guémené, 30. srpna 1745, Paříž – 24. dubna 1809, Praha) byl francouzský šlechtic a dvořan, z francouzského rodu Rohanů, působil jako předposlední velký komorník Francie.
| Jindřich Ludvík Rohan z Guéméné | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. srpna 1745 Paříž |
| Úmrtí | 24. dubna 1809 (ve věku 63 let) Praha |
| Místo pohřbení | Rohanská hrobka (od 1824) |
| Choť | Viktorie Armanda Josefa z Rohanu |
| Děti | Karel Alain z Rohanu Ludvík Viktor z Rohanu Julius Armand Ludvík z Rohanu Marie Luisa Josefina z Rohanu |
| Rodiče | Julius Herkules Rohan z Guéméné a Marie Luisa z La Tour d'Auvergne |
| Rod | Rohanové |
| Příbuzní | Princess Berthe de Rohan-Guéméné (vnučka) |
| Funkce | velký komorník Francie (1775–1790) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatJindřich Ludvík Maria Rohan, kníže Rohan z Guéméné se narodil v Paříži jako jediný syn hlavního představitele rodu Rohanů, Julia Herkula, knížete z Guéméné, a jeho manželky Marie Luisy z La Tour d'Auvergne (dcery Karla Godefroye z La Tour d'Auvergne). Marie Luisa měla nemanželské dítě se svým milencem Karlem Eduardem Stuartem. [1]
Rodina a potomstvo
editovat
15. ledna 1761 se Jindřich Ludvík oženil v kostele Saint-Jean-en-Grève se svou vzdálenou sestřenicí, Viktorií Armandou Josefou z Rohanu, dcerou Karla z Rohanu, knížete ze Soubise a jeho ženy Anny Terezy Savojské. Pár měl pět dětí, z nichž čtyři se dožily dospělosti. Rodina žila v rodovém paláci Rohan-Guémené na náměstí des Vosges.
V roce 1767 byl Jindřich Ludvík jmenován vrchním velitelem královské gardy Ludvíka XVI. a roku 1775 velkým komorníkem Francie, neboť jeho strýc Godefroy Karel Jindřich z La Tour d'Auvergne, vévoda z Bouillonu, na tento úřadu rezignoval. Také kněžna z Guéméné získala dvorský úřad, byla jmenována guvernérkou královských dětí.
Od 80. let 18. století se Jindřich Ludvík a jeho rodina zapletli do osobních a politických skandálů a v roce 1782 kníže vyhlásil bankrot s dluhem 33 milionů livrejí. On a Viktorie se vzdali svých obvinění u soudu a opustili Versailles. Jejich majetek byl prodán, včetně pařížského paláce a jejich sídla v Montreuil.
Po smrti svého tchána zdědil titul knížete ze Soubise.
Emigrace
editovat
Během francouzské revoluce Jindřich Ludvík s otcem a částí rodiny uprchl ze země, zatímco jeho manželka zůstala ve Francii. Uchýlil se nejprve do Švýcar, poté do Německa a nakonec do habsburské monarchie, konkrétně do Prahy. Zde sloužil v rakouské císařské armádě.[2]
V roce 1808 mu císař František I. udělil knížecí titul [3] a o několik měsíců později Jindřich Ludvík Maria Rohan, kníže z Guéméné, roku 1809 ve věku 63 let v Praze zemřel.
Většina jeho potomků zůstala v Rakouském císařství, kde vytvořili novou větev rodu, která vzkvétá dodnes.
Potomstvo
editovat- Šarlota Viktorie Josefa Henrieta z Rohanu (17. listopadu 1761 – 15. prosince 1771)
- Karel Alan Gabriel z Rohanu (18. ledna 1764 – 24. dubna 1836), vévoda z Montbazonu, Rohanu, kníže z Guéméné, ⚭ 1781 Louise Aglaé de Conflans d'Armentieres (1763–1819)
- Marie Luisa Josefína z Rohanu (13. dubna 1765 – 21. září 1839), ⚭ 1780 Karel Ludvík Kašpar z Rohanu (1765–1843), vévoda z Montbazonu
- Ludvík Viktor Meriadec z Rohanu (20. července 1766 – 10. prosince 1846), vévoda z Rohanu a Bouillonu, ⚭ 1809 Berta Rohanová (1782–1841)
- Julius Armand Ludvík z Rohanu (20. října 1768 – 13. ledna 1836), ⚭ 1800 Kateřina Vilemína Zaháňská (8. února 1781 – 29. listopadu 1839), rozvedli se v roce 1805
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri Louis, Prince of Guéméné na anglické Wikipedii.
- ↑ Henri Louis' mother was a mistress of Charles Edward Stuart, and Henri Louis' uncle, Ferdinand Maximilien Mériadec de Rohan, had three children with Charlotte Stuart, Duchess of Albany, an illegitimate daughter of Charles Edward Stuart by a different mistress.
- ↑ Georges Martin: Histoire et généalogie de la Maison de Rohan, strana 75 a dále (Lyon 1998)
- ↑ Jean de Bonnot: L'Ordre de la Noblesse, sv. 7, str. 879 (Paris Ordo Nobilitatis, 1992)
