Ignaz Ludwig Paul svobodný pán von Lederer (25. srpna 1769 Vídeň10. září 1849 Vídeň) byl rakouský polní maršál a vojevůdce napoleonských válek. V rakouské armádě sloužil od roku 1784, jako důstojník jezdectva se vyznamenal ve válkách proti revoluční Francii a v napoleonských válkách. V hodnosti polního podmaršála a divizního velitele vynikl v závěrečné fázi bojů proti Napoleonovi na Rýně a ve Francii, za zásluhy obdržel Vojenský řád Marie Terezie (1814). Později působil v Itálii, jako generál jezdectva (1830) vystřídal posty zemského velitele na Moravě a v Haliči, nakonec byl v letech 1832–1848 zemským velitelem v Uhrách. Na začátku maďarské revoluce požádal o odchod do penze, do výslužby odešel v nejvyšší armádní hodnosti polního maršála (1848).

Ignaz svobodný pán von Lederer
Vrchní velitel v Uherském království (Pešť)
Ve funkci:
1832 – 1848
Předchůdcearcivévoda Ferdinand Karel
Nástupcerevoluční vláda
Vrchní velitel v Haliči (Lvov)
Ve funkci:
1831 – 1832
PředchůdceJosef von Stutterheim
NástupceFriedrich Karl von Langenau
Vrchní velitel na Moravě a ve Slezsku (Brno)
Ve funkci:
1829 – 1831
PředchůdceAlois Gonzaga z Lichtenštejna
NástupceJan Nepomuk z Klebelsbergu
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní maršál (1848), generál jezdectva (1830), polní podmaršál (1813), generálmajor (1809)

Narození25. srpna 1769
Vídeň
Úmrtí10. září 1849 (ve věku 80 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán
DětiAugust von Lederer
Moriz von Lederer
Profesevoják a důstojník
OceněníVojenský řád Marie Terezie (1814), Řád čestné legie (1819)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Erb rodu Ledererů

Pocházel z úřednické rodiny, narodil se jako mladší syn diplomata a říšského dvorního rady Augusta Gottloba Lederera (1723–1795).[1][2] Do armády vstoupil v prosinci 1784 jako poručík k dragounskému pluku č. 31. Jako důstojník jezdectva se vyznamenal ve francouzských revolučních válkách a po bitvě u Stockachu byl povýšen na majora (1799). Jako podplukovník byl poté přidělen k 4. jezdeckému pluku, s nímž pobýval v Kyjově. V roce 1804 dosáhl hodnosti plukovníka a převzal velení 11. dragounského pluku v Kyjově.[3]

Pro tažení v roce 1809 byl jmenován generálmajorem a velel brigádě kyrysníků v záložním sboru knížete Lichtenštejna. V dubnu 1809 bojoval u Řezna, poté se vyznamenal statečností v bitvách u Aspern a Wagramu. Po válce byl brigádním velitelem v Sedmihradsku.[4] V roce 1813 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v závěrečné fázi napoleonských válek byl velitelem divize na Rýně, v roce 1814 se svými jednotkami pronikl do Francie. V tažení roku 1815 bojoval v armádním sboru generála Colloreda a po skončení napoleonských válek byl jako divizní velitel v Mylhúzách součástí okupačních spojeneckých vojsk ve Francii.[5][6]

Spojenecká okupační správa Francie skončila svou činnost v roce 1818 a Lederer se poté stal velitelem divize ve Vicenze. Později velel vyšším jednotkám na různých místech v Itálii,[7] mimo jiné ve Veroně[8] a od července do prosince 1829 byl krátce zastupujícím vrchním velitelem v Lombardsko-benátském království. V letech 1829–1831 byl zemským velitelem na Moravě a ve Slezsku se sídlem v Brně[9] a v roce 1830 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Krátce působil jako vrchní velitel v Haliči (1831–1832)[10] a nakonec byl dlouholetým vrchním velitelem v Uherském království (1832–1848).[11] V Pešti setrval šestnáct let,[12] v závěru kariéry měl účast na začátku maďarské revoluce v roce 1848, kdy vzbouřencům odmítl vydat arzenál rakouské armády pro vyzbrojení uherské Národní gardy. Vzhledem ke svému věku a překotnému vývoji revolučních událostí požádal o uvolnění z funkce. K datu 16. června 1848 byl povýšen do hodnosti polního maršála a 1. července 1848 byl penzionován.[13] Zemřel o rok později ve Vídni.

Tituly a ocenění

editovat

Spolu se všemi členy rodiny užíval od roku 1778 titul svobodného pána.[14] Od roku 1815 byl čestným majitelem dragounského pluku č. 2. V roce 1827 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Jako vrchní velitel v Uhrách byl od roku 1840 držitelem uherského indigenátu.[16] Během vojenské kariéry získal několik vyznamenání v Rakousku i od zahraničních panovníků.[17]

Rakousko

editovat

Zahraničí

editovat

V roce 1805 se oženil s Franziskou Xaverií von Trattnern (1785–1856), s níž měl tři syny, všichni sloužili v armádě.[20] Nejmladší Hermann (1815–1832) zemřel předčasně jako podporučík, starší synové August (1807–1882) a Moriz (1809–1890) dosáhli u jezdectva generálských hodností.[21]

Ignaz pocházel z početné rodiny, jeho bratři Paul (1761–1845), Josef (1771–1812), Karl (1772–1860) a Alois (1773–1842) působili v různých sférách veřejného života, uplatnili se ve státní správě, bankovnictví a diplomacii. Další bratr August (1768–1800) padl jako důstojník v bitvě u Marenga. Z dalších generací se v armádě uplatnili Josefovi potomci, syn Karl Josef (1800–1868) a vnuk Karl Ludwig (1837–1915), kteří také dosáhli generálských hodností. V jedné linii rod užíval od roku 1845 alianční jméno Lederer-Trattnern a jejím potomkům patřil do začátku 20. století velkostatek Slavičín na Moravě.[22]

Reference

editovat
  1. Rodina Ledererů in: Biographisches Lexikon des Kaiserthumss Oesterreich dostupné online
  2. Rodina Augusta Gottloba Lederera na webu geni.com dostupné online
  3. Militär Almanach 1807; Vídeň, 1807; s. 54, 277 dostupné online
  4. Militär Almanach 1812; Vídeň, 1812; s. 33 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1817; Vídeň, 1817; s. 44 dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1818; Vídeň, 1818; s. 44 dostupné online
  7. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1823; s. 40 dostupné online
  8. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1828; s. 39 dostupné online
  9. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1830; s. 20 dostupné online
  10. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1832; Vídeň, 1832; s. 44 dostupné online
  11. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1833; Vídeň, 1833; s. 23, 38 dostupné online
  12. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1848; s. 23 dostupné online
  13. Služební postup Ignaze Lederera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 55 dostupné online
  14. Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1849; Gotha, 1849; s. 243–245 dostupné online
  15. Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich, Vídeň, 1828; s. 64 dostupné online
  16. Rod Ledererů in: Siebmacher Wappenbuch dostupné online
  17. Přehled řádů a vyznamenání Ignaze Lederera in: Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 287 dostupné online
  18. Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
  19. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 63
  20. Rodina Ignaze von Lederera na webu geni.com dostupné online
  21. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 102–103 dostupné online
  22. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1901; Gotha, 1901; s. 416–418 dostupné online

Externí odkazy

editovat