Wikipedie

Hruštička okrouhlolistá

druh rostliny

Hruštička okrouhlolistá (Pyrola rotundifolia) je vytrvalá přízemní bylina, z jejíhož oddenku vyrůstají okrouhlé listy i nevysoká lodyha s drobnými narůžovělými květy. Přestože je v Česku nejčastěji se vyskytujícím druhem rodu hruštička, roste v české přírodě pouze roztroušeně až vzácně a je zařazena mezi ohrožené rostliny (C2t) s postupně ubývající četností výskytu.

Jak číst taxoboxHruštička okrouhlolistá
alternativní popis obrázku chybí
Květenství hruštičky okrouhlolisté (Pyrola rotundifolia)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďvřesovcovité (Ericaceae)
Podčeleďhruštičkové (Pyroloideae)
Rodhruštička (Pyrola)
Binomické jméno
Pyrola rotundifolia
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres celé rostliny
Otevřený květ
Okrouhlé listy

Rodové jméno Pyrola pochází z latiny a odkazuje na podobnost přízemních listů s listy stromu hrušeň (latinsky pyrus). A protože její jsou menší velikosti, dostala rostlina zdrobnělé české jméno hruštička.[1][2]

Výskyt

editovat

Roste v Evropě od Britských ostrovů po sever Itálie a východním směrem až na Ural a Kavkaz. Směrem na východ se postupně vyskytuje přes Sibiř až po ruský Dálný východ a dále ostrůvkovitě v horách Střední Asie, v Mongolsku i Číně. Její izolovaná arela se nachází v jižní Asii, v Myanmaru.

V ČR se řídce vyskytuje v dubohabřinách se zapojeným mechovým patrem nebo po lesních okrajích. Roste značně nerovnoměrně téměř po celém území, v teplých oblastech je vzácná, ve středních je sice o málo častější, ale i tam bývá pouze roztroušená. Těžiště jejího výskytu se nachází ve suprakolinním až submontánním stupni, nejvýše ve Velké kotlině ve Hrubém Jeseníku v nadmořské výšce okolo 1100 m n. m. Dále je hojnější v nižších horských polohách Beskyd, na Šumavě a Českomoravské vrchovině, v lesních lemech či jako pionýrský druh podél cest či v opuštěných lomech.[1][3][4][5][6]

Ekologie

editovat

Rostlina je hemikryptofyt či chamaefyt, jež se nejčastěji vyskytuje ve stinných, zejména listnatých, mezofilních lesích a po jejich okrajích. Je vhodným druhem pro lehké písčité až střední hlinité půdy, které jsou mírně kyselé nebo slabě zásadité, preferuje trvale vlhké stanoviště.

Upřednostňuje půdu se zapojeným mechovým porostem a pokrytou spadaným listím, ve kterém v nevelké hloubce vodorovně prorůstá její plazivý hypogenní oddenek. V podzemní části se na sympodiálně větveném oddenku vytváří šupinovité listy a v uzlinách vznikají niťovité kořínky. Při určité délce oddenku zamíří z něj svisle vzhůru nadzemní prýt a kolem něj se na povrchu vytvoří růžice listů a pod povrchem kořeny. Tak vzniká nová rostlina s listy jen v růžici a s lodyhou případně nesoucí květenství.

Kvete koncem jara, za teplého období od května až do června a plody dozrávají asi v srpnu. Přestože její květy jsou voňavě, nemají nektar a nelákají hmyz k opylování, semena proto vznikají převážně jen samoopylením. Rostlina odolává mrazu do teploty -30 °C. U hruštičky okrouhlolisté je počet chromozomů 2n = 46 a stupeň ploidie x = 2.[1][3][7][8][9]

Popis

editovat

Je vytrvalá, stálezelená bylina sahající s lodyhami do výšky 20 až 30 cm. Přímé, hranaté, bezlisté a nevětvené lodyhy, rostoucí z růžice řapíkatých listů, mívají lodyžní listy pouze redukované v jednu či dvě vejčité šupiny. Přízemní listy jsou jednoduché a celistvé, na rubové straně světleji zelené než na lícní, jsou vejčité až eliptické, obvykle dlouhé 3,5 až 5,5 cm a široké od 2 do 4 cm, na vrcholu jsou tupé, po obvodě plytce zoubkované a jejich řapíky bývají delší než vlastní čepele. Listy jsou adaptované na sušší stanoviště, mají hrubší kožovitou pokožku a jsou pokryté silnější vrstvou vosku.

Květenství na vrcholu lodyh tvoří všestranný hrozen a mívá deset až patnáct pětičetných květů na stopkách asi 5 mm dlouhých, jejich blanité objímavé listeny jsou vejčitě kopinaté. Kalich je pětilaločný, vytrvalý, jeho cípy bez lemu jsou asi třikrát delší než širší. Pět volných korunních lístků, dlouhých asi 1 cm a širokých 0,6 cm, vytváří bílou až narůžovělou zvonkovitou korunu. Svrchní, kulatý semeník je tvořen pěti plodolisty. Tyčinky se špičatými, žlutými prašníky jsou vykloněné ven z květu a zralý pyl, slepený v tetrádách, je z prašníků vypouštěn postupně dvěma dírkami. Čnělka je dlouhá 6 až 11 mm, silně zakřivená a na konci ztlustlá, nese pětiramennou bliznu. Pokud se blizna do určité doby neopylí cizím pylem, čnělka se ohne a stočí tak, že se blizna dostane přímo pod prašníky a je následně opylená vypadávajícím vlastním pylem.

Plody jsou kulovité, hnědé, asi 6mm tobolky o pěti pouzdrech, ve kterých bývá množství drobných semen velkých kolem 0,5 mm. Tobolky pukají ve zralostí pouzdrosečně pěti chlopněmi, které však na spodu a vrcholu zůstávají spojené. Zralá semena jsou tak za bezvětrného počasí v tobolkách zadržována a vytřásají se ven toliko při otřesech za silného větru, kdy také mohou odlétnou dále od rostliny. Semena jsou nejen malá, ale i velmi lehká, prachová, mají jen neparným klíček a nejsou na nich vidět stopy po dělohách, obsahují jen minimum zásobních látek pro novou rostlinku.[1][3][7][8][9][10]

Rozmnožování

editovat

Bylina se nejčastěji rozšiřuje větvícím se oddenkem, který dále slouží k uchovávání živin pro překlenutí nepříznivých podmínek v zimním období nebo za sucha a usnadňuje rostlině regeneraci po narušení okolního životního prostředí.

Kvetoucí rostliny se mohou rozmnožovat i semeny, která jsou nejčastěji šířena větrem, méně častěji vodou nebo pomoci zvěře. S přihlédnutím ke skutečnosti, že květy bývají ve výšce do 20 cm nad zemí a v lesích není v této výšce příliš větrno, semena se obvykle nerozptylují přirozenou cestou na velké vzdálenosti.

Jako všechny druhy hruštiček je i tento druh endomykorhizní. Žije v symbióze s vřeckovýtrusnými houbami, jejichž vlákna podhoubí pronikají do buněk pokožky kořínků hruštičky. Rostliny využívají tuto erikoidní mykorhizu k získávání vody a v ní rozpuštěných anorganických látek z půdy.

Tato spřízněnost je potřebná hlavně pro vyklíčené semeno, neboť to obsahuje jen minimum živin a pomoci mykorhizy si zajišťuje přísun živin nutných ke klíčení i pro růst semenáče. Je nejpravděpodobnější, že vyklíčí právě to semeno, které se dostane do prostředí zaplněného vlákny mycelia vhodných hub. S vyrašením listů nastupující fotosyntéza zajišťuje pro hruštičku lepší dostupnost většiny živin a potřeba mykorhizy sice klesá, ale nezaniká. Rostlina houbám zase poskytuje uhlíkaté zdroje nutné pro stavbu těla.[1][2][3][5][7][10]

Význam

editovat

Listy hruštička okrouhlolisté obsahují hlavně třísloviny a arbutin, látky, které se používají v léčitelství. Třísloviny jsou velice různorodé polymerní fenolové sloučeniny, jež bývají přítomné v mnoha potravinách rostlinného původu. Při interakci s bílkovinami v ústní dutině vytvářejí trpkou chuť. Mají antioxidační potenciál a mohou ničit volné radikály, působí protizánětlivě, protialergicky a účinkují proti ateroskleróze. V trávicím ústrojí mají detoxikační účinky, působí proti bakteriím, virům i střevním parazitům, brzdí zánětlivé procesy v žaludku a ve střevech, podporují tvorbu žaludečních šťáv, ovlivňují krevní oběh, pomáhají proti nadměrnému pocení, působí proti průjmu a krvácení. Na druhé straně se však dieta s vysokým obsahem taninů může projevovat negativně, např. nižší využitelností bílkovin či minerálních látek.

Arbutin je derivát hydrochinonu, bílý či nažloutlý prášek, který má antioxidační vlastnosti a má zjasňující účinek na kůži. Získává se z listů některých rostlin čeledě vřesovcovitých nebo je vyráběn synteticky.[11][12]

Ohrožení

editovat

Hruštička okrouhlolistá je v českém prostředí ohrožena především nevhodným lesnickým hospodařením, pěstováním monokultur i disturbancí bylinných podrostů. V minulosti všechny hruštičky ustupovaly z české přírody také v důsledku negativního vlivu průmyslových imisí na jejich mykorhizní houby. V Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky z roku 2017 je považována za taxon, jehož počty se v poslední době stále snižují, za druh silně ohrožený (C2t).[13][14]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Hruštička okrouhlolistá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2009-10-02 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Pyrola rotundifolia, s. 513–514. 
  3. ↑ a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Hruštička okrouhlolistá [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 2012-06-29 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ VALEČEK, Martin. Rozšíření, ekologie a příčiny úbytku druhů čeledi Pyrolaceae. Praha, 2021 [cit. 2025-02-28]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Zuzana Münzbergová. Dostupné online.
  5. ↑ a b ČECH, Luděk; EKRT, Libor; EKRTOVÁ, Ester et al. Cévnaté rostliny: Hruštička okrouhlolistá [online]. Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava, rev. 2017 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ POWO: Pyrola rotundifolia [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2025 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Pyrola rotundifolia [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2021 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Hruštička okrouhlolistá [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2025-02-28]. S. 5. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Erikoidní mykorhiza [online]. Oddělení mykorhizních symbióz: Botanický ústav AV ČR, Průhonice [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b QIN, Haining; STEVENS, Peter F. Flora of China: Pyrola rotundifolia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Třísloviny [online]. Informační centrum bezpečnosti potravin, Ministerstvo zemědělství, Praha 1-Těšnov [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ SEDLÁČEK, Martin. Arbutin [online]. BiOOO, Budějovická DBK, Praha-4 [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ PROKEŠOVÁ, Helena. Hruštička okrouhlolistá. portal.nature.cz [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2025-02-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2025-02-28]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. ISBN 978-80-88076-47-6 (print). 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hruštička_okrouhlolistá&oldid=24709289“