Wikipedie

Kostomlaty pod Milešovkou (hrad)

zřícenina hradu
(přesměrováno z Hrad Kostomlaty pod Milešovkou)

Kostomlaty jsou zřícenina šlechtického hradu z první poloviny 14. století na kopci Kostomlaty nad obcí Kostomlaty pod Milešovkou, podle níž získaly název. Jedná se o hrad bergfritového typu s dvoudílnou dispozicí. Stal se součástí predikátu Kostomlatských z Vřesovic. Byl opuštěn na konci 16. století. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Kostomlaty pod Milešovkou
Hrad Kostomlaty
Hrad Kostomlaty
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapřed rokem 1333
Zánikkonec 16. století
StavebníkBoreš z Oseka
Další majiteléHrabišici, páni z Vřesovic, Kolovratové
Současný majitelObec Kostomlaty pod Milešovkou
Poloha
Adresajihovýchodně od obce, Kostomlaty pod Milešovkou, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°33′15″ s. š., 13°52′47″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky42696/5-2632 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

V turistických průvodcích a mapách bývá někdy hrad – s odkazem na Václava Hájka z Libočan – nesprávně nazýván Sukoslav. Ve své kronice vypráví Hájek vymyšlený příběh o předáku Sukoslavovi, který bojoval s knížetem Hostivítem. Tento Sukoslav měl v roce 880 poblíž Bíliny založit hrad, který pojmenoval podle svého jména.[2] Hostivít ani Sukoslav nejsou historické postavy, hrady se koncem 9. století ještě nestavěly, ztotožnění Sukoslavi s Kostomlaty neuvádí ani Hájek. V soudobých písemných pramenech se tento název nevyskytuje, používat se začal až v 19. století.

Ve skutečnosti hrad založili někdy po roce 1300 páni z Rýzmburka, nazývaní také páni z Oseka, původně Hrabišici. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1333, kdy ho Boreš z Oseka prodal Chotěborovi z Herštejna.[3] Hrad byl v té době manstvím hradu Rýzmburka (Oseka). Dva roky nato prodal Chotěbor Kostomlaty markraběti moravskému, pozdějšímu českému králi a císaři Karlovi IV.[4] Hrad se tak stal manstvím českého krále. Neznámo kdy udělil Karel IV. hrad v léno pánům ze Žerotína. Dokládá to fakt, že v roce 1370 instaloval nového faráře do Kostomlat Habart starší ze Žerotína. V roce 1388 prodal Plichta ze Žerotína hrad Jindřichu Škopkovi z Dubé.[5]

Majitel hradu za husitských válek Albrecht Škopek z Dubé byl komtur řádu německých rytířů v české provincii.[6] Husité během válek Kostomlaty několikrát oblehli, poničili je, ale nedobyli. Na jaře roku 1434 hrad spolu s hotovostmi z Loun, Slaného a Žatce oblehl husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic.[7] Obléhání hradu začalo někdy mezi 9. a 21. dubnem a kromě vojska žatecko-lounského svazu se jej zúčastnily oddíly z Litoměřic a pravděpodobně i z měst ovladaných Jakoubkem z Vřesovic, tj. z Bíliny, Ústí nad Labem, Žlutic a dalších. Cílem husitů bylo získat významný opěrný bod, zadržet vojska severočeské katolické šlechty před účastí v bitvě u Lipan, ale také Jakoubkův osobní prospěch.[8]

Albrecht z Dubé se účastnil obrany hradu a je v Kostomlatech doložen 21. dubna, kdy napsal dopis velmistru Pavlu Russdorfovi. V něm velmistra informoval o potravinové pomoci v hodnotě sta kop (snad pražských grošů[9]), kterou na hrad dovezl hejtman mosteckého hradu Hans Maxin a již měl velmistr uhradit.[8]

Přestože byl Jakoubek z Vřesovic po bitvě u Lipan od Kostomlat vylákán k účasti v bitvě u Řevničova, k hradu se posléze vrátil a dobyl jej. Není jasné, zda k tomu došlo vojenským útokem, nebo se posádka vzdala. Svatojánského sněmu konaného 24. června 1434 se Jakoubek ani zástupci žatecko-lounského svazu neúčastnili, a pravděpodobně tak stále hrad obléhali. Dobyli jej nejspíše před polovinou srpna, kdy Jakoubek podnikal útoky na nepřátelské statky v česko-bavorském pohraničí. Brzy poté mu Albrecht z Dubé hrad pravděpodobně prodal a Jakoubka jako majitele Bartošek z Drahonic ve své kronice uvedl ke 4. červnu 1435. O dva roky později, 8. června 1437, si Jakoubek z Vřesovic nechal se svolením císaře zapsat žlutické a kostomlatské panství do zemských desek.[8]

Po ztrátě Chomutova na Kostomlatech po určitou dobu sídlil Jan z Vřesovic, který se po hradě psal v době okolo roku 1458. Jan se až do roku 1465 o hrad soudil s Benešem z Kolovrat.[10] Krátce po vyhraném sporu Kostomlaty roku 1466 předal do správy svému nejstaršímu synu Jarošovi.[10] Potomci Jana z Vřesovic podle hradu psali Kostomlatští z Vřesovic, zůstal hrad i s panstvím až do začátku třicetileté války. Jako všechny středověké hrady se v průběhu 16. století staly i Kostomlaty pro své majitele neobyvatelné. Postupně si vystavěli nová sídla v městečku Kostomlatech pod hradem. V roce 1606 už na hradě, který postupně chátral, nikdo nebydlel. Po stavovském povstání roku 1618 byl tehdejším majitelům, Petrovi a Oldřichovi Kostomlatským z Vřesovic, zkonfiskován. Pak ho i s panstvím koupili Černínové z Chudenic.[11]

Roku 1841 začal Josef Fenzel z Kostomlat v dolním hradu stavět výletní restauraci. Vystavil v ní nálezy uskutečněné při planýrce a kopání základů. Tím byla do budoucna zmařena možnost archeologického průzkumu v tomto prostoru.[zdroj⁠?!] Hostinec spolu s rozhlednou ve velké věži zanikl v padesátých letech dvacátého století. Z hostince zbyla jen část zdí a sklep.[12]

V roce 1998 bylo založeno Občanské sdružení pro záchranu hradu Kostomlaty, které o památku pečuje. Podařilo se mu získat finanční prostředky od Ministerstva kultury České republiky na opravu a konzervování části horního hradu.[zdroj⁠?!] V roce 2014 sdružení dokončilo opravu velké věže, ve které byla opět zřízena rozhledna.[12]

Stavební podoba

editovat

Kostomlaty jsou typickým příkladem hradu bergfritového typu.[13] Dispozice hradu je od založení dvojdílná. Horní hrad se skládal z věže (bergfritu) a dvou protilehlých paláců, mezi nimiž bylo umístěno nádvoří na půdorysu nepravidelného lichoběžníku. Dolní hrad tvořilo rozlehlé předhradí, do něhož se vstupovalo hranolovou branou, kterou chránila kulatá věž. V předhradí byly umístěny hospodářské budovy. Dnešní cesta ke hradu respektuje původní přístup. Ještě před vstupem do předhradí přetínala cestu kulisová brána, která byla součástí parkánové hradby a ze které se dochovala část zdiva. Druhá brána, sloužící vstupu do předhradí, měla čtvercový půdorys a vnitřní neuzavřená strana byla otevřená dovnitř. Okrouhlá věž nad ní má čtvercový interiér, zakončena byla podsebitím na kamenných konzolách. Horní hrad byl od dolního oddělený příčným příkopem a hradbou. V té byla třetí brána umístěná pod bergfritem. V jihovýchodní části opevnění horního hradu pak byl vstup do nádvoří, vymezeného dvěma protilehlými paláci. V polovině 15. století byl západní palác přestavěn a o jedno patro zvýšen. Tuto přestavbu dokumentují tři velká okna. Vchod do bergfritu byl pak možný z prvního patra západního paláce. Bergfrit byl zakončený užší nástavbou, kolem které obíhal ochoz. Tomáš Durdík tuto stavbu definuje jako věž typu máselnice.[7]

V polovině 19. století bylo ve věži vybudováno točité dřevěné schodiště. Hrad byl chráněn dvěma hradebními okruhy: parkánovým a vnitřním. V polovině 15. století byla ochrana hradu zesílena dvěma čtvercovými, dovnitř obrácenými baštami, které se staly součástí jižní parkánové hradby horního hradu. V téže době byla rovněž postavena dvouprostorová budova před východní parkánovou hradbu horního hradu.

Obléhací opevnění

editovat

Pozůstatkem obléhání jsou dva opevněné areály. První se nachází 370 metrů jihozápadně od hradu. Má oválný půdorys s rozměry 210 × 70 metrů a téměř celý jej obkopuje val a na jihu navíc zdvojený příkop. Rozměry valu i příkopu jsou proměnlivé. Val místy dosahuje výšky až pět metrů a šířky čtrnáct metrů, zatímco na jihovýchodě zcela mizí. Podobně vnitřní příkop v nejširším místě měří sedmnáct metrů a je 2,5 metru hluboký. Vnější příkop je hluboký okolo šesti metrů a šířka dosahuje až devatenáct metrů.[14] Druhý areál se nachází 175 metrů západně od hradu,[14] ale jeho využití při obléhání je sporné. Na straně ke hradu stály dvě stavby, z nichž jedna byla zahloubená a druhou obklopovaly nejspíše obranné náspy.[8]

Ani jeden z areálů neobsahuje postavení pro praky nebo obléhací děla. Z prvního by bylo možné ostřelovat jen úvozové cesty před hradem[14] a druhý by vzhledem k výrazně nižší nadmořské výšce oproti hradu ostřelování neumožňoval.[8] Důvodem může být, že Jakoubek z Vřesovic nechtěl hrad poškodit, ale využít pro osobní prospěch nebo pro potřeby husitů.[15]

Z obou areálů a jejich okolí pochází několik desítek kovových nálezů získaných detektorem kovů (srp, pant, sekera, hřebíky, oka řetězu či petlice, podkovy, nože, střely z kuše a palných zbraní).[16] Ve srovnání s jinými obléhanými hrady je množství nálezů malé, což může být způsobeno buď neúplným průzkumem okolí hradu, nebo vyčerpáním lokality nelegální detektorovou prospekcí.[15]

Hrad ve filmu

editovat

Na hradě se roku 2007 natáčel snímek Nejkrásnější hádanka režiséra Zdeňka Trošky,[17] inspirovaný pohádkami Jana Drdy.

Přístup ke hradu

editovat

Z obce Kostomlaty vede nahoru zelená turistická značka. Cesta je odtud dlouhá zhruba 1 500 metrů s převýšením 150 metrů. Druhou, podstatně méně náročnou možností je přístup po stejné značce z opačného směru, připojíme-li se na ni na křížení se silnicí Kostomlaty–Milešov. Z vrcholu (566 m n. m.) je při vhodném počasí dobrý rozhled na Krušné hory i České středohoří, Teplice s Doubravskou horou.

Galerie

editovat
  •  
    Kostomlaty na rytině F. A. Hebera z roku 1841
  •  
    L. Herc: Kostenblatt
  •  
    Brána s dolní věží
  •  
    Věž (bergfrit) v horním hradu
  •  
    Bašta z poloviny 15. století
  •  
    Západní palác
  •  
    Pohled na horní hrad od severozápadu
  •  
    Vchod do věže v horním hradu
  •  
    Zbytky hostince z 19. století

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-03-23]. Identifikátor záznamu 154903 : Hrad Kostomlaty, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Kronika česká. Příprava vydání Jaroslav Kolár. Praha: Odeon, 1981. S. 170. 
  3. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: František Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. S. 202–208. 
  4. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Kostomlaty pod Milešovkou – hrad, s. 220–222. 
  5. ↑ Menclová, Dobroslava, České hrady, díl 1, Odeon, Praha 1972, s. 373-376.
  6. ↑ HEBER, František Alexandr. České hrady, zámky a tvrze. Příprava vydání Irena Bukačová. Svazek II. Severní Čechy. Praha: Argo, 2006. ISBN 80-7203-791-9. S. 216–221. 
  7. ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Kostomlaty pod Milešovkou, s. 278–281. 
  8. ↑ a b c d e SÝKORA, Milan, 2023. Obléhání hradu Kostomlaty. Archaeologia historica. Roč. 48, čís. 1, s. 131. Dále jen Sýkora (2023). Dostupné online [cit. 2024-07-24]. ISSN 2336-4386. DOI 10.5817/AH2023-1-5. 
  9. ↑ Sýkora (2023), s. 119.
  10. ↑ a b BOUKAL, Jan. Jan z Vřesovic († 1478) – ve stínu slavného otce. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 3, s. 12–13. ISSN 0231-5076. 
  11. ↑ NOVÁK, Zdeněk. Zříceniny hradů výšinných, skalních, vodních. Praha: Olympia, 1998. ISBN 80-7033-491-6. Kapitola Kostomlaty pod Milešovkou, s. 82. 
  12. ↑ a b NEŠETŘIL, Roman. Věž hradu Kostomlaty se otevře turistům, vznikla z ní rozhledna. Fotografie Roman Nešetřil; Kraje. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-10-17 [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ DURDÍK, Tomáš. Hrady severních Čech. Praha: Památkový ústav v Ústí nad Labem a Propagační tvorba Praha, 1992. ISBN 80-85386-49-6. 
  14. ↑ a b c Sýkora (2023), s. 123.
  15. ↑ a b Sýkora (2023), s. 139.
  16. ↑ Sýkora (2023), s. 133–137.
  17. ↑ Zřícenina hradu Kostomlaty pod Milešovkou [online]. Mapa míst. Filmová místa.cz [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Kostomlaty pod Milešovkou – hrad, s. 220–222. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: František Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. S. 202–208. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostomlaty_pod_Milešovkou_(hrad)&oldid=24114536“