Podsebití (zast. též hurda) je fortifikační prvek středověkých hradeb a pevností. Jedná se o nejčastěji dřevěnou chodbu nebo ochoz, který umožňoval chráněný pohyb obránců (především lučištníků/kušníků a vrhačů kamene) na vrcholu pevnosti a útok z výšky. Odtud pochází i název konstrukce („bití pod sebe“).[1] Dřevěná obranná podsebití ztratila význam po zavedení střelných zbraní a na opuštěných hradech se brzy rozpadla, byla však často obnovena při historizujících opravách v 19. století.

Novogotická podsebití na Karlštejně

V širším smyslu se jako podsebití označuje i dřevěná nástavba na věžích a zvonicích, která neměla obranný význam a užívala se hlavně v 16. století.

Podsebití je na horním okraji obranné stavby nebo hradeb a přesahuje líc zdiva tak, aby se otvory v podlaze dal lít vařící olej či házet kameny na obléhající nepřátele u paty objektu. Konstrukce podsebití je dřevěná nebo hrázděná, osazená na dřevěných konzolách.[1] Fošny na podlaze nebyly připevněny, aby se daly lehce odklopit.

Galerie

editovat

Mâchicoulis

editovat

Ve Francii se ve 14. století začala podsebití vyzdívat z kamene na krakorcích. Protože v Česku takové podsebití není, užívá se pro ně francouzské slovo mâchicoulis[2], výjimečně též počeštěný výraz machikula[3].

Reference

editovat
  1. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Podsebití, s. 439. 
  2. Mâchicoulis [online]. Optimus, 2000-03-14, rev. 2005-09-03 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online. 
  3. Např. Vladimír Kupka: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha, 2001, s. 442.

Externí odkazy

editovat