Holubinka bílá

Holubinka bílá
	Holubinka bílá
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota);
Třída	stopkovýtrusé (basidiomycetes);
Podtřída	houby rouškaté (Agaricomycetidae);
Řád	holubinkotvaré (Russulales);
Čeleď	holubinkovité (Russulaceae);
Rod	holubinka (Russula);
Binomické jméno
	Russula delica; Fr.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka bílá nebo také holubinka bezmléčná (Russula delica Fr.) je nejedlá, houba z čeledi holubinkovitých. Za nejedlou je považována díky své nepříjemné chuti.

Zejména staré plodnice mohou být hostiteli parazitické houby rovetky cizopasné (Asterophora parasitica (Bull. ex Fr.) Sing.)^[1]

Synonyma

Agaricus exsuccus (Pers.) anon.
Lactarius exsuccus (Pers.) W.G.Sm.
Lactarius piperatus var. exsuccus Pers. 1800
Lactarius piperatus ß exsuccus Pers.
Lactifluus exsuccus (J. Otto) Kuntze
Russula delica f. flavispora (Romagn.) anon. ined.

Vzhled

Klobouk je v dospělosti nažloutlý a rezavě skvrnitý

Makroskopický

Klobouk má v průměru 5-14 cm, masitý, v mládí téměř polokulovitý, poté klenutý a s nápadně podvinutým okrajem, v dospělosti a ve stáří uprostřed je hluboce prohloubený, na okraji stále podvinutý a i v dospělosti hladký, nerýhovaný, často nepravidelně zprohýbaný. V mládí je čistě bílý, pak většinou nažloutlý a rezavě skvrnitý. Pokožka klobouku je neslupitelná.

Lupeny jsou husté, čistě bílé, často s modrozeleným nádechem, v dospělosti na ostří okrové až hnědavé, husté a poměrně tenké a úzké (5-9 mm). Poraněním a po zaschnutí zelenají.

Třeň je 25-60 mm dlouhý a 15-30 mm široký, válcovitý, dolů většinou zúžený, tuhý, plný. Barva je v mládí bílá, později s okrovými skvrnami. V místě připojení lupenů je třeň obvykle se zřetelným, světle modrozeleným kroužkem.

Dužnina je bílá, zasycháním hnědne. Chuť je ve třeni obyčejně mírná, v lupenech ostrá a nepříjemná. Vůně ovocná, slabě po rybách.

Mikroskopický

Výtrusy jsou 9-12 x 8-10 μm velké. Výtrusný prach je bledě smetanový.

Stará plodnice

Výskyt

Holubinka bílá roste v srpnu až září ve všech lesích, zvláště pak listnatých, na půdách všech typů. Je rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule.

Nejčastější záměny

Holubinka bílá je nejvíce podobná bílým ryzcům (ryzec peprný, ryzec plstnatý) od kterých je však snadno rozeznatelná absencí mléka.

Reference

↑ Biolib - Holubinka bílá [online]. Dostupné online.

Literatura

SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 49.
Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 75. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 359. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 222. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka bílá na Wikimedia Commons
Galerie holubinka bílá na Wikimedia Commons
Holubinka bílá na Biolibu
Holubinka bílá na Nahuby.sk

[1] Biolib - Holubinka bílá [online]. Dostupné online.

[1]