Hořec hořepník

druh rostliny

Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) je druh hořcelodyhou vysokou až 60 cm a květy tmavě modrými. Lodyh je obvykle několik. Květenství je nevětvené, víceméně chudokvěté. Prašníky jsou spojené v trubičku.

Jak číst taxoboxHořec hořepník
alternativní popis obrázku chybí
Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďhořcovité (Gentianaceae)
Rodhořec (Gentiana)
Binomické jméno
Gentiana pneumonanthe
L., 1753
Synonyma
  • Pneumonanthe vulgaris

hořepník luční (Dostál 1989) [1][2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výskyt

editovat

Hořec hořepník se vyskytuje na střídavě vlhčích, na živiny bohatých a minerálními látkami dobře zásobených stanovištích, Severní hranice rozšíření dosahuje 60. rovnoběžky, prochází od Britských ostrovů přes jižní Skandinávií, Pobaltí, Karélií, Ural až na Kamčatku. Jižní hranice v Evropě je dána Pyrenejským, Apeninským a Balkánským poloostrovem, dále pokračuje přes Kavkaz, pohoří Střední Asie, okolí Bajkalu až po východní oblasti Sibiře. Vyskytuje se od hladiny moře až po nadmořská výšku okolo 1200 m.

České republice roste v teplejších oblastech okolo větších řek a v rybničních zónách na pastvinných loukách, lesních světlinách a pasekách. Kdysi byl místy i hojný, nyní s likvidaci jeho přirozených biotopů se v ČR i celé Střední Evropě stává v posledních 30 létech poměrně vzácným. Škodí mu meliorace stanovišť (pokles spodní vody), ukončení kosení nebo spásání trávy a případné zarůstání keřovým patrem. Úspěšnost klíčení a přežívání juvenilních rostlin v hustém travním porostu nebo na zastíněném stanovišti je minimální, největší je v lokalitách s narušeným drnovým pokryvem (například pastvou). Vhodným biotopem jsou v našich podmínkách podmáčené louky svazu Molinion, slatiny, okraje rašelinišť a pastviny svazu Vilion caninae.[2][3][4]

Vytrvalá bylina s přímou až krátce vystoupavou nevětvenou rýhovanou lodyhou dorůstající do výšky 10 až 60 cm. Je to hemikryptofyt, pupeny na tlustém, světle šedém šupinatém oddenku jsou těsně nad zemí a v zimním období jsou chráněny odumřelými listy. U starší rostliny vyrůstá lodyh několik. Jsou porostlé vstřícnými, přisedlými 1 až 3žilnými čárkovitými až čárkovitě kopinatými, po okrajích mírně podvinutými listy o délce 2,5 až 5 cm a šířce 0,2 až 1,2 cm, ve spodní části lodyhy jsou listy kratší.

Květy přisedlé vyrůstají jednotlivě na vrcholku lodyhy a květy na stopkách 3 až 6 mm dlouhých z paždí horních listů. Pod kalichem jsou dva listence. Květů nebývá na lodyze obvykle více než pět. Zvonkovitý kalich válcovitého tvaru je rozeklán asi do poloviny v pět čárkovitě kopinatých cípů. Kuželovitě srostlá nálevkovitá koruna dlouhá 2,5 až 5 cm, převážně tmavomodré barvy se zelenými skvrnkami a světlejšími pruhy, má také pět cípů prostřídaných malými zoubky. Bílé prašníky, otvírající se na straně přilehlé ke koruně, nesené pěti tyčinkami jsou v květu umístěny níže než přisedlá blizna na vrcholu pestíku dlouhého 15 mm.

Ve středoevropských podmínkách hořec hořepník kvete od konce června do počátku září. Jeho protoandrické květy, pyl uzrává o 2 až 3 dny dříve než je blizna schopná se opylit (nejsou ještě zralá vajíčkasemeníku), opylují převážně čmeláci, včely a můry vysávající ze dna květů nektar. Hmyz se přitom pylem sice zapráší, ale opylit jim může jen jiný, starší květ s již rozvitou bliznou. S dozráváním blizny povyroste v květu i koruna hustě pokrytá lepkavým pylem z vlastních prašníků a pyl se tak dostane se na stejnou úroveň s bliznou. Když se na večer koruna zavírá dosedne na bliznu, pokud tato nebyla dosud opylena cizím pylem opylí se vlastním. V září až říjnu dozrávají v jednopouzdrých tobolkách, 15 až 20 mm dlouhých a 3 až 4 mm širokých se stopkou do 2 cm, zploštělá bezkřídlá semena. Jsou velmi malá, 300 až 700 v jedné tobolce a roznáší je vítr na nepříliš velké vzdálenosti. Poprvé vykvétá až 5letá rostlina.[2][3][4][5]Druh zaměnitelný snad jedině za hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), od kterého jej odlišují užší listy s nezřetelnými žilkami a krátce stopkaté květy.[1]

Význam

editovat

Kořen hořce hořepníku, stejně jako ostatní hořce, obsahuje hořké glykosidy Gentiin a Gentiamarin. Pro jeho zřídkavý výskyt již není obvyklé využívat jeho kořene a listů k léčebným účelům jako u jiných hořců (např. při nemoci zažívacího ústrojí a plic, jako antiseptika nebo pro ochucování alkoholických nápojů).[6]

Výskyt v Česku

editovat

Hořec hořepník patří podle „Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR“ mezi rostliny silně ohrožené C2 (EN). Ve volné přírodě je přísně ochraňován, v zahradách bývá občas pěstován jako skalnička. Ve větším množství se vyskytuje v několika málo lokalitách, např. v CHKO Slavkovský les (PP Hořečková louka na Pile), v CHKO Bílé Karpaty (NPR Čertoryje, NPR Jazevčí, NPR Porážky) a v oblasti Českých Budějovic (PP Ohrazení, PP Kaliště) a u Blatné (PR Kovašínské louky).[2][3][4][7]

Poznámka

editovat

Hořec hořepník je v Česku jedinou živnou rostlinou housenek ohroženého motýla monofága modráska hořcového (Maculinea (Phengaris) alcon), který se stává v celé Evropě stále vzácnějším. Samičky modráska nakladou vajíčka na poupata květů. Vylíhlé larvy až do posledního instaru žijí v semeníku který vyžírají. Pak ho prokoušou, vypadnou na zem a dále používají kukaččí strategií. Mravenci rodu Myrmica je považují za mravenčí larvy a donesou je do mraveniště. Tam larvy modráska krmí asi 11 měsíců, pak se larvy zakuklí a po měsíci se vylíhnou motýli, kteří mraveniště urychleně opustí.[3][8][9]

Reference

editovat
  1. a b CIBULKA, Radim. Gentiana pneumonanthe - hořec hořepník [online]. Salvia - ekologický institut, z.s., Praha [cit. 2017-10-25]. Dostupné online. 
  2. a b c d PODEŠVA, Zdeněk. Hořec hořepník [online]. BOTANY.cz, rev. 07.07.2007 [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. 
  3. a b c d KŘENOVÁ, Zdenka. Populační biologie ohroženého druhu Gentiana pneumonanthe [online]. Jihočeská universita v Českých Budějovicích, PřF, rev. 12.12.1996 [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. 
  4. a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Gentiana pneumonanthe [online]. Natura Bohemica, Olomouc [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. 
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Gentiana pneumonanthe [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-06-08]. S. 275, 276. Dostupné online. 
  6. GRIEVE, Maud. Modern Herbal: Gentiana pneumonanthe [online]. Botanical.com, GB [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. [nedostupný zdroj]
  8. STETTMER, Christian. The Alcon Blue (Maculinea alcon) [online]. Bayerische Akademie für Naturschutz und Landschaftspflege, Laufen, DE [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  9. JOHN, Václav. BioLib.cz: Maculinea alcon [online]. Ondřej Zicha, rev. 06.04.2007 [cit. 2011-06-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat