Hoře z rozumu (1824, Горе от ума) je veršovaná komedie ruského diplomata, překladatele a dramatika období romantismu Alexandra Sergejeviče Gribojedova (17951829), vyznačující se krutou, smutnou a hořkou satirou na mravně devastovanou a podlézavou společnost bez pevného vnitřního přesvědčení a postoje, která dodnes patří k nejvýznamnějším hrám světového, evropského a ruského dramatu 19. století.

Hoře z rozumu
Titulní list Gribojedovova rukopisu
Titulní list Gribojedovova rukopisu
AutorAlexandr Sergejevič Gribojedov
Původní názevГоре отъ ума
ZeměRuské impérium
Jazykruština
Žánrkomedie
Datum vydání1825
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Konstantin Sergejevič Stanislavkij v roli Famusova

Komedie je jediným významným samostatným autorovým dílem. Začal na ní pracovat již kolem roku 1819, když působil v Tabrízu jako tajemník ruského vyslance v Persii, a dokončil jí v létě roku 1824 během své dovolené na statku svého přítele poblíž Moskvy Hra se stala brzy známou, v opisech se šířila po celém Rusku a především u mladší generace vyvolala neobyčejný dojem. Děkabristé viděli v Hoři z rozumu základní myšlenky svého programu, především odsudek nevolnictví a dalších nešvarů ruské společnosti (úplatkářství, byrokracie, nevzdělanost).[1] Představitelé vyšší společnosti se však cítili dotčeni nelítostnou satirou, proto dlouho zabraňovali jevištnímu uvedení hry (došlo k tomu až roku 1831, dva roky po autorově smrti). Tiskem mohla komedie vyjít až roku 1833, podruhé se značnými doplňky až roku 1862; úplné vydání je až z roku 1875.

Svou hrou Gribojedov navázal na ruskou tradici společenské komedie, o niž se pokusil již Fonvizin a která pak pokračovala především Gogolem a dalšími autory 19. století. Oproti Fonvizinovi však vytvořil mistrovskou tragikomedii o střetu vzdělaného a svobodomyslného jedince s konzervativní vyšší společností, která hájí zachování starých pořádků a vzdělání i osvětu považuje za škodlivé jevy.[2]

Obsah hry

editovat

Hoře z rozumu je krutá, smutná, hořká a zoufalá satira. Vypráví o mladém šlechtici Čackém, který se vrátil po třech letech z dalekých cest do Moskvy, aby uviděl svou lásku Sofii, dceru carského byrokrata Famusova. Spěchá za ní plný nadšení, energie a ideálů. Zjišťuje, že se ve Famusovově domě během let nic nezměnilo. Stále je tu v módě zaostalost, pochlebování a patolízalství. Co se však změnilo, jsou city Sofie k Čackému. Ta přijala za své mravy panující v domě jejího otce a miluje tajně otcova sekretáře, pokrytce a bezpáteřního podlézavce Molčalina. Čackij se pokouší o svou lásku bojovat, chce jí otevřít oči. Střetává se však jen se zpátečnictvím, bezduchostí, zabedněností. I Sofii je Čackij se svou sžíravou kritikou nepříjemný, a tak ho nakonec před celou společností, skládající se z tupých staromilců, prohlásí za pomateného a definitivně se s ním rozchází.

Sofie má za to, že ji Molčalin opravdu miluje. Stane se však bezděčným svědkem toho, jak vyznává lásku její komorné Líze, a slyší i jeho pohrdlivá slova. Prohlédne tak jeho přetvářku a vyžene jej z otcova domu. To již ale rezignující Čackij odjíždí. Aby si zachránil rozum, aby skutečně nepropadl šílenství, zbývá mu jediné: znovu ujet z Ruska, tentokrát asi navždycky, protože ve společnosti prolezlé pokrytectvím a strachem, kde pravda je pokládána za bláznovství a lež za pravdu, se nedá žít. Satirická komedie se proměnila ve velkou tragédii, v drtivý konflikt hlavního hrdiny s realitou, jejíž skutečný stav jeho rozum neunese, protože jej nemůže pochopit.

Filmové adaptace

editovat

Česká vydání

editovat

Reference

editovat
  1. CODR, Milan; NYKLOVÁ, Milena. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Alexandr Sergejevič Gribojedov, s. 12–15. 
  2. HRDÁ, Lenka. Srovnávací analýza komedií Hoře z rozumu A. S. Gribojedova a Výrostek D. I. Fonvizina [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat