Haidové

Haidové, vlastním jménem Haida Gwaii (tj. Ostrovní lidé, Ostrované), jsou etnická skupina původních obyvatel Severní Ameriky, žijících především na Ostrovech královny Charlotty u pobřeží Britské Kolumbie. V roce 2008 jich byli asi 2 300, avšak jazykem haida, který je přes určité vazby k tlingitštině pokládán za izolovaný, plynně hovoří už jen asi 20 příslušníků starší generace a pomalu proto vymírá. Dnešní Haidové většinou hovoří už jen anglicky a většinou pracují v rybářském nebo dřevařském průmyslu, jako turističtí průvodci, v agenturách na ochranu přírody nebo se věnují tradičním uměleckým řemeslům, zejména řezbářství.

Kultura

Vesnice Haidů s totemovými sloupy.

Haidové jsou typickými představiteli rybářských kultur Severozápadního pobřeží. Jejich potravu tvořily hlavně ryby, např. treska, halibut a koruška americká. Hlavním zdrojem potravy byli tichomořští lososi. Doplňkový význam měl lov lachtanů, medvědů a různých ptáků, sběr měkkýšů, mořských řas a suchozemských rostlin. Od počátku 19. stol. pěstují brambory. Jak všichni indiáni severozápadního pobřeží jsou Haidové již tradičně vynikající řezbáři. Vynikli stavbou totemových sloupů a velkých dlabaných kánoí, které byly opatřené plachtami. Haidové na nich podnikali plavby podlé pacifického pobřeží Severní Ameriky a snad i do Asie. Jejich společnost byla matrilineární. Ve válkách se sousedními etniky získávali otroky, které v minulosti obětovali při pohřbech náčelníků. Byli také významní obchodníci; ulity kelnatek a ušní, měď a kvalitní dlabané kánoe směňovali s pevninskými kmeny (Tlingity, Cimšjany a Sališi) za rybí tuk, vlněné čilkatské pláště a stavební dřevo. Muži i ženy nosili typické kuželovité klobouky, pletené z lýka nebo smrkových kořínků, muži se tetovali červenou barvou získanou z bobulí, ženy nosily v propíchnuté nosní přepážce nebo dolním rtu měděné nebo perleťové ozdoby.

Mytologie a náboženství

Vlčí maska Haidů, 19. století

V jejich mytologii je nejvýznamnější postavou šprýmař Krkavec, jehož zobrazení najdeme i na totemových sloupech. Zde často drží v zobáku červenou kuličku, což je odkaz na nejznámější haidský mýtus. Podle něho Krkavec získal zpět Slunce, které jeho zlý strýc ukradl a zavřel do truhly ve svém domě. Krkavec byl původně pestrý, ale musel ze strýcova domu utéct kouřovým otvorem. Zde se umazal od sazí, a proto je dodnes černý. K uctívaným zvířatům ale patří i medvěd, kosatka, orel bělohlavý a bobr. Od sousedních Kvakiutlů převzali Haidové tajné společnosti včetně mocného Kanibalského spolku. Členové tohoto spolu však při obřadech rituální kanibalismus pouze předstírali (Kvakiutlové jej skutečně praktikovali).

Odkazy

Literatura

Benedictová, Ruth, Kulturní vzorce. Praha: Argo, 1999.
Lévi-Strauss, Claude, Cesta masek. Praha: Dauphin, 1996.
Makásek, Ivan, Totemy a indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku. Praha, 2010.
Šolc, Václav, Indiánské historie. Praha: Československý spisovatel, 1989.
Zelený, Mnislav, Indiánská encyklopedie. Indiáni tří Amerik. Praha: Albatros, 1994.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Haidové na Wikimedia Commons