Lidská oběť

Lidská oběť je rituální obětování člověka bohu či bohům ukončením jeho života. Lidské oběti byly běžné v pravěkých a starověkých společnostech. V moderních civilizovaných společnostech se téměř nevyskytuje, zakazuje je většina náboženství i civilních zákonů, které je klasifikují jako vraždu.

Mumie asi patnáctileté incké dívky, která byla obětována na vrcholku posvátné hory Llullaillaco

Aztékové prováděli lidské oběti pro boha Huitzilopochtli každý den při východu slunce

Mořeplavec James Cook byl roku 1773 svědkem lidských obětí na Tahiti

Historie

Lovci a sběrači byli rovnostářští a nebylo zde prakticky obětí. Ve společnostech více rovnostářských bylo lidských obětí méně než v těch s většími sociálními rozdíly. Později se začíná objevovat hierarchie společnosti a tu pomáhá udržovat zastrašování pomocí lidských obětí. Obětování lidí se začalo praktikovat již v pravěku během doby bronzové a ve starověku. Je známo například u Keltů, Slovanů, Germánů, v starověkém Řecku (z četných odrazů v umění nejznámější je oběť Ífigeneie), v starověkém Římě, u Féničanů, v Severní Americe (Mississippská kultura), v Mezoamerice (např. Aztékové, Mayové), v Andách, v Africe, v Indii, v Číně a v mnoha jiných kulturách (raný Egypt, Mezopotámie či Babylónie).

Ve středověké Evropě se pod vlivem antisemitismu vytváří pojem rituální vraždy, kterou se Židé mstí křesťanům. Domnělé rituální vraždy bývají záminkou k pogromům, organizovaným až do 20. století.

Starý zákon

Lidské oběti sice znají určité vrstvy Starého zákona: Abrahám obětující svého syna Izáka, v tomto vyprávění ovšem nakonec k obětování nedošlo; Jiftách a jeho dcera. Obětování lidí Hospodinu resp. bohům, které uctívaly národy v sousedství Izraele, je však ve Starém zákoně přísně zakázáno.

Nový zákon a legendy

Ukřižování Ježíše Krista, jeho učedníků a vyznavačů, popsané v evangeliích, martyrologiích a legendách, reprezentuje velkou skupinu křesťanů, obětovaných pro víru.

Novověk

S rostoucí vyspělostí společnosti a životní úrovně jedinců během novověku lidských obětí ubývá. Opačnými příklady rasově motivovaných lidských obětí byla domnělá židovská rituální vražda křesťanských dětí (například Anderl von Rinn, Matějček z Kadaně), a na opačné straně holokaust, nacistický systém hromadného vyvražďování obyvatelstva z rasových důvodů v době druhé světové války. Je to dosud trvající genocida národnostních menšin v některých státech světa (například Kurdů).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ľudská obeť na slovenské Wikipedii. (zčásti)

Literatura

• Artur FENKNER: Bozi krvaví: Stručný historický přehled náboženských obětí lidských od nejstarších dob až na naše časy. Vydal Jan Jelínek, Praha 1906

Související články

• Kanibalismus
• Lovci lebek
• Sebeupálení
• Tollundský muž

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lidská oběť na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph738551 BNF: cb11963583q (data) LCCN: sh85116392 NLI: 987007551065205171