Wikipedie

Hřib královský

velmi vzácná a zákonem chráněná houba z čeledi hřibovitých

Hřib královský (Butyriboletus regius (Krombh.) D. Arora et J. L. Frank 2014) je velmi vzácná a zákonem chráněná houba z čeledi hřibovitých[1] a zároveň jeden z nejkrásnějších hřibů bývalého Československa[2]. Patří mezi teplomilné houby, které jsou vázané na listnaté stromy. V posledních letech výrazně mizí.

Jak číst taxoboxHřib královský
alternativní popis obrázku chybí
Hřib královský
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Butyriboletus)
Binomické jméno
Butyriboletus regius
(Krombh.) D. Arora et J. L. Frank 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

editovat
lidové názvy
  • karmazín (Velvarsko)[5]
  • královák[6]
  • žluťák[6]
  • růžák[6]

Taxonomie a historie

editovat
 
Hřib královský na originální ilustraci Františka Šíra z díla J. V. Krombholze (19. století)

Hřib královský byl jako druh popsán v 19. století v Čechách.[7] Dříve býval vyhledávaným tržním druhem.[7]

O první odborný popis se zasloužil přírodovědec českého původu, Julius Vincenc Krombholz, který jej vydal roku 1831 v rámci publikace Naturgetreue Abbildungen und Beschreibungen der essbaren, schädlichen und verdächtigen Schwämme.[8] I když bývá název hřibu královského novodobě spojován s Královskou oborou (dnešní Stromovka v Praze) jakožto původní známou lokalitou,[9] uvádí Krombholz, že jde o název lidového původu[8] a jako takový jej převzal. Jako lokalitu, na které houbu našel a popsal, uvádí „k. Thiergarten Stern“[8], tedy královskou oboru Hvězda, z čehož může mylná spojitost s Královskou oborou (Stromovka) pocházet.

Jako další lokality výskytu zmiňoval háje u Tuchoměřic (Waldungen bei Tuchomieřitz), Zbraslav (Königsaal), Mníšek pod Brdy (Mnischek), vrch Chrbina u Svárova(?) (Chrbina), Tachlovice (Tachlowitz) a Jílové u Prahy (Eule).[8]

V 19. a ještě počátkem 20. století byl hřib královský hojnější než v současnosti, v průběhu 20. století začal ustupovat.[10] Podle normy ČSN 46 3195 (platné od 1. dubna 1965 do 1. září 1997[11]) bylo možné čerstvé plodnice hřibu královského prodávat na trhu.[12] Od roku 1992 je na území bývalého Československa houba chráněná.

V roce 2014 provedli američtí mykologové David Arora a Jonathan L. Frank na základě biomolekulárních analýz přesunutí řady druhů včetně hřibu královského z rodu Boletus do nově vzniklého rodu Butyriboletus (zhruba odpovídá původnímu pojetí sekce Appendiculati).[13]

Boletus regius sensu Thiers

editovat
 
Severoamerický Boletus regius popsaný Thiersem

Hřib královský, tak, jak je znám z Evropy, popsal pod latinským názvem Boletus regius přírodovědec Krombholz. Rovněž pod názvem Boletus regius však popsal odlišný druh hřibu americký mykolog Harry Delbert Thiers (1919–2000). Thiersův Boletus regius se vyskytuje především na území Severní Ameriky a oproti evropskému Krombholzově druhu, o němž pojednává tento článek, se liší především modráním na poraněných místech. Pro jednoznačné odlišení obou druhů je proto zvykem za odborným názvem uvádět i autora popisu, např. Boletus regius sensu Krombholz (= hřib královský ve smyslu Krombholzově), případně Boletus regius s. auct. Eur. (hřib královský ve smyslu evropských autorů). Na základě biomolekulárních analýz v roce 2014 bylo z území Severní Ameriky popsáno několik nových druhů, které byly do té doby souhrnně určovány a označovány právě jako Boletus regius sensu Thiers, například Butyriboletus primiregius, Butyriboletus autumniregius, Butyriboletus querciregius, Butyriboletus persolidus aj.

Vzhled

editovat

Makroskopický

editovat
 
Hřib královský - model
 
Dužina i rourky jsou barevně neměnné, po rozkrojení nemodrají

Klobouk dosahuje průměru 60–150 milimetrů, povrch je červeně vláknitě žíhaný s růžovým nebo červeným podkladem.[1]

Rourky jsou 10–25 milimetrů dlouhé, společně s póry mají žluté až zlatožluté zabarvení, ve stáří přechází do žlutoolivova. Otlaky zůstávají barevně neměnné.[1]

Třeň je jasně žlutý, horní polovinu kryje žlutá síťka. Báze může být lehce začervenalá nebo červeně skvrnitá, zabarvení však zdaleka nedosahuje ani polovinu výšky třeně.[1]

Dužnina má žluté zbarvení, na řezu nemodrá. Chuť i vůně jsou příjemné, nenápadné.[1]

Mikroskopický

editovat

Povrch klobouku je červeně vláknitě žíhaný na růžovém nebo žlutorůžovém podkladu, pokožku kryjí trichodermové vláknité 3 – 8 μm široké hyfy. Výtrusy dosahují (10) 11 - 14 (16) × (3) 3,5 - 4,5 (5) μm, jsou hladké, podlouhle vřetenovité, patrná je suprahilární deprese. Výtrusný prach je žlutoolivový.[1]

Výskyt

editovat

Jde o teplomilný druh, který je vázaný na duby, méně často na buky,[1] vzácně i na břízy[14]. Vyskytuje se velmi roztroušeně ve světlých listnatých lesích a na hrázích rybníků v nížinách a pahorkatinách.[1] Pilát jej řadil mezi druhy xerotermních dubo-habrových hájů na vápenci a houby dubo-habrových lesů na nevápenných půdách.[15] V současnosti je známý pouze z izolovaných lokalit menšího rozsahu, větší celky s četným výskytem chybí.[16] Většina původních lokalit již zanikla.[16] Plodnice je možné najít od června do září.[2]

Rozšíření

editovat
 
Hřib královský, kreslil Jindřich Kučera roku 1928

Hřib královský v klasickém pojetí (Boletus regius s. Krombholz) roste na území Evropy, Thiersem popsaný modrající druh (viz kapitola výše) je známý z Kalifornie (USA). Evropský druh se vyskytuje v následujících zemích: Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Severní Makedonie, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Srbsko, Španělsko, Švédsko(?), Švýcarsko, Turecko a Ukrajina.[4]

V rámci chráněných území České republiky byl výskyt hřibu královského v minulosti popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Záměna

editovat

Hřib královský je svými znaky natolik typický, že k záměnám nedochází.[1] Přesto se může svým vzhledem podobat některým hřibům:

  • hřib růžovník (Butyriboletus fuscoroseus) - modrající dužnina, růžové zabarvení sahá až do poloviny třeně[1]
  • hřib Špinarův (Boletus legaliae f. spinarii) - modrající dužnina, červená síťka na třeni, při zasychání voní po Maggi
  • hřib Kluzákův (Caloboletus kluzakii) - modrající dužnina, specifická chuť, klobouk není v mládí růžový[1]
  • hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri) - šedobílý až stříbřitý klobouk
  • hřib hnědorůžový (Butyriboletus brunneus syn. Boletus speciosus var. brunneus) - nevyskytuje se v České republice

Mykologická pracoviště uvádějí četné případy, kdy amatérští houbaři hlásili nález hřibu královského, který se ve skutečnosti ukázal být hřibem přívěskatým (klobouk rezavobéžový) nebo hřibem Le Galové (dužina po porušení modrá, na třeni má přinejmenším červenou síťku).

Hřib královský zlatý

editovat

Roku 2006 byla francouzskými mykology popsána xantoidní forma, které chybí červený pigment, takže je klobouk zbarven žlutě. Nazvána je Boletus regius f. aureus Lambert et Estades (syn.: Boletus regius f. citrius A. Guerra).[1]

Ochrana

editovat

Houba je sice jedlá a výtečná,[2] ale hlavně velmi vzácná, takže se nesmí sbírat pro kuchyňské využití.[1] Za sběr nebo činnost vedoucí k zániku tohoto zákonem chráněného hřibu hrozí pokuta ve výši až 50 000 Kč pro fyzickou osobu a až 1 000 000 Kč pro právnickou osobu za každou utrženou plodnici (podle vyhlášky č. 395/92 Sb. se řadí mezi zvláště chráněné druhy[1]).[28] V Červené knize a Červeném seznamu hub České republiky je zařazen jako ohrožený druh (EN).[1] O jeho nálezech je vhodné informovat mykologická pracoviště.[1]

I když byl hřib královský v minulosti výrazně hojnější, nebyl běžnou houbou - mykolog Jan Macků jej již v první čtvrtině 20. století označoval jako vzácný.[29] V současnosti je ohrožen hlavně nešetrnými lesnickými zásahy, eutrofizací půdy, vysbíráváním plodnic houbaři a to i v rezervacích s nejvyšším stupněm ochrany.[16]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib královský, s. 128. 
  2. ↑ a b c PILÁT, Albert. Kapesní atlas hub. Praha: SPN, 1964. 191 s. Kapitola Hřib královský, s. 64. 
  3. ↑ a b Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2012-12-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f ASSYOV, Boris. Revision of Boletus section Appendiculati (Boletaceae) in Bulgaria with a key to the Balkan species. [s.l.]: [s.n.] 12 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. (anglicky)  Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine.
  5. ↑ ŽOFKA, J. Lidové názvy hub. In: SMOTLACHA, František. Mykologický sborník. Praha: Československá mykologická společnost, 1953. Ročník XXX. S. 83.
  6. ↑ a b c SMOTLACHA, Miloslav. Atlas tržních a jedovatých hub. třetí upravené. vyd. Praha: SZN, 1989. 269 s. S. 168. 
  7. ↑ a b PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib královský, s. 716. 
  8. ↑ a b c d KROMBHOLZ, Julius Vincenc. Naturgetreue Abbildungen und Beschreibungen der essbaren, schädlichen und verdächtigen Schwämme. Praha: J. G. Calve, 1831. Kapitola Königs-Röhrenpilz. - Boletus regius. (německy) 
  9. ↑ Reader's Digest Výběr. Barevný svět hřibů [online]. Reader's Digest Výběr, 2009-07-31 [cit. 2012-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-07. 
  10. ↑ Ministerstvo životního prostředí České republiky. Informační list č. 1/2010 [online]. Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2010-01 [cit. 2012-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-13. 
  11. ↑ ČSN 46 3195. Čerstvé jedlé houby. Norma jakosti. ÚNMZ, 1965-05-01. detail. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. Archivovaná kopie. seznamcsn.unmz.cz [online]. [cit. 2012-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  12. ↑ DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Hríb kráľovský, s. 157. (slovensky) 
  13. ↑ ARORA, David; FRANK, Jonathan L. Clarifying the butter Boletes: a new genus, Butyriboletus, is established to accommodate Boletus sect. Appendiculati, and six new species are described. In: [s.l.]: [s.n.], 2014. DOI 10.3852/13-052. Ročník / číslo 106 / 3. S. 464–480. (anglicky)
  14. ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib královský, s. 342. 
  15. ↑ PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 52, 65. 
  16. ↑ a b c HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006 [cit. 2012-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 
  17. ↑ Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky - Správa Chráněné krajinné oblasti Bílé karpaty. Rozbory Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty [online]. ochranaprirody.cz, 2010 [cit. 2013-03-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  18. ↑ AOPK ČR. Plán péče o Přírodní rezervaci Karlické údolí [online]. Portál veřejné správy, 2013 [cit. 2013-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-04. 
  19. ↑ Správa CHKO Český kras. Plán péče o Přírodní památku Krásná stráň na období 2011–2027 [online]. ochranaprirody.cz, 2010 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  20. ↑ AOPK ČR. PR Na Voskopě [online]. AOPK ČR [cit. 2013-03-05]. Dostupné online. 
  21. ↑ Česká mykologická společnost. Krátká prezentační elektronická zpráva o plnění projektu č. DAG/54/11/007808/2011 [online]. Praha: Česká mykologická společnost, 2012 [cit. 2013-09-21]. Dostupné online. 
  22. ↑ Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Plán péče o Přírodní rezervaci Kotvice na období 2013–2022 (návrh prosinec 2012) [online]. ochranaprirody.cz, 2012 [cit. 2013-03-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  23. ↑ CHVOJKA, Aleš. houbařská nápovědna - zamykání lesa. Zpravodaj města Čelákovic. Únor 2013, s. 14. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  24. ↑ BĚŤÁK, Jan. Houby v národním parku Podyjí (leták) [online]. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. 
  25. ↑ MACKOVČIN, Peter, a kol. Brněnsko - Chráněná území ČR - IX.. Praha: AOPK ČR a EkoCentrum Brno, 2007. 931 s. ISBN 978-80-86064-66-6. Kapitola Pouzdřanská step-Kolby, s. 426–427. 
  26. ↑ ALBRECHT, Josef. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. Praha: AOPK ČR, 2003. 808 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Vrbenské rybníky, s. 145. 
  27. ↑ zu. Přírodní park Ždánický les je rájem houbařů. Zpravodaj Uhřic. 2008, čís. 4, s. 4. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  28. ↑ ANTONÍN, Vladimír; BIEBEROVÁ, Zuzana. Chráněné houby ČR. Praha: Ministerstvo ŽP ČR, 1995. 88 s. ISBN 80-85368-77-3. Kapitola 1.5 Právní ochrana hub v ČR, s. 7. 
  29. ↑ MACKŮ, Jan. Český houbař. Olomouc: R. Promberger, 1924. 257 s. S. 163. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hřib_královský&oldid=24429884“