Hřib Kluzákův (Caloboletus kluzakii (Šutara et. Špinar) Vizzini 2014) je velmi vzácná nejedlá houba z čeledi hřibovitých (sekce Calopodes), která byla pojmenována na počest českého mykologa Zdeňka Kluzáka.[1]

Jak číst taxoboxHřib Kluzákův
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Boletus)
Binomické jméno
Caloboletus kluzakii
(Šutara et. Špinar) Vizzini 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

editovat
české názvy
  • hřib klamný
  • hřib Kluzákův

Makroskopický

editovat

Klobouk dosahuje průměru 60 – 150 milimetrů, po dlouhou dobu si zachovává podehnutý okraj. Povrch je v mládí bílý, bělavý až našedlý. Později se prosazuje růžový odstín, vzácně na některých místech až červenopurpurový. Ve stáří může být temeno klobouku nahnědlé. Jemně plstnatá pokožka ve stáří částečně olysává, pod pokožkou je uložena vrstvička červenopurpurové dužiny. Otlaky klobouku mají tendenci silně červenat.[2]

Rourky i póry jsou nejprve bledě žluté, později přecházejí do citronově žluté. Ve stáří získávají žlutoolivový a žlutookrový odstín. Při poškození modrají.[2]

Třeň je bledě až citronově žlutý, horní polovinu kryje žlutá síťka, která po otlačení tmavne. Ve stáří může být na bázi hnědě nebo hnědorezavě skvrnitý[2]

Dužnina má žluté až bledě žluté zbarvení, na bázi může být špinavě červená. Na řezu modrá. Chuť je po chvíli hořká, vůně u čerstvých plodnic nenápadná, případně nakyslá[3], při usychání nepříjená.[2]

Mikroskopický

editovat

Pokožku klobouku kryjí vláknité trichodermové hyfy (3) 4 – 7 (10) μm široké s dlouhými články. Výtrusy dosahují (10) 11,5 – 14 (16) × (4,5) 4,8 – 6 (6,5) μm, jsou hladké, elipsoidně vřetenovité, patrná je suprahilární deprese.[2]

Výskyt

editovat

Nároky na stanoviště ani rozšíření tohoto taxonu není zatím příliš známé. Do roku 2009 byl hřib Kluzákův nalezen celkem na čtyřech lokalitách. Ve všech případech šlo o hráze a břehy rybníků, kde fruktifikoval na světlých místech pod duby. Objevuje se od července do konce září.[2]

Publikovány byly mimo jiná nálezy z následujících chráněných území České republiky:

Záměna

editovat

Hřib Kluzákův je příbuzný s hřibem medotrpkým a podobně jako on se vyznačuje nahořklou chutí dužiny a zápachem při sušení.

  • hřib královský (Butyriboletus regius) – dužina nemodrá, klobouk na otlacích nečervená, chuť není hořká[2]
  • hřib medotrpký (Caloboletus radicans) – chybí růžové odstíny klobouku[2]
  • hřib růžovník (Butyriboletus fuscoroseus) – klobouk na otlacích nečervená, není hořký
  • hřib Špinarův (Rubroboletus legaliae f. spinarii) – póry v mládí začervenalé, na třeni obvykle červenavá síťka, vůně po Maggi

Hřib Kluzákův lze zaměnit i s velmi vzácnou formou hřibu medotrpkého, která rovněž vykazuje načervenalé zbarvení klobouku.[4] Tato forma se ale od hřibu Kluzákova v několika ohledech liší. Červený odstín se zpravidla objevuje pouze na části klobouku a je způsobený červeným zbarvením vrchní vrstvy pokožky, pod kterou je však přítomna hnědá vrstva jako u klasické formy hřibu medotrpkého.[4] Stárnutím plodnice tato červená vrstva mizí. Naopak u hřibu Kluzákova kryje červenou vrstvu 400–800 μm silný bílý trichoderm, který stárnutím plodnice a vlivy počasí kolabuje a odhaluje červený povrch.[4]

Reference

editovat
  1. Blesk (cit. Pavla Špinara). To jsou houby za 50 tisíc!. Blesk [online]. 2012-08-02 [cit. 2012-09-29]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib Kluzákův, s. 140. 
  3. BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 572. 
  4. a b c ŠUTARA, Josef; ŠPINAR, Pavel. Boletus kluzakii, a new species related to Boletus radicans. Czech Mycology. 2006, čís. 58, s. 31–42. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. ISSN 1211-0981. (anglicky)  Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.

Externí odkazy

editovat