Hôtel Amelot de Bisseuil
Hôtel Amelot de Bisseuil též Hôtel des Ambassadeurs de Hollande (Palác holandských vyslanců) je soukromý městský palác v Paříži. Nachází se v historické čtvrti Marais mezi ulicemi Rue Vieille-du-Temple (vstup v č. 47) a Rue des Guillemites (vstup v č. 10) ve 4. obvodu. Barokní palác postavil v letech 1657–1660 francouzský architekt Pierre Cottard. Stavba je od roku 1924 chráněná jako historická památka.
| Hôtel Amelot de Bisseuil | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní architektura |
| Architekt | Pierre Cottard |
| Poloha | |
| Adresa | Quartier Saint-Gervais,  Francie |
| Ulice | Rue Vieille-du-Temple |
| Souřadnice | 48°51′29,6″ s. š., 2°21′28,3″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | PA00086270 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatNa místě dnešní stavby se už ve 14. století nacházelo šlechtické sídlo Hôtel de Rieux, ve kterém v roce 1407 přívrženci burgundského vévody Jana Nebojácného zavraždili Ludvíka I. Orleánského, bratra krále Karla VI. V 17. století ho do vlastnictví získal státní rada Denis Amelot de Chaillou, který kolem roku 1650 pověřil architekta Pierra Cottarda výtavbou nového paláce. Stavbu dokončil až syn zadavatele, Jean-Baptiste Amelot de Bisseuil v letech 1657–1660. Po smrti jeho dcery byl palác prodán a několikrát změnil majitele.
Od roku 1749 se budova nazývala rovněž Hôtel des Ambassadeurs de Hollande. Označení mohlo vzniknout tím, že si palác dříve pronajal vyslanec Spojených provincií a jeho kaplan Maurice Guitton, který zde žil do roku 1727, v místní kapli, která se nedochovala, sloužil protestantské mše. Po odvolání ediktu nantského roku 1685 byly protestantské bohoslužby umožněny pouze v domech zahraničních diplomatů.
V roce 1760 palác získal Louis Le Tellier († 1785) a nechal zde provést rozsáhlé přestavby, mj. odstranit velké schodiště a kapli. V roce 1776 si budovu pronajal Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais, který zde žil do roku 1788, a napsal zde Figarovu svatbu (1778), kterou Mozart využil jako předlohu pro svou operu. Beaumarchais zřídil v paláci pobočku obchodu se zbraněmi (Rodriguez, Hortalez & Compagnie), který za podpory Francie a Španělska zásoboval povstalce v Americké válce za nezávislost.
Během Velké francouzské revoluce byla v paláci zřízena veřejná míčovna. Později byl rozdělen na obchody a dílny. Vnitřní zdi byly strženy a výzdoba byla sejmuta a rozprodána. Nádvoří bylo zastavěno dílnami.
V roce 1924 koupil palác inženýr Paul Brenot, průkopník nezdrátové komunikace a nechal ho restaurovat. V roce 1951 palác koupil Paul-Louis Weiller (1893–1993), průmyslník a spoluzakladatel leteckého průmyslu ve Francii, který jako mecenáš umění provedl další restaurační práce. V roce 2010 palác koupila za 38 miliónů eur společnost s nemovitostmi Acanthe Développement.[1]
Architektura
editovatBarokní palác postavil architekt Pierre Cottard. Historická budova má rozlohu 1718 m2 a je doplněná novější stavbou s rozlohou 794 m2 a 270 m2 v podzemí. Hlavní portál na ulici Rue Vieille-du-Temple vytvořil sochař Thomas Regnaudin (1622–1706). V tympanonu jsou dvě sedící postavy z římské mytologie, na každém křídle dveří je hlava Medusy a nad ní anděl se znakovou kartuší. Tympanon na vnitřní straně portálu představuje Faustula, který nachází Romula a Rema kojené vlčicí. Také vnitřní strana dveří je zdobená reliéfy s alegorickými figurami.
Palác má namísto jednoho nádvoří a zahrady nádvoří dvě: první, čestné nádvoří má v přízemí průchod doplněný zvnějšku pilastry, které nesou balkon s kamennou balustrádou. Fasáda hlavní budovy je zakončena trojúhelníkovým frontonem, který podpírají čtyři Atlanti. Ve frontonu jsou dvě putti, kteří drží kartuši s erbem rodiny Amelot de Bisseuil. Na fasádách bočních pavilonů jsou v grisaille namalovány sluneční hodiny. Vytvořil je matematik a karmelitán Jean Truchet (1657–1729). Zdi průchodu jsou členěny arkádami a zdobeny reliéfy a bustami v antickém stylu.
Druhé nádvoří je větší. Jeho severní stěna je zdobená korintskými pilastry a slepou arkádou, jejíž oblouky jsou vyplněny reliéfy představující umění a divadlo. Fasáda západního křídla má čtyři niky, ve kterých jsou alegorie ctností, a maskarony nad okny. Fasáda je zakončena štítem, ve kterém čtyři putti drží kartuši se znakem. Průchod v přízemní vede na ulici Rue des Guillemites. V přízemí jižního křídla bývala remíza pro kočáry. V prvním patře nad ní je široký balkon s kovovou mříží.
Fasáda vedoucí na ulici Rue des Guillemites byla renovována v letech 1997–2000.
V interiéru se dochovala původní výzdoba, která byla restaurována. Dveře a dřevěné táflování z komnat, které se nepoužívaly, a sochařská výzdoba bývalého schodiště, byly částečně přeneseny do jiných prostor.
Galerie de Psyché je zdobená korintskými pilastry, bohatými ostěními kolem dveří a oken a četnými sochami. Malby na stěnách a na stropě vytvořil Jean-Baptiste Corneille (1649–1695).
V bývalé ložnici, tzv. Italském pokoji (Chambre à l'italienne) se dochoval malovaný strop, který představuje kupoli a s malbou svatby Hérakla a Hébé.
Salon de Flore má strop, který vymaloval Joseph Maria Vien.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Hôtel Amelot de Bisseuil na německé Wikipedii.
- ↑ (francouzsky) Un hôtel particulier du Marais, vendu 38 millions d'euros
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hôtel Amelot de Bisseuil na Wikimedia Commons - (francouzsky) Záznam v evidenci historických památek
- (francouzsky) Palác na Structurae
