Maskaron

dekorativní či symbolický prvek v podobě stylizované lidské tváře

Maskaron je plastický zdobný motiv v podobě lidské tváře (ženské či mužské), častěji fantaskní (mytologické) nebo zvířecí tváře, který je hojně využíván na fasádách architektury, ale i v interiérech.

Jeden z maskaronových chrličů sloupu Nejsvětější Trojice na Malostranském náměstí v Praze

Materiál

editovat

Nejcennější jsou maskarony tesané z kamene a vsazené jako stavební článek do architektury. V období historismu během 19. století se začaly dělat maskarony štukové.

Historie

editovat

Byl to velmi oblíbený prvek v antické římské, gotické, renesanční, barokní i secesní architektuře. V antice a v renesanci se užíval hlavně ve štítech a na římsách jako akrotérion nebo centrální maska. V gotice byl využíván na konzolách přípor, na klenebních svorníkách a na chrličích. V baroku byl, podobně jako v renesanci, často umísťován do hlavních klenáků portálů či městských bran, na konzoly volut nebo na kašny. V historismu stejně jako v secesi se objevuje hlavně jako štuková výzdoba fasád, jak na portálech vchodů, tak na supraportách či suprafenestrách.

Literatura

editovat
  • Jaroslav HEROUT: Staletí kolem nás. SPN Praha 1975
  • Dějiny českého výtvarného umění, díly I./1-2, II./1.-2., III./1.-2, IV. Academia Praha 1984 – 2015

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat