Hájníček pruhokřídlý
Hájníček pruhokřídlý (Peucedramus taeniatus) je druh amerického zpěvného ptáka, jediný zástupce čeledi Peucedramidae a rodu Peucedramus.
 Hájníček pruhokřídlý | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Peucedramidae Wolters, 1980 |
| Rod | hájníček (Peucedramus) Coues, 1875 |
| Binomické jméno | |
| Peucedramus taeniatus (Du Bus de Gisignies, 1847) | |
 Rozšíření hájníčka pruhokřídlého (zeleně) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika
editovatHájníčka pruhokřídlého poprvé vědecky popsal přírodovědec Bernard du Bus de Gisignies v roce 1847, přičemž pro něj zvolil vědecké jméno Sylvia taeniata.[2][3] Současná systematika tento druh řadí do samostatného rodu Peucedramus, za jehož popisnou autoritu je pokládán americký přírodovědec Elliott Coues (1875); a samostatné čeledi Peucedramidae, za jejíž popisnou autoritu je pokládán německý ornitolog Hans Edmund Wolters (1980).
Svým opeřením se hájníček pruhokřídlý podobá lesňáčkům rodu Dendroica (nyní Setophaga), ve starší literatuře proto tento druh vystupuje přímo v rámci čeledi lesňáčkovitých (Parulidae). Od pravých lesňáčků se však odlišuje četnými rozdíly v morfologii i chování,[4] na což poukázal mj. G. W. Gordon ve své práci z roku 1962.[5] K závěru, že hájníček není blíže spřízněn s lesňáčky, dospěly i průkopnické fylogenetické práce založené na hybridizaci DNA, přičemž v navazující monografii Sibley & Monroe, 1990 tento druh vystupuje jakožto bazální podčeleď podstatně rozšířené čeledi pěnkavovitých (Fringilidae).[6] Studie mtDNA z roku 1998 rovněž identifikovala hájníčka jakožto samostatnou linii, u níž zvažovala příbuznost s pěvuškovitými (Prunellidae).[7]
V případě hájníčka pruhokřídlého je rozeznáváno až pět poddruhů, u nichž se objevuje klinální variabilita od severu k jihu, kdy dochází k postupnému zmenšování tělesné velikosti a opeření se stává jasnějším (alespoň u samců).[4] Níže zveřejněný seznam poddruhů vychází z IOC World Bird List a zahrnuje i jejich areál výskytu:[8]
- P. t. arizonae Miller, W & Griscom, 1925 (jihozápadní USA až severozápadní Mexiko);
- P. t. jaliscensis Miller, W & Griscom, 1925 (středoseverní a střední Mexiko);
- P. t. giraudi Zimmer, JT, 1948 (středojižní Mexiko);
- P. t. taeniatus (Du Bus de Gisignies, 1847) (středojižní Mexiko až západní Guatemala);
- P. t. micrus Miller, W & Griscom, 1925 (Honduras, severní Salvador a severní Nikaragua).
Popis
editovat.jpg)
Hájníček pruhokřídlý dosahuje velikosti asi 13 cm a hmotnosti 10–12 g, s tím, že se jedinci směrem k jihu zmenšují (Bergmannovo pravidlo). Samci mohou být o něco málo větší než samice, z praktického hlediska však tyto rozdíly zůstávají zanedbatelné.[4]
Obecně lze hájníčka charakterizovat jako menšího pěvce s kompaktním tělem; zaoblenými křídly; středně dlouhým ocasem; středně velkou hlavou na krátkém, ale silném krku; a rovným ostrým zobákem.[9] Zbarvení peří se liší v závislosti na pohlaví, věku, ročním období a geografické poloze. V případě dospělého samce bývá opeření našedlé, s tmavšími křídly, jež zdobí tři bílé skvrnky. Hlava, hrdlo a hruď jsou žlutooranžové, spodní části těla jsou matně bělavé. Od příuší až ke kořeni zobáku se táhne černá obličejová maska. Svrchní část ocasu je černošedá, vnější rýdovací pera však mají bílé odstíny.[4] Samice má obecně méně výrazné zbarvení.[9]
Ekologie a chování
editovat
Hájníček pruhokřídlý vyžaduje ke svému životu jehličnaté lesy, zejména borové, jedlové či borovo-dubové. Preferuje zároveň relativně vysoké nadmořské výšky, hnízdní populace v USA žijí mezi 2 300–3 500 metry nad mořem, zatímco v níže položených oblastech na jihu hájníčci žijí ve výšce mezi 1 000–2 150 m. Vyloženě nížinatá prostředí využívají tito ptáci pouze v mexické Colimě. Přes zimní měsíce mohou hájníčci provádět výškové migrace. Poddruh arizonae, jenž obývá nejsevernější výspy areálu výskytu, pak provádí krátké migrace na sever Mexika. Do hnízdních areálu se migranti vrací na začátku dubna.[4]
Hájníček pruhokřídlý se živí hmyzožravě, potravu shání především na vnějších větvích ve středních až vyšších stromových patrech, ačkoli někdy se krmí i v křovinné vegetaci, či dokonce na zemi.[4]
O chování hájníčka pruhokřídlého je známo relativně malé množství informací. Ačkoli se během roku může přidružovat do vícedruhových krmných hejn a spolu s nimi se přesouvat mezi různými lokalitami, v období rozmnožování se stává teritoriálním a drží si jedno území. Zatímco na hranicích dlouhodobě hájených teritorií většinou nedochází ke střetům, mladí samci, kteří usilují o vymezení vlastního hnízdního území, se mohou stát cílem agrese jiných dospělých samců, případně i jejich partnerek.[4] Hnízdo je miskovité, postavené z kořínků, mechů, lišejníků, chmýru či pavučin, ptáci si jej budují ve skrytu jehličí na okraji stromových korun. Snůška činí 3 až 4 vejce, inkubaci zajišťuje výhradně samice. Vylíhnutá mláďata následně krmí oba rodiče.[9] Na severu areálu výskytu hnízdí tento druh od konce května do poloviny června, v jižních částech areálu výskytu však začíná hnízdní sezóna dříve.[4]
Zpěv se podobá zpěvu sýkory koňadry (Parus major), zahrnuje opakované „peeta, peeta, peeta, peeta!“ a podobné tóny.[4]
Ohrožení
editovatMezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2020 hodnotí hájníčka pruhokřídlého jako málo dotčený druh. Celkovou velikost populace odhaduje na asi 1,9 milionu jedinců, přičemž populace podle IUCN mohou procházet nízkou mírou poklesu v důsledku ztráty přirozeného prostředí.[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Peucedramus taeniatus (hájníček pruhokřídlý) - Avibase. avibase.bsc-eoc.org [online]. [cit. 2024-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Bull. Acad. R. Sci. Belles-Lettr. Bruxelles. 14 pt2 p.104 [1]
- ↑ a b c d e f g h i DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Weavers to New World Warblers. Barcelona: Lynx Editions, 2010. (Handbook of the Birds of the World; sv. 15). ISBN 978-84-96553-68-2. S. 660–665. (anglicky)
- ↑ GORDON, G. W. The classification of the olive warbler, Peucedramus taeniatus. Am. Mus. Novit.. 1962. Dostupné online.
- ↑ SIBLEY, C. G.; MONROE, B. L. Distribution and Taxonomy of Birds of the World. New Haven: Yale University Press, 1990. Dostupné online. S. 701.
- ↑ GROTH, Jeff G. Molecular Phylogenetics of Finches and Sparrows: Consequences of Character State Removal in CytochromebSequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 1998-12-01, roč. 10, čís. 3, s. 377–390. Dostupné online [cit. 2024-06-14]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.1998.0540.
- ↑ Waxbills, parrotfinches, munias, whydahs, Olive Warbler, accentors, pipits. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 508. (anglicky)
- ↑ BirdLife International. Peucedramus taeniatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2020, 2020 [cit. 2024-06-14]. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22720027A137424739.en.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu hájníček pruhokřídlý na Wikimedia Commons 
Taxon Peucedramus taeniatus ve Wikidruzích
