Gilbert von Hohenwart
Gilbert Josef hrabě von Hohenwart (německy Gilbert Maria Josef Andreas Graf von Hohenwart zu Gerlachstein) (10. února 1854 Lublaň – 4. července 1931 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1875, zastával nižší diplomatické posty v evropských zemích a v severní Africe. V letech 1896–1901 byl rakousko-uherským vyslancem v Maroku, později v Mexiku (1901–1905) a nakonec v Portugalsku (1905–1909). [1][2] Před první světovou válkou byl delegátem v Egyptě, penzionován byl po zániku monarchie v roce 1918.
| Gilbert hrabě von Hohenwart | |
|---|---|
 | |
| Rakousko-uherský vyslanec v Portugalsku | |
| Ve funkci: 10. září 1905 – 21. března 1909 | |
| Předchůdce | Albert Eperjesy |
| Nástupce | Leopold hrabě Bolesta-Koziebrodzki |
| Rakousko-uherský vyslanec v Mexiku | |
| Ve funkci: 18. června 1901 – 10. září 1905 | |
| Předchůdce | obnovení diplomatických styků |
| Nástupce | Karl baron Giskra |
| Rakousko-uherský Generální konzul v Maroku | |
| Ve funkci: 23 července 1896 – 18. června 1901 | |
| Předchůdce | Karl Boleslawski |
| Nástupce | Viktor hrabě Folliot de Crenneville |
| Narození | 10. února 1854 Lublaň |
| Úmrtí | 4. července 1931 (ve věku 77 let) Vídeň |
| Titul | hrabě |
| Rodiče | Karl Sigmund von Hohenwart |
| Příbuzní | Rudolf von Hohenwart (sourozenec) |
| Profese | diplomat |
| Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1888) Jubilejní pamětní medaile 1898 (1898) velkokříž Řádu Františka Josefa (1908) Řád červené orlice 3. třídy velkokříž Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Hohenwartů (uváděného též jako Hohenwarth)[3] povýšeného v roce 1767 do hraběcího stavu.[4] Narodil se jako druhý syn vlivného politika Karla Hohenwarta (1824–1901), který byl krátce také rakouským předsedou vlády. Gilbert byl původně předurčen ke kariéře v c. k. armádě, ale v letech 1871–1875 studoval na Orientální akademii. Službu v diplomacii začal jako konzulární elév v Istanbulu, později zastával niží posty v Kodani, Berlíně, Římě a Mnichově. V letech 1892–1894 byl velvyslaneckým radou v Petrohradě[5] a v letech 1894–1896 v Madridu.[6][7]
V letech 1896–1901 působil jako generální konzul v Tangeru,[8] přičemž již v roce 1896 obdržel titul vyslance pro Marocký sultanát.[9] V letech 1901–1905 byl rakousko-uherským vyslancem v Mexiku[10][11] a nakonec v letech 1905–1909 v Portugalsku.[12][13] Od roku 1909 byl rakousko-uherským delegátem u mezinárodní komise pro kontrolu egyptského státního dluhu, přímo v Káhiře působil do roku 1914. S titulem vyslance a zplnomocněného ministra zůstal ve stavu disponibility na ministerstvu zahraničí až do konce první světové války, v listopadu 1918 byl penzionován.
Zemřel ve Vídni v roce 1931 ve věku 77 let, spolu se svou druhou manželkou je pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hütteldorf.[14]
Tituly a ocenění
editovatPo smrti staršího bratra Huga užíval od roku 1905 čestný titul dědičného nejvyššího stolníka v Kraňsku, tento post náležel rodině od 15. století. Během své diplomatické služby obdržel několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[15]
Rakousko-Uhersko
editovat
velkokříž Řádu Františka Josefa (1908)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny III. třídy (1888)
Zahraničí
editovat
velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
velkokříž Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa (Portugalsko)
Řád červené orlice III. třídy (Německo)
rytíř Řádu slona (Dánsko)
komandér Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie)
Řád Osmanie IV. třídy (Osmanská říše)
Rodina
editovatByl dvakrát ženatý. Poprvé se v roce 1896 oženil v Madridu se španělskou šlechtičnou Mercedes de Montalvo (1860–1917), dcerou hraběte Raimunda di Macurice.[16] Po ovdovění se podruhé oženil s baronkou Franziskou Widmannovou (1872–1945), dcerou Bohuslava Widmanna (1836–1911), politika a místodržitele v několika rakouských zemích.[17] Franziska byla před sňatkem čestnou dámou Ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze.[18] Obě manželství zůstala bezdětná.
Gilbert měl devět sourozenců, z nichž šest zemřelo v dětství. Nejstarší bratr Hugo (1849–1905), sloužil v armádě, dosáhl hodnosti rytmistra a převzal rodové dědictví v Kraňsku. Další bratr Rudolf (1855–1940) byl důstojníkem c. k. námořnictva a nakonec byl fregatním kapitánem. Sestra Marie Terezie (1858–1939) byla manželkou hraběte Maxmiliána Seilern-Aspanga (1845–1889), který také působil v diplomacii a zemřel v Haagu.[19]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Přehled diplomatických zastoupení habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes, Vídeň, 1917; s. 5–36 dostupné online
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 395 dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 471–473 (heslo Hohenwarth) ISBN 80-7185-156-6
- ↑ Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 858–866 (kapitola Hohenwart) dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 200 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 474 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1895; Vídeň, 1895; s. 208 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 37 dostupné online
- ↑ Historie rakouského diplomatického zastoupení v Maroku dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 241 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 40 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 277 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1906; Vídeň, 1906; s. 46 dostupné online
- ↑ Hrob hraběte Gilberta Hohenwarta dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Gilberta Hohenwarta in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 381 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 425–426 dostupné online
- ↑ Franziska von Hohenwart, rozená Widmann na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 1053 dostupné online
- ↑ Maxmilián Seilern-Aspang dostupné online
Literatura
editovat- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Vídeň, 2017; s. 346–347 ISBN 978-3-205-20493-0
- SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 512 s. ISBN 978-80-278-0059-9