Rudolf von Hohenwart
Rudolf Max hrabě von Hohenwart (německy Rudolf Max Joseph Andreas Franz Karl Graf von Hohenwart zu Gerlachstein) (23. května 1855 Lublaň – 21. ledna 1940 Vídeň) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský námořní důstojník. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1872 a působení v námořní administraci střídal se službou na různých lodích. V roce 1900 byl povýšen na fregatního kapitána, krátce poté odešel do výslužby a od té doby žil v soukromí.
| Rudolf hrabě von Hohenwart | |
|---|---|
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | fregatní kapitán (1900) |
| Narození | 23. května 1855 Lublaň |
| Úmrtí | 21. ledna 1940 (ve věku 84 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Hütteldorfer Friedhof |
| Titul |  hrabě |
| Choť | Constanze Münch-Bellinghausen (od 1888) |
| Rodiče | Karl Sigmund von Hohenwart |
| Příbuzní | Gilbert von Hohenwart (sourozenec) |
| Profese | námořní důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatPocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Hohenwartů povýšeného v roce 1767 do hraběcího stavu.[1] Narodil se jako nejmladší syn vlivného politika Karla Hohenwarta (1824–1899)), který byl krátce také rakouským předsedou vlády.[2] Rudolf vstoupil v roce 1872 k c. k. námořnictvu a v roce 1876 byl povýšen na praporčíka. Sloužil na různých lodích a v roce 1884 byl povýšen na poručíka I. třídy.[3] Působil mimo jiné v námořní administrativě, od roku 1888 byl pobočníkem velitele námořního arzenálu[4] a od roku 1891 byl důstojníkem na vlajkové lodi Kronprinz Erzherzog Rudolf. Od roku 1895 byl velitelem lodi Don Juan d'Austria[5] a v 1897 byl povýšen na korvetního kapitána.[6] Nakonec byl přednostou vojenského oddělení oblastního námořního velitelství v Terstu[7] a k datu 1. ledna 1900 byl povýšen do hodnosti fregatního kapitána.[8] Krátce poté odešel do výslužby, za zásluhy byl nositelem Vojenského záslužného kříže, Vojenské záslužné medaile, Jubilejní pamětní medaile a Služebního odznaku pro důstojníky III. třídy.
Po zániku monarchie a ovdovění žil nějakou dobu v Nice,[9] později se usadil ve Vídni, kde také zemřel. Byl posledním potomkem svého rodu, spolu s rodiči a sourozenci je pohřben v rodové hrobce na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hütteldorf.[10]
Rodina
editovatV roce 1888 se v kostele sv. Leonarda ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Konstancií von Münch-Bellinghausen (1859–1919), dcerou hesenského diplomata a dvořana Josefa Heinricha Münch-Bellinghausena (1800–1861).[11] Manželství zůstalo bez potomstva.
Rudolf měl devět sourozenců, z nichž šest zemřelo v dětství, mimo jiné Rudolfův bratr-dvojče Maxmilián (1855–1859). Nejstarší bratr Hugo (1849–1905) sloužil v armádě jako rytmistr, další bratr Gilbert (1854–1931) byl diplomatem a nakonec rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku. Jejich sestra Marie Terezie (1858–1939) byla manželkou hraběte Maxmiliána Seilern-Aspanga (1845–1889), který také působil v diplomacii a zemřel v Haagu.[12]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 858–866 (kapitola Hohenwart) dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 471–473 (heslo Hohenwarth) ISBN 80-7185-156-6
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 973 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1888; Vídeň, 1888; s. 82 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1896; Vídeň, 1896; s. 179 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1898; Vídeň, 1898; s. 8 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 1169 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 9, 137 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 426 dostupné online
- ↑ Hrobka Hohenwartů na hřbitově v Hütteldorfu dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1893; Gotha, 1893; s. 611 dostupné online
- ↑ Maxmilián Seilern-Aspang dostupné online