Geomorfologické členění Polska

První pohled na geomorfologické členění Polska se objevil v díle Jana Długosze. Výrazné oživení v této oblasti nastalo na přelomu 19. a 20. století. Objevily se publikace řady geografů, mj. Stanisława Staszice, Wincenty Pola, Antoniho Rehmana, Wacława Nałkowského, Stanisława Lencevicze nebo Ludomira Sawického. Každý z nich měl vlastní koncepci členění Polska na fyzickogeografické oblasti.

Změna státních hranic Polska po druhé světové válce přinesla nové otázky a problémy spojené s fyzickogeografickým členěním. Tento problém byl vznesen v roce 1946 na 1. Celopolském geografickém sjezdu.

Nejvíce se o řešení této problematiky zasloužil Jerzy Kondracki. Počátky jeho práce sahají do roku 1955, kdy publikoval v Przeglądu Geograficznem článek Problematyka fizycznogeograficznej regionalizacji Polski. Kondrackého práce je postavená na desetinném číslování fyzickogeografických oblastí světa, navrženém v roce 1964 na Mezinárodním geografickém kongresu v Londýně. Návrh byl upraven o dva roky později na mezinárodním sympóziu zorganizovaném Polským Towarzystwem Geograficznym a Katedrou fyzické geografie Varšavské univerzity. V roce 1987, po doplnění a opravách byly názvy regionů standardizovány Komisí pro sjednocení místních názvů a obecně zeměpisných objektů při Úřadě rady ministrů a následně byly oficiálně publikovány jako Nazwy Geograficzne Rzeczypospolitej Polskiej (1991).

K malým úpravám geomorfologického členění došlo o několik let později na mapě Regiony fizycznogeograficzne autorů Jerzyho Kondrackého a Andrzeje Richlinga, publikované v Atlasu Rzeczypospolitej Polskiej (1993-1997, Warszawa: Główny Geodeta Kraju).

Členění podle Kondrackého je čistě vědecké a v některých případech se odchyluje od všeobecně přijímaných regionů (chybí např. Mazowiecké nížiny, Velkopolské nížiny nebo Suwalské pojezeří). Proto chtěl Jerzy Kondracki vypracovat také verzi svého členění pro obyčejné lidi a především vhodnou pro školy. Náhlá smrt mu však nedovolila tento záměr realizovat.

Kondrackého členění je jediným komplexním členěním Polska, které je přijímáno širší obcí polských geografů. Na rozdíl od geomorfologického členění používaného v některých jiných zemích je sice dobře definován i jeho přesah do dalších oblastí Evropy, nicméně je dobré mít na paměti, že výsadní postavení má pouze uvnitř polských hranic a členění sousedních států na něj může, ale nemusí dobře navazovat. Např. Kondrackého členění Polska dělí Bieszczady na Západní a Východní, zatímco podle ukrajinského členění se Bieszczady dělí na Západní, Střední a Východní.

Níže uvedené členění vychází z práce Jerzyho Kondrackého a úprav Andrzeje Richlinga. Zahrnuje geomorfologické jednotky těchto úrovní:

Provincie (první dvě číslice)
Subprovincie (první tři číslice)
Makroregion (první číslice za tečkou; přibližně odpovídá geomorfologické oblasti v českém členění)
Mezoregion (dvě číslice za tečkou; přibližně odpovídá geomorfologickému celku v českém členění)