Friedrich von Georgi

předlitavský politik

Friedrich Robert svobodný pán von Georgi (27. ledna 1852 Praha23. června 1926 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a předlitavský politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1871, byl štábním důstojníkem u řady jednotek po celé monarchii, několik let strávil mimo jiné v Čechách. V letech 1907–1917 zastával funkci ministra zeměbrany Předlitavska. Tento úřad získal díky podpoře následníka trůnu Františka Ferdinanda a vykonával jej v několika vládách celkem deset let let až do doby první světové války. V roce 1912 byl povýšen na barona a v armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka (1916). Po odchodu z vlády byl jmenován členem Panské sněmovny, byl též nositelem řady rakousko-uherských i zahraničních vyznamenání.

Friedrich von Georgi
Ministr zeměbrany Předlitavska
Ve funkci:
12. ledna 1907 – 22. června 1917
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Předseda vládyMax Wladimir von Beck, Richard von Bienerth, Paul Gautsch, Karl von Stürgkh, Ernest von Koerber, Heinrich Clam-Martinic
PředchůdceJulius von Latscher-Lauendorf
NástupceKarl von Czapp
Doživotní člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
23. června 1917 – 1918
PanovníkKarel I.
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerálplukovník (1916), generál pěchoty (1911), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903)

Narození27. ledna 1852
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. června 1926 (ve věku 74 let) nebo 23. ledna 1926 (ve věku 73 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Titulsvobodný pán (1912)
PříbuzníFranz von Georgi (sourozenec)
Alma materTereziánská voj. akademie
Profesepolitik a voják
Oceněnívelkokříž Císařského řádu Leopoldova
Řád červené orlice
Řád Albrechtův
CommonsFriedrich von Georgi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat
 
Hrobka Friedricha von Georgi na vídeňském Centrálním hřbitově

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí původem ze Saska, narodil se jako nejstarší z pěti synů c. k. plukovníka Eduarda Georgiho (1804–1868). První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Hainburgu a v letech 1867–1871 studoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě.[1] Do armády vstoupil v roce 1871 jako poručík, vojenskou službu zahájil v Kadani a Praze.[2][3] V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil v Mostaru a Pljevlji,[4], v roce 1882 se podílel na potlačení povstání v Dalmácii. Poté byl štábním důstojníkem u 4. armádního sboru v Budapešti a 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1885, major 1891)[5] a jako podplukovník byl od roku 1894 zástupcem velitele 100. pěšího pluku v Krakově.[6] V roce 1895 byl přeložen do Vídně ke komisi pro posuzování aspirantů důstojnictva generálního štábu a v roce 1896 dosáhl hodnosti plukovníka.[7] V letech 1898–1903 působil jako přednosta 10. oddělení na ministerstvu války.[8][9]

V roce 1903 byl povýšen do hodnosti generálmajora[10][11] a přešel k c. k. zeměbraně, v letech 1903–1906 byl velitelem 42. zeměbranecké pěchotní brigády v Praze.[12] V této době se jako důstojník s vynikajicími posudky od nadřízených zařadil mezi osobnosti prosazované do vyšších funkcí následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d'Este v rámci generační obměny vrchního velení armády, podporu měl také u nově jmenovaného náčelníka generálního štábu Franze Conrada, který byl jeho spolužákem z Tereziánské vojenské akademie. Díky těmto konexím byl v červenci 1906 znovu povolán do Vídně jako sekční šéf na ministerstvo zeměbrany.[13][14] Vrchol jeho kariéry nastal v roce 1907, kdy se za vlády Maxe Becka stal dodatečně ministrem zeměbrany Předlitavska. Post si udržel i v následujících kabinetech (vláda Richarda Bienertha, třetí vláda Paula Gautsche, vláda Karla Stürgkha, druhá vláda Ernesta von Koerbera, vláda Heinricha Clam-Martinice). Funkci zastával v období 12. ledna 190722. června 1917.[15][16] Po nástupu do funkce ministra byl povýšen do hodnosti polního podmaršála (1907)[17] a později dosáhl hodnosti generála pěchoty (1911).[18][19] V úřadu vynikl jako schopný organizátor a zasloužil se o modernizaci zeměbrany a četnictva. Na začátku první světové války požádal o přidělení velení na frontě, to ale odmítl císař František Josef, který oceňoval Georgiho kvality a ponechal jej ve funkci ministra.[20] K datu 1. května 1916 byl povýšen do nově zřízené a druhé nejvyšší armádní hodnosti generálplukovníka.[21] Post ministra zeměbrany opustil v červenci 1917 s demisí vlády Heinricha Clam-Martinice. Po odchodu z vlády byl převeden do stavu záloh a v armádě byl penzionován k datu 1. prosince 1918.[22] Zbytek života strávil ve Vídni, kde také zemřel a je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni.

Tituly a ocenění

editovat

V roce 1901 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von. Jako člen vlády obdržel v roce 1908 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[23] V roce 1912 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[24] Po odchodu z vlády byl v roce 1917 jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[16] Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[25] Byl též čestným rytířem Maltézského řádu a v roce 1917 obdržel čestné občanství v Litoměřicích. Od roku 1912 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 15 dislokovaného v Tarnopolu.[26][27]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

Jeho manželkou byla od roku 1878 Berta Stammová (1855–1938) z Kadaně. Měli spolu čtyři děti, z nichž dvě zemřely v dětství. Syn Karl Franz (1893–1975) působil ve vojenské administraci, dcera Wilhelmina (1879–1954) byla manželkou pražského židovského podnikatele a velkostatkáře Eugena Kubinzkyho (1870–1948)[28] Manželé žili ve vile v Italské ulici č. p. 37,[29] po nacistické okupaci odešli v roce 1939 do zahraničí.[30]

Friedrichovi mladší bratři Franz Emil (1855–1933) a Karl Emanuel (1858–1926) sloužili taktéž v rakousko-uherské armádě, oba dosáhli generálských hodností a byli také povýšeni do šlechtického stavu.

Reference

editovat
  1. SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt: und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 54 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1875; Vídeň, 1874; s. 361, 371 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 395, 405 dostupné online
  4. Kais. Königl. Miliär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 476, 495 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 178 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 164, 504 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 195, 968 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 256, 269 dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 165, 197 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 278 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 160 dostupné online
  12. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1904; Vídeň, 1904; s. 56 dostupné online
  13. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1907; Vídeň, 1906; s. 165 dostupné online
  14. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1907; Vídeň, 1907; s. 35, 113 dostupné online
  15. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 590–592. 
  16. a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Georgi, Friedrich Robert Frh. von (1852-1926), General und Minister, s. 424. (německy) 
  17. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 164 dostupné online
  18. Generale und Oberste des k. und k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 2 dostupné online
  19. Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  20. Friedrich von Georgi na webu The World of Habsburgs dostupné online
  21. Přehled generálplukovníků rakousko-uherské armády na webu weltkriege.at dostupné online
  22. Služební postup Friedricha Georgiho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 54 dostupné online
  23. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online
  24. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1915; Gotha, 1915; s. 285–286 dostupné online
  25. Přehled řádů a vyznamenání Friedricha Georgiho in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 11 dostupné online
  26. Přehled majitelů pěšího pluku č. 15 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 408 dostupné online
  27. Pěší pluk č. 15 na webu valka.cz dostupné online
  28. Rodina Eugena Kubinzkyho na webu geni.com dostupné online
  29. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 135 dostupné online
  30. Rod Kubinzky na webu novanobilitas dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat