3. armádní sbor (rakousko-uherská armáda)

3. armádní sbor byl na přelomu 19. a 20. století vyšší vojenskou jednotkou rakousko-uherské armády s působností pro několik rakouských zemí a oblast Přímoří. Sborové velitelství sídlilo ve Štýrském Hradci. Za první světové války byly jednotky 3. armádního sboru nasazeny v Haliči a později v Itálii.

3. armádní sbor
Velitelství 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci 1884–1914 (bývalý Keesův palác)
Velitelství 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci 1884–1914 (bývalý Keesův palác)
ZeměRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Existence1883 - 1918
Vznik1. ledna 1883
Zánik1918
PosádkaŠtýrský Hradec
Účast
VálkyPrvní světová válka

Historie

editovat
 
Územní rozdělení působnosti rakousko-uherských armádních sborů v roce 1898

3. armádní sbor vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací dosavadních velitelství pro jednotlivé korunní země. Do působnosti 3. armádního sboru spadalo Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Istrie, Gorice a Gradiška, do jeho kompetencí patřilo i válečné námořnictvo v Terstu. Velitelství sboru sídlilo od roku 1884 ve Štýrském Hradci v budově na ulici Elisabethstraße (bývalý Keesův palác). Ke sboru patřila 6. pěchotní divize ve Štýrském Hradci a 28. pěchotní divize v Lublani, 3. jezdecká brigáda v Mariboru, 3. dělostřelecká brigáda ve Štýrském Hradci a 4. dělostřelecká brigáda v Pule.[1] Doplňovacími okresy byly Štýrský Hradec, Celje, Klagenfurt, Lublaň, Maribor a Terst. Sboru byly dále podřízeny posádkové a útvarové nemocnice ve Štýrském Hradci, Lublani, Terstu, Gorici, Klagenfurtu, Mariboru a Tolminu. Sbor měl také několik posádkových věznic (Štýrský Hradec, Klagenfurt, Lublaň, Maribor, Terst).[2]

Na začátku první světové války byl sbor převelen na východní frontu, kde byl začleněn do armádního seskupení generála Kövesse[3][4] a zúčastnil se bojů v Haliči. Ještě v roce 1914 byl sbor přeložen k 2. armádě generála Boroeviće a zúčastnil se neúspěšného dobytí pevnosti Přemyšl. Po bojích v Karpatech přešel do defenzívy a po výměně velení byl v roce 1915 přemístěn na italskou frontu. Vojáci 3. sboru bojovali na Soči, ve vítězné bitvě u Monte Ortigara. V závěru války v listopadu 1918 padl celý sbor do italského zajetí.

Velitelé 3. armádního sboru

editovat

Reference

editovat
  1. Ottův slovník naučný, díl XXI.; Praha, 1904; s. 231 dostupné online
  2. 3. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
  3. 3. armádní sbor na webu weltkriege dostupné online
  4. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online

Externí odkazy

editovat