František Skála (1923)
František Skála (16. března 1923 Tuchlovice, Československo – 1. září 2011 Nové Strašecí, Česká republika) byl český sochař, malíř, grafik a ilustrátor, především dětských knih. Je znám svým kresleným humorem, ale i jako scenárista a autor námětů animovaných a loutkových filmů.[2] Patří mezi tvůrce estetiky šedesátých let dvacátého století.[3]
| František Skála | |
|---|---|
| Narození | 16. března 1923 Tuchlovice  Československo |
| Úmrtí | 1. září 2011 (ve věku 88 let) Nové Strašecí Česko |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | malíř, grafik, ilustrátor, scenárista, výtvarník, keramik, spisovatel |
| Manžel(ka) | Alena Skálová |
| Děti | František Skála (1956) |
| Příbuzní | Alžběta Skálová[1] a František A. Skála (vnoučata) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život a dílo
editovatFrantišek Skála se narodil 16. března 1923 v Tuchlovicích nedaleko Kladna. V roce 1943 absolvoval Státní grafickou školu v Praze. Od roku 1944 pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Josefa Kaplického, Josefa Nováka a Emila Filly. Během studií absolvoval studijní cesty do Francie, Belgie, Rakouska, Maďarska, Polska, Sovětského svazu a Číny. Studium ukončil absolutoriem v roce 1949.[4][2]
V počátku padesátých let dvacátého století se zapojil do činnosti Vysokoškolského uměleckého souboru v Praze nejen jako výtvarník, ale také jako zpěvák a tanečník.[5]
Od roku 1947 začal pracovat jako karikaturista pro časopisu Dikobraz, následně ve výtvarných redakcích Literárních novin, Mladé fronty a Mladého světa. Obrázkové příběhy kreslil i pro dětské časopisy Mateřídouška a Sluníčko. Od roku 1956 se věnoval ilustracím a grafické úpravě knih, také pro děti a mládež. Jako výtvarník spolupracoval na desítkách titulů knih pro nakladatelství Mladá fronta a Albatros. Často používal perokresbu a barevný akvarel. Ilustroval leporela, povídky pro děti, klasické i moderní pohádky a naučné publikace. Zabýval se také keramickými návrhy a jejich realizací.[5][6]
Od roku 1960 do roku 1969 byl členem umělecké skupiny Radar a svoje práce se skupinou vystavoval v Antverpách, Frankfurtu nad Mohanem, Havaně, Moskvě a Montréalu. Od roku 1963 pracoval jako samostatný výtvarník. V roce 1964 se stal členem satirické skupiny Polylegran. Zabýval se také plakátovou tvorbou, vytvořil plakáty k filmům Arsen Lupin, Chlap jako hora a dalším.
V roce 1962 začal František Skála pracovat v animovaném filmu. Mezi lety 1964 až 1983 se podílel jako výtvarník, ale i jako scenárista a autor námětů na výrobě dvaceti animovaných a loutkových filmů. Lze jmenovat Pokroky a vynálezy, Budiž světlo (1968), Parohy (1972), Prach a Broky (1973), Straka zlodějka (1976), Panika (1978).[7] Kreslil většinou komické typy venkovanů a myslivců. Měl velkou úctu k lidské práci a patřil mezi vynikající znalce lidového umění. Obdivoval nejen venkovské chalupy, ale i výrobky hrnčířů, truhlářů nebo kovářů. Vedle výtvarného umění se zabýval také archeologií.[8]
Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let spolupracoval s architekty na výtvarném řešení několika historických hospod (Český Těšín, Kutná Hora a Tábor) a prodejen.[9] Spolu s přítelem Dobroslavem Follem vytvořil originální interiér historické restaurace U Dačického v Kutné Hoře.[10]
V roce 2009 vydal vzpomínkovou knihu Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. V Novém Strašecí, kde prožil poslední léta svého života,[5] uspořádal v roce 2010 výstavu pod názvem „Myslivecké motivy“.[2] Zemřel 1. září roku 2011 ve věku 88 let.
Tvorba
editovatJeho ilustrátorská tvorba se opírala především o folklór, žánr lidového humoru a prvky satiry. Vzor pro jeho tvorbu lze nalézt v humoristické kresbě Josefa Lady nebo také u jeho učitele Antonína Strnadela (například ilustrace v Cikánských pohádkách).[11]
Bibliografie (neúplná – pouze první vydání)
editovat- 1957 – Evžen Čihák, Jak jsem létal a padal, SNDK
- 1957 – Marie Kršková, Dobráci, filuti, meláci, Mladá fronta
- 1959 – Marie Voříšková, Cikánské pohádky, Mladá fronta
- 1959 – Josef Štefan Kubín, Škubánek, SNDK
- 1960 – Viktor Dusil, Cirkus bez maringotek, Svět sovětů
- 1961 – Marie Bieblová, Travička zelená, SNDK
- 1961 – Michal Sedloň, Doma plno kamarádů, SNDK
- 1962 – Jaromír Jech, Povídá babička povídačku, SNDK
- 1962 – Jiří Šeda, Tajené kroky, SNDK
- 1962 – Jitka Bodláková, Dneska vařím já, SNDK
- 1964 – Rozum do kapsy, SNDK
- 1965 – Jaromír Jech, Žerty s hastrmany a čerty, SNDK
- 1965 – Václav Pavel Borovička, Spadla z nebe, SNDK
- 1967 – Ilona Borská, Ivo Štuka, Barevné pohádky, SNDK
- 1969 – Václav Říha, Zvířátka a petrovští, SNDK
- 1969 – Aloys Skoumal (překlad), Orel z pobřeží, Albatros
- 1970 – Method Kulda Beneš, Švec hrdina, Albatros
- 1971 – Richmal Cromptonová, Jirka v ráži, Albatros
- 1971 – Miroslav Horníček, Strašidla, Albatros
- 1971 – Hana Doskočilová, Micka z trafiky a kocour Pivoda, Albatros
- 1972 – Adrienne Thomasová, Andrea, Albatros
- 1974 – Jaroslav Hašek, Školní výlet, Albatros
- 1975 – Branko Čopič, Tábor u tajné jeskyně, Albatros
- 1975 – Hana Doskočilová, Posledního kousne pes, Albatros
- 1977 – Otakar Moravec, Za krále Cvrčka, Albatros
- 1978 – František Skála, Josef Brukner, Zajíc vítězem, Pressfoto
- 1978 – Hana Doskočilová, Dva dědečci z Dlouhé míle, Albatros
- 1978 – Vojtěch Gaja, Čertovské pohádky, Svoboda
- 1979 – Václav Čtvrtek, O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi, Albatros
- 1981 – Otakar Moravec, Ať bylo, jak bylo, z komína se kouřilo, Albatros,
- 1981 – István Csukáš, Buřinka a Bambule, Albatros
- 1982 – Jaromír Jech, Z Krakonošovy mošny, Albatros
- 1982 – Český jazyk I.a II. dil pro 4. ročník ZŠ pro slabozraké, SPN
- 1984 – Otakar Moravec, Za Krušpánka krále, Albatros
- 1985 – Otakar Moravec, Dávno-nedávno, daleko-nedaleko, Středočeské nakladatelství
- 1987 – Václav Tille, Knížka pohádek Václava Říhy[12]
- 1989 – Václav A. Černý, Bohatýři dávných časů, Lidové nakladatelství
- 1991 – Vladimír Vondruška, Církevní rok a lidové obyčeje, DONA
- 1998 – Marie Soukalová, Náš poklad, Skauting
- 2005 – Vladislav Stanovský, Jak chodil Kristuspán se svatým Petrem po světě, Karmelitánské nakladatelství
- 2010 – Vladislav Stanovský-František Skála, Kouzelná fajfka: veselé havířské pohádky[13]
Autorská tvorba (výběr)
editovat- 1954 – Čína ve skicáři, Mladá fronta
- 1970 – Pozor, zde se střílí, Mladá fronta
- 1972 – Čimčarara čim, Albatros
- 2005 – Katalog z výstavy, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory
- 2009 – Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, Futura
Ocenění
editovatBěhem svého tvůrčího života získal František Skála řadu ocenění. V roce 1962 to byla například „Cena Jaroslava Haška“ a v roce 1967 „Cena za filmový plakát“. V roce 1974 získal na festivalu filmů v Corku cenu za animovaný film Parohy. Roku 1978 dostal Čestné uznání nakladatelství Svoboda za ilustrace ke knize Vojtěcha Gaji Čertovské pohádky a v roce 1981 cenu nakladatelství Albatros za ilustrace ke knize Otakara Moravce Ať bylo, jak bylo, z komínu se kouřilo.[5] V roce 2006 dostal od města Nové Strašecí ocenění – pamětní plaketu.[14]
Reference
editovat- ↑ Český rozhlas Vltava. 8. ledna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-01-11].
- ↑ a b c V Novém Strašecí vystavuje Skála. Rakovnický deník. 2010-09-13. Dostupné online [cit. 2022-10-03].
- ↑ Bez skandálu to nemá cenu. František Skála o politickém umění. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-10-05]. Dostupné online.
- ↑ František Skála st.. FDb.cz [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d František Skála. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ František Skála. www.padesatky.info [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ František Skála st.. FDb.cz [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ František Skála: výtvarník oslavil 85. narozeniny (Rakovnický deník). Silvarium - lesnický, dřevařský a myslivecký zpravodajský web [online]. [cit. 2022-10-05]. Dostupné online.
- ↑ F. Skála, F. Skála, F. Skála, Výtvarné práce tří generací. rabasgallery.cz [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Restaurace Dačický. Kutná Hora [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ČÁŇOVÁ, Pavlína. František Skála–Ilustrátorské dílo. 2019 [cit. 2022-10-03]. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Dostupné online.
- ↑ Knížka pohádek Václava Říhy. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Skála František st.. www.citarny.cz [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Ocenění města. www.novestraseci.cz [online]. [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-19.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- František Skála ve Filmové databázi
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Skála (1923)
