Václav Tille
Václav Tille (16. února 1867, Tábor[1] – 26. června 1937, Praha) byl knihovník, učitel, divadelní a literární kritik a český spisovatel. Používal také pseudonym Václav Říha.
Václav Tille | |
---|---|
Narození | 16. února 1867 Tábor Rakouské císařství |
Úmrtí | 26. června 1937 (ve věku 70 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Krematorium Strašnice Vinohradský hřbitov |
Pseudonym | Václav Říha |
Povolání | spisovatel, literární historik, pedagog, vysokoškolský učitel, překladatel, publicista, sběratel, divadelní kritik a literární kritik |
Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Témata | literární tvorba, literární kritika, divadelní teorie, teorie filmu, folkloristika, knihovní věda a překladatelská činnost |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v rodině profesora reálného gymnázia v Táboře, Antonína Tilleho, a jeho ženy Marie, rozené Eisensteinové. Babička z otcovy strany pocházela z rodu Nádherných z Borutína.
Václav Tille absolvoval gymnázium, pak filosofickou fakultu Karlovy university v Praze (slavistiku a germanistiku) a další v Innsbrucku, studia zakončil doktorátem. Později vykonával práci v pražské univerzitní a olomoucké studijní knihovně. V té době působil také jako revizor sbírek knihovny Národního muzea.[2] Následoval pobyt na univerzitě v Paříži. V roce 1903 se habilitoval a v letech 1921–1937 byl řádným profesorem srovnávacích dějin na Karlově universitě.[3] Stal se členem Rotary klubu, Evropského literárního klubu, Československé Intelektuální Unie, v roce 1925 byl spoluzakladatelem PEN klubu. V roce 1925 se stal členem Mezinárodní akademické unie.
Literární činnost
editovatUveřejnil řadu divadelních a literárních kritik v Národních listech (působil zde v letech 1910–1915[4]), Venkově, Prager Presse a dalších novinách i časopisech. Vytvořil velmi mnoho srovnávacích studií u umění scénickém, mimickém, kriticky rozebíral tvorbu povídkovou, pohádkovou a zabýval se i dalšími obory české i cizí literatury a knihovnictví. Při psaní pohádek použil pseudonym V. Říha, odborné články podepisoval často různými zkratkami a značkami. Dr. Václav Tille redigoval od roku 1902 knižnici pro mládež Žeň z literatur.
Profesor Václav Tille chvíli stanul mlčky a potom začal. Lavice zmizely a posluchači se ocitli v dávném světě, evokovaném plasticky a barevně, mezi historickými postavami, které vyvstávaly v důvěrné blízkosti a v plnosti lidské podoby. Umění mluvit a malovat slovem, vykouzlit atmosféru – to byla okouzlující výsada Tillovy osobnosti, překypující nábojem prožití toho, o čem přednášel… Vášeň a skepse skládaly tohoto vzácného muže. Není čistších, výsostnějších a dramatičtějších protikladů: jejich svárem hořel Tille a tímto svým vnitřním ohněm zapaloval.
Literární dílo
editovatOdborné publikace
editovat- Divadelní vzpomínky (1917) [6]
- Literární studie (1892)
- Povídky sebrané na mor. Valašsku (1902)
- Erbenovy České pohádky (1905), studie
- Němcové Národní báchorky a pověsti (1905), studie
- Němcové Pohádky (1907), studie
- Kinéma (1908), filmová studie
- České pohádky do roku 1848 (1909), studie
- Soupis českých pohádek, díl I. (1930)
- Soupis českých pohádek, díl 2. (1934)
- Božena Němcová (1911) monografie spisovatelky, několikrát přepracoval, opatřil dodatky
- Filosofie literatury u Taina a předchůdců (1902)
- Maurice Maeterlinck (1910), monografie [7]
- Roncesvalles (1915), filologicko-místopisná studie
- Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu (1935) [8]
- Alšovy pohádky (1941) [9]
- Božena Němcová maličkým (1958) – pro předškolní věk [10]
a mnoho dalších
Pohádky
editovat- Povídka o svatbě krále Jana (1900) [11][12]
- Letní noc (1905)
- Říhovy pohádky (1915)
- Paleček (1922)
- Nebojsa (1925)
- Zvířátka a Petrovští [13]
a mnoho dalších, všechny pod pseudonymem V. Říha.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Karel Sklenář, Obraz vlasti. Příběh Národního muzea. Praha 2001, s. 322.
- ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Václav Tille, s. 256.
- ↑ Miroslav Rutte: Po stopách předků – Osmdesát let divadelní kritiky v Národních listech, In: Národní listy, jubilejní sborník, Praha, 1941, str. 45–46
- ↑ TETAUER, Frank. Tille. In: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937. Praha: Kruh solistů Městských divadel pražských, 1938. S. 39–40.
- ↑ TILLE, Václav. Divadelní vzpomínky. Praha: Kočí, 1917. Dostupné online. Výbor z divadelních kritik Václava Tilleho zahrnuje období přelomu 19. a 20. stol. a zabývá se herectvím Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a dalších osobností..
- ↑ TILLE, Václav. Maurice Maeterlinck : analytická studie. Praha: Otto, 1910. Dostupné online. Analytická studie o významném belgickém dramatikovi Maurici Maeterlinckovi, který svým dílem ovlivnil vývoj evropského dramatu.
- ↑ TILLE, Václav. Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu. Praha: Sbor pro zřízení druhého Národního divadla, 1935. Dostupné online.
- ↑ TILLE, Václav. Alšovy pohádky [online]. Praha: Dědictví Komenského, 1941 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online.
- ↑ TILLE, Václav. Božena Němcová maličkým [online]. Praha: SNDK [cit. 2022-02-07]. Dostupné online.
- ↑ TILLE, Václav. Povídka o svatbě krále Jana [online]. Praha: Jan Laichter, 1900 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online.
- ↑ TILLE, Václav. Povídka o svatbě krále Jana [online]. Praha: Jan Laichter [cit. 2022-02-07]. Dostupné online.
- ↑ ŘÍHA, Václav. Zvířátka a Petrovští. Praha: Městská knihovna v Praze, 2010. 7 s. Dostupné online.
Literatura
editovat- František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, s. 209, 240, 245, 249, 256, 266, 284, 289, 308, 317, 322–327, 329, 331–332, 335
- Česká literatura 19. století, vydal SPN roku 1990, autor prof.PhDr Josef Polák, CSc.
- Václav Tille: Kouzelná moc divadla. Divadelní ústav, Praha, 2007. Rozsáhlý výbor divadelních kritik s bibliografií Tilleho textů o divadle a filmu.
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 73, 115, 128
- BLÜMLOVÁ, Dagmar. Evropan Václav Tille. 1. vyd. České Budějovice: Společnost pro kulturní dějiny, 2010. 150 s. ISBN 978-80-904446-1-4.
- BLÜMLOVÁ, Dagmar. Václav Tille a Božena Němcová. Výběr : časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1997, roč. 34, čís. 4, s. 289–294. ISSN 1212-0596.
- BLÜMLOVÁ, Dagmar. Václav Tille – zrod pozitivistického skeptika. In: BLÜMLOVÁ, Dagmar; JIROUŠEK, Bohumil. Čas pádu Rukopisů. Studie a materiály. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2004. ISBN 80-7040-751-4. S. 73–83.
- BLÜMLOVÁ, Dagmar. Václav Tille a počátky české folkloristiky. In: Jihočeský sborník historický. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1992. ISSN 0323-004X. S. 60–69.
- BLÜMLOVÁ, Dagmar. Václav Tille a mýtus „prastarého lidového podání“. In: ŘEPA, Milan. 19. století v nás : modely, instituce a reprezentace, které přetrvaly. Praha: Historický ústav, 2008. ISBN 978-80-7286-139-2. S. 384–392.
- BLÜMLOVÁ, Dagmar. Intelektuálovo okouzlení rychlostí. (Václav Tille a moderní vynálezy). In: Čas rychlých kol a křídel, aneb Mezi Laurinem a Kašparem. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav ve spolupráci s NTP Pelhřimov, 2008. ISBN 978-80-7394-068-3. S. 247–252.
- BLÜMLOVÁ, Dagmar. Artuš Scheiner a Václav Tille. (Ilustrátor, vypravěč a pohádka doby secese). In: BLÜMLOVÁ, Dagmar. Čas secese. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2007. S. 206–222.
- BLÜMLOVÁ, Dagmar. Formování osobnosti Václava Tilleho – podněty a inspirace. In: Acta Universitatis Carolinae : Historia Universitatis Carolinae Pragensis. Praha: Univerzita Karlova, 1991. S. 59–80.
- OTČENÁŠEK, Jaroslav. Sběratelské období Václava Tilleho. In: Slovanský svět očima badatelů a publicistů 19. a 20. století. Sborník z mezinárodní vědecké konference k 50. výročí úmrtí Ludvíka Kuby (Opole 16.–17. listopadu 2006). Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2007. ISBN 978-80-87112-01-4. S. 104–107.
- BLÜMLOVÁ, Dagmar. „Brána smrti“ jako celoživotní průvodce Václava Tilleho. In: Čas zdravého ducha v zdravém těle. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, Společnost pro kulturní dějiny, 2009. ISBN 978-80-87311-07-3, ISBN 978-80-904446-3-8. S. 201–210.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Tille na Wikimedia Commons
- Osoba Václav Tille ve Wikicitátech
- Autor Václav Tille ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Tille
- Václav Tille v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Digitalizovaná díla Václava Tilleho v České digitální knihovně
- Václav Tille v České divadelní encyklopedii
- Václav Tille, Soupis českých pohádek (Rejstřík pohádkových látek) Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.