Wikipedie

Václav Tille

český divadelní a literární teoretik a spisovatel

Václav Tille (16. února 1867, Tábor[1] – 26. června 1937, Praha) byl knihovník, učitel, divadelní a literární kritik a český spisovatel. Používal také pseudonym Václav Říha.

Václav Tille
Narození16. února 1867
Tábor
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. června 1937 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKrematorium Strašnice
Vinohradský hřbitov
PseudonymVáclav Říha
Povoláníspisovatel, literární historik, pedagog, vysokoškolský učitel, překladatel, publicista, sběratel, divadelní kritik a literární kritik
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témataliterární tvorba, literární kritika, divadelní teorie, teorie filmu, folkloristika, knihovní věda a překladatelská činnost
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tille, Václav. Das čechoslavische Märchen. In: Čechische Revue. 1. Jahrgang (1907), S. 132–139.

Život

editovat

Narodil se v rodině profesora reálného gymnázia v Táboře, Antonína Tilleho, a jeho ženy Marie, rozené Eisensteinové. Babička z otcovy strany pocházela z rodu Nádherných z Borutína.

Václav Tille absolvoval gymnázium, pak filosofickou fakultu Karlovy university v Praze (slavistiku a germanistiku) a další v Innsbrucku, studia zakončil doktorátem. Později vykonával práci v pražské univerzitní a olomoucké studijní knihovně. V té době působil také jako revizor sbírek knihovny Národního muzea.[2] Následoval pobyt na univerzitě v Paříži. V roce 1903 se habilitoval a v letech 1921–1937 byl řádným profesorem srovnávacích dějin na Karlově universitě.[3] Stal se členem Rotary klubu, Evropského literárního klubu, Československé Intelektuální Unie, v roce 1925 byl spoluzakladatelem PEN klubu. V roce 1925 se stal členem Mezinárodní akademické unie.

Literární činnost

editovat

Uveřejnil řadu divadelních a literárních kritik v Národních listech (působil zde v letech 1910–1915[4]), Venkově, Prager Presse a dalších novinách i časopisech. Vytvořil velmi mnoho srovnávacích studií u umění scénickém, mimickém, kriticky rozebíral tvorbu povídkovou, pohádkovou a zabýval se i dalšími obory české i cizí literatury a knihovnictví. Při psaní pohádek použil pseudonym V. Říha, odborné články podepisoval často různými zkratkami a značkami. Dr. Václav Tille redigoval od roku 1902 knižnici pro mládež Žeň z literatur.

Profesor Václav Tille chvíli stanul mlčky a potom začal. Lavice zmizely a posluchači se ocitli v dávném světě, evokovaném plasticky a barevně, mezi historickými postavami, které vyvstávaly v důvěrné blízkosti a v plnosti lidské podoby. Umění mluvit a malovat slovem, vykouzlit atmosféru – to byla okouzlující výsada Tillovy osobnosti, překypující nábojem prožití toho, o čem přednášel… Vášeň a skepse skládaly tohoto vzácného muže. Není čistších, výsostnějších a dramatičtějších protikladů: jejich svárem hořel Tille a tímto svým vnitřním ohněm zapaloval.

Frank Tetauer[5]

Literární dílo

editovat

Odborné publikace

editovat
  • Divadelní vzpomínky (1917) [6]
  • Literární studie (1892)
  • Povídky sebrané na mor. Valašsku (1902)
  • Erbenovy České pohádky (1905), studie
  • Němcové Národní báchorky a pověsti (1905), studie
  • Němcové Pohádky (1907), studie
  • Kinéma (1908), filmová studie
  • České pohádky do roku 1848 (1909), studie
  • Soupis českých pohádek, díl I. (1930)
  • Soupis českých pohádek, díl 2. (1934)
  • Božena Němcová (1911) monografie spisovatelky, několikrát přepracoval, opatřil dodatky
  • Filosofie literatury u Taina a předchůdců (1902)
  • Maurice Maeterlinck (1910), monografie [7]
  • Roncesvalles (1915), filologicko-místopisná studie
  • Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu (1935) [8]
  • Alšovy pohádky (1941) [9]
  • Božena Němcová maličkým (1958) – pro předškolní věk [10]

a mnoho dalších

Pohádky

editovat

a mnoho dalších, všechny pod pseudonymem V. Říha.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Karel Sklenář, Obraz vlasti. Příběh Národního muzea. Praha 2001, s. 322.
  3. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Václav Tille, s. 256. 
  4. ↑ Miroslav Rutte: Po stopách předků – Osmdesát let divadelní kritiky v Národních listech, In: Národní listy, jubilejní sborník, Praha, 1941, str. 45–46
  5. ↑ TETAUER, Frank. Tille. In: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937. Praha: Kruh solistů Městských divadel pražských, 1938. S. 39–40.
  6. ↑ TILLE, Václav. Divadelní vzpomínky. Praha: Kočí, 1917. Dostupné online. Výbor z divadelních kritik Václava Tilleho zahrnuje období přelomu 19. a 20. stol. a zabývá se herectvím Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a dalších osobností.. 
  7. ↑ TILLE, Václav. Maurice Maeterlinck : analytická studie. Praha: Otto, 1910. Dostupné online. Analytická studie o významném belgickém dramatikovi Maurici Maeterlinckovi, který svým dílem ovlivnil vývoj evropského dramatu. 
  8. ↑ TILLE, Václav. Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu. Praha: Sbor pro zřízení druhého Národního divadla, 1935. Dostupné online. 
  9. ↑ TILLE, Václav. Alšovy pohádky [online]. Praha: Dědictví Komenského, 1941 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  10. ↑ TILLE, Václav. Božena Němcová maličkým [online]. Praha: SNDK [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ TILLE, Václav. Povídka o svatbě krále Jana [online]. Praha: Jan Laichter, 1900 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ TILLE, Václav. Povídka o svatbě krále Jana [online]. Praha: Jan Laichter [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ ŘÍHA, Václav. Zvířátka a Petrovští. Praha: Městská knihovna v Praze, 2010. 7 s. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, s. 209, 240, 245, 249, 256, 266, 284, 289, 308, 317, 322–327, 329, 331–332, 335
  • Česká literatura 19. století, vydal SPN roku 1990, autor prof.PhDr Josef Polák, CSc.
  • Václav Tille: Kouzelná moc divadla. Divadelní ústav, Praha, 2007. Rozsáhlý výbor divadelních kritik s bibliografií Tilleho textů o divadle a filmu.
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 73, 115, 128
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. Evropan Václav Tille. 1. vyd. České Budějovice: Společnost pro kulturní dějiny, 2010. 150 s. ISBN 978-80-904446-1-4. 
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. Václav Tille a Božena Němcová. Výběr : časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1997, roč. 34, čís. 4, s. 289–294. ISSN 1212-0596. 
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. Václav Tille – zrod pozitivistického skeptika. In: BLÜMLOVÁ, Dagmar; JIROUŠEK, Bohumil. Čas pádu Rukopisů. Studie a materiály. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2004. ISBN 80-7040-751-4. S. 73–83.
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. Václav Tille a počátky české folkloristiky. In: Jihočeský sborník historický. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1992. ISSN 0323-004X. S. 60–69.
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. Václav Tille a mýtus „prastarého lidového podání“. In: ŘEPA, Milan. 19. století v nás : modely, instituce a reprezentace, které přetrvaly. Praha: Historický ústav, 2008. ISBN 978-80-7286-139-2. S. 384–392.
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. Intelektuálovo okouzlení rychlostí. (Václav Tille a moderní vynálezy). In: Čas rychlých kol a křídel, aneb Mezi Laurinem a Kašparem. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Historický ústav ve spolupráci s NTP Pelhřimov, 2008. ISBN 978-80-7394-068-3. S. 247–252.
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. Artuš Scheiner a Václav Tille. (Ilustrátor, vypravěč a pohádka doby secese). In: BLÜMLOVÁ, Dagmar. Čas secese. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2007. S. 206–222.
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. Formování osobnosti Václava Tilleho – podněty a inspirace. In: Acta Universitatis Carolinae : Historia Universitatis Carolinae Pragensis. Praha: Univerzita Karlova, 1991. S. 59–80.
  • OTČENÁŠEK, Jaroslav. Sběratelské období Václava Tilleho. In: Slovanský svět očima badatelů a publicistů 19. a 20. století. Sborník z mezinárodní vědecké konference k 50. výročí úmrtí Ludvíka Kuby (Opole 16.–17. listopadu 2006). Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2007. ISBN 978-80-87112-01-4. S. 104–107.
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. „Brána smrti“ jako celoživotní průvodce Václava Tilleho. In: Čas zdravého ducha v zdravém těle. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, Společnost pro kulturní dějiny, 2009. ISBN 978-80-87311-07-3, ISBN 978-80-904446-3-8. S. 201–210.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Tille&oldid=24354521“