Wikipedie

František Michl (malíř)

český malíř a grafik krajinář

František Michl, psán též Michel, (20. listopadu 1901, Domažlice[1] – 4. června 1977, tamtéž) byl český malíř-krajinář, designér a grafik.[2]

František Michl
Narození20. listopadu 1901 nebo 21. listopadu 1901
Domažlice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. června 1977 (ve věku 75 let)
Domažlice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ZeměČeskoslovensko
Národnostčeská
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povoláníakademický malíř
Manžel(ka)Božena Zajícová
Znám jakoautor emblému Škoda Plzeň
OceněníCena Akademie věd
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se v domě č. 44 na náměstí v Domažlicích, v rodině kartáčnického mistra Františka Michela a jeho manželky Terezie, rozené Pešinové.[1] Byl žákem Otakara Nejedlého na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1925–1928. Původně studoval na přání rodičů Obchodní akademii v Plzni, ale obdržení peněžité odměny za vítězný návrh emblému plzeňské Škodovky "Okřídlený šíp" mu umožnilo vybudovat si v Domažlicích malířský ateliér, vystudovat AVU v Praze a cestovat. Mezi lety 1922-1935 podnikl řadu studijních cest, zejména na Helgoland a po Německu, do Dalmácie, Řecka, Itálie, severní Afriky, na Korsiku, do Drážďan, Francie (zejména do Paříže a Bretaně), Holandska, do Alp, Štýrska či Bulharska.[2]

 
Emblém automobilky Škoda "Okřídlený šíp": první trojrozměrný prototyp. Design: František Michl, realizace: Vladimír Bretschneider. Bronz, cca 1923, soukromá sbírka (fotografie: 80. léta 20. století)

Roku 1927 se stal členem Svazu západočeských výtvarných umělců v Plzni a účastnil se též řady výstav Jednoty umělců výtvarných v Praze.[3] Cena České akademie věd a umění mu byla udělena celkem třikrát.[4]

Michl byl spolu s Dr. Kalandrou, spisovatelem J. Vrbou a redaktorem Prachem organizátorem slavné pouti ke sv. Vavřinci 13. srpna 1939, které se zúčastnilo přes sto tisíc lidí[5] a stala se tak největší protifašistickou demonstrací co do počtu lidí v období druhé světové války. To bylo též jednou z příčin jeho zatčení a věznění na Pankráci, v koncentračních táborech Terezín a Flossenbürg v letech 1940–41 a 1943–45.[6]

Po osvobození a návratu z koncentračního tábora byl Michl jmenován kulturním patronem okresu Domažlice a navržen jako profesor na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze, nabídku však nepřijal. Byl členem Svazu výtvarných umělců, Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni a předsedou Sdružení pošumavských výtvarných umělců v Klatovech.[7] V roce 1958 reprezentují tři jeho obrazy československé výtvarné umění na Světové výstavě v Bruselu. Po válce též zakoupil letní ateliér v Kolinci u Sušice, kde maloval, pobýval s rodinou i přáteli.

V roce 1961 byl odsouzen na jeden rok za podvracení republiky, uvězněn na Borech v Plzni. V roce 1967 otevřelo uvolnění politické situace Michlovi opět otevřelo cestu do výstavních síní v Československu i zahraničí. V březnu 1968 vystavoval v Montrealu, v listopadu 1968 si newyorská galerie Rullos zakoupila 165 pláten. Připravovala se dokonce výstava v londýnské National Gallery, veškeré jednání však skončilo po okupaci v srpnu 1968.[8] V době normalizace opět nesměl veřejně vystavovat, s výjimkou asi tří výstav, pořádaných jeho karlovarskými přáteli, kamuflovaných jako "úspěchy budování socialismu" pod patronací podniků ČSAD.

Roku 1972 byl Michl poprvé stižen mozkovou mrtvicí, ale i s levou ochrnutou polovinou těla pokračoval v malování. Teprve po šesté mrtvici byl trvale upoután na lůžko až do své smrti 4. června 1977.[8] Pohřben byl na Městském hřbitově v Domažlicích.

V roce 1991 byl František Michl v plné šíři občansky rehabilitován, uznány byly i jeho zásluhy v protifašistickém a protikomunistickém odboji.

Dílo

editovat

Kromě krajinomalby pěstoval Michl též drobnou grafiku, ilustraci a emblematiku. Světoznámý emblém "Okřídlený šíp" plzeňské značky Škoda vytvořil již před svým studiem na AVU v Praze v roce 1923.[8] Koncem dvacátých a v průběhu třicátých let vytvořil řadu dřevorytů, ve kterých čerpá z kontrastu černé a bílé, geometrických linií, modernistické symboliky a snaží se "oprostit od všeho malířského". Z jeho ateliéru pochází řada spolkových designů (např. Sněhaři Domažlice či Autoklub Podčerchov), ex libris, drobné grafiky a knižních ilustrací (Bezruč, Klášterský, Rosůlek, Matas, Nesnídalová, Bouzek, Berndorf, Krýsa, Jehl, Medek, Machar, Biskup ad.). Podle korespondence s Bořivojem Žufanem se v meziválečném období podílel i na realizaci kulis Osvobozeného divadla. V roce 1931 spolupracoval na filmu „Psohlavci“ režiséra Svatopluka Innemanna, ke kterému vybíral exteriéry a realizoval filmový plakát. Kniha Chodské vesnice z roku 1939, vytvořená spolu s historikem Františkem Roubíkem, se stala aktem tichého vzdoru vůči zabrání Sudet v roce 1938.[9] Jeho olejomalby se nacházejí ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni, Městského muzea v Bratislavě, Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, Muzea v Klatovech, Muzea v Domažlicích a jinde.[2]

Přátelé a kolegové

editovat

František Michl měl řadu přátel a spolupracovníků, kteří měli vzájemný vliv na svoji uměleckou tvorbu. Byli to zejména spolužáci z krajinářské třídy Otakara Nejedlého na pražské AVU: Trefil, Žufan, Plainer, Solovjev, Jahůdková, Fišárek, Síla, Vacke, Dvorský, Hašek a Hofman. Z jejich cest po Evropě, zejména na Korsiku, existuje řada vzpomínek.[10] Michl sepsal řadu svých vzpomínek, zejména po smrti O. Nejedlého (např. S profesorem Otakarem Nejedlým, nebo Prof. O. Nejedlý). Mezi přátele Michlova mládí patřil i Jindřich Šimon Baar.[11] Michl svůj domažlický ateliér původně ve 20. letech sdílel se sochařem Vladimírem Bretschneiderem. Ve 30. letech a po válce ho pravidelně navštěvovali přátelé jako např. sochař Alois Langenberger, keramik Stanislav Kukrál, sochař Otakar Švec, skladatel Jindřich Jindřich, spisovatel Jan Vrba, malíř Alois Moravec a další.[11]

Sám Michl se stal modelem řady podobizen od Vratislava Nechleby, Bořivoje Žufana, Jana Šebka, Aloise Moravce, i sochařů Otakara Švece a zejména Aloise Langenbergera.

Zajímavosti

editovat

Fotografie Vladimíra Böhma "Motocyklista" vydaná na titulní straně časopisu Domov a svět v roce 1931 vyhrála fotografickou soutěž Kodaku. Motocyklistou na fotografii je Michl.[12]

Posmrtná pocta

editovat
  • Podle malíře Františka Michla je v Domažlicích pojmenována ulice Michlova.[13]

Galerie

editovat
  •  
    F. Michl: Ex Libris Stanislav Kukrál. Dřevoryt, cca 1930
  •  
    F. Michl: Domky, olej na plátně, kolem 1950.
  •  
    "Autoklub Podčerchov". Kovový odznak, design F. Michl mezi 1920-1935.
  •  
    F. Michl: "Podzim", 1949. Olej na plátně.
  •  
    F. Michl: Krajina. Olej na plátně, cca 1950

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti Domažlice
  2. ↑ a b c TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha: Rudolf Ryšavý, 1936. S. 449. 
  3. ↑ MAŠÍNOVÁ, J.; PUŠOVÁ, J. Soupis výstav Jednoty umělců výtvarných (1899-1952). Praha: Národní galerie, 1986. 
  4. ↑ HULÍKOVÁ, Veronika; PETRASOVÁ, Taťána. Smysl pro umění. Ceny České akademie věd a umění 1891-1952. Praha: Národní galerie, 2015. 
  5. ↑ Domažlická pouť k sv. Vavřinci v číslech. S. 7. Lidové noviny [online]. 1939-08-20 [cit. 2020-06-30]. S. 7. Dostupné online. 
  6. ↑ ODVODY, Vladimír. KL Flossenbürg, tábor Domažlických. 1940–1945–1995. Praha. vyd. [s.l.]: 1995 
  7. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech 1945-1990. Plzeň: [s.n.], 1990. 
  8. ↑ a b c MICHL, Jiří. František Michl 1907-1977 [doprovodný text k výstavě v roce 1996]. s. l.: [s.n.], 1996. S. 2. 
  9. ↑ MICHL, František; ROUBÍK, František. Chodské vesnice. Domažlice: Josef Hoffmann, 1939. 
  10. ↑ ("NAPSAL ÚČASTNÍK."). Čeští malíři na Korsice. Český svět. Roč. 24, čís. 29, s. 4–16. 
  11. ↑ a b HEJNÝ, Václav. Přátelé nejstaršího malíře Chodska. Klatovský deník. 20. listopadu 1967, s. s. 9-10. 
  12. ↑ BÖHM, Jaromír. Motocyklista (foto). S. 1 (757). Domov a svět [online]. 1931-11-28 [cit. 2020-06-30]. S. 1 (757). Dostupné online. 
  13. ↑ Michlova ulice

Literatura

editovat

Prameny

editovat
  • Státní oblastní archiv v Plzni, fond Michl František, akademický malíř

Bibliografie

editovat
  • Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1936
  • Čeští malíři na Korsice ("Napsal účastník.") in: Český svět XXIV, č. 29, s. 4-16
  • Ladislav Stehlík: Země zamyšlená, 1-3. díl, Praha 1947-1970
  • Jindřich Čadík: Špachtle a paleta úsměvná. Hrst veselých chvilek mezi umělci, Plzeň 1966
  • Václav Hejný: Přátelé nejstaršího malíře Chodska, Klatovský deník 20. listopadu 1967, s. 9-10
  • Mašínová J. - Pušová J.: Soupis výstav Jednoty umělců výtvarných (1899-1952), Národní galerie, Praha 1986
  • [Jan P. Holý]: Autor emblému, Domažlický zpravodaj 1987
  • KZ Flossenbürg. Das vergessene Konzentrationslager (kol. aut.), Regensburg 1996
  • [Jiří Michl]: František Michl 1907-1977 (doprovodný text k výstavě v Plzni roku 1996)
  • Hans Simon-Pelanda (ed.): Erinnerung. Eine Ausstellung: Kunst KZ Flossenbürg, Regensburg 1996
  • Kateřina Malá: S Chodskem v srdci. Akademický malíř František Michl, sem. práce, Domažlice 2002

Vlastní texty Františka Michla

editovat

Rozhlasové pořady

editovat
  • Frank Wenig: Návštěvou u malíře Michla (Vysíláno stanicí Plzeň 9. 8. 1946 v 18:00-18:15 hodin. Hovořili Božena Friedová a Frank Wenig. Hlasatel Ant. Brejcha. Před relací z desky chodské písně (zpěv Dr. Kopecký, klavír J. Jindřich.)
  • Ludvík Jehl: Výstava obrazů Františka Michla v Domažlicích (Vysíláno: Rozhlas Praha a všechny stanice 11. srpna 1947 v 16:30 hodin.)

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Michl_(malíř)&oldid=23212666“