Rychta (budova)

Rychta byla v období feudalismu sídlem úředníka – rychtáře. Tato označení byla preferována v oblasti magdeburského práva. V oblasti franského práva (hlavně sever Čech a Moravy, Slezsko a Lužice) byl pro rychtáře preferován synonymní výraz šoltys (též šulc či šolc, jeho sídlo se nazývalo šulcovna), v části Moravy se rychtář nazýval fojt a jeho sídlo fojtství.

Městské rychty

Ve městských rychtách úřadoval královský rychtář dohlížející na městskou radu. Úřad královského rychtáře ztrácel postupně na významu a jeho sídlo bylo někdy změněno na radnici (např. Stará radnice v Brně), nebo bylo přebudováno k jiným účelům.

Významné bývalé městské rychty jsou například:

Hornoměstská rychta ve Velkém Meziříčí
Stará rychta – sídlo královského rychtáře v Praze na Starém Městě

Venkovské rychty

Hamousův statek – rychta ve Zbečně

Na vesnici byl rychtář vrchnostenským úředníkem, který především zajišťoval plnění vrchností vydávaných pokynů.

Sídla jmenovaných (volených) rychtářů

Na některých panstvích zastávali rychtářský úřad obvykle dobří hospodáři, vážení a vzdělaní, kteří bývali k přijetí funkce vyzváni vrchností, později byli také voleni. Při předávání funkce se stěhovala „obecní almara“ s úředními spisy vždy do usedlosti nového rychtáře. Zpravidla se stavení takového (dočasného) sídla rychty svou velikostí, výstavností ani uspořádáním nelišilo od usedlostí ostatních hospodářů. Příkladem je rychta ve Zbečně.

Jmenovaným rychtářem byl např. František Jan Vavák, kronikář a rychtář v Milčicích.

Sídla dědičných rychtářů

Založení vsi. Předávání výsad lokátorovi (Saské zrcadlo)

Jiná situace vznikala tam, kde rychtářství bylo jakousi výsluhou a odměnou pro lokátora – zakladatele vsi. Rychtář měl tím zajištěny určité výsady. Např. roku 1441 vydal Čeněk ze Šárova na Lanškrouně privilegium na damníkovskou rychtu Václavu Hermanovi. K příslušenství této rychty patřil půllán rolí, mlýn o jednom kole a právo držet k rychtě řemeslníky, jako byl kovář, pekař, řezník, krejčí a švec. Navíc měl tento dědičný rychtář právo za určitý plat svobodně vařit a šenkovat pivo. Pozůstatky těchto rychtářských privilegií se v obci udržely až do 19. století.^[1]

Sídlo rychty v takovém případě nejenom zajišťuje dobrý chod rychtářského úřadu (velká světnice pro schůze), ale plní rovněž reprezentativní funkci.

Dědičným rychtářem byl např. Antonín Nývlt ze Rtyně v Podkrkonoší, čelný představitel selského povstání v roce 1775.

Rychty jako stavební památky

Karlovské fojtství – národní kulturní památka, Velké Karlovice

Vísecká rychta
největší roubená stavba v ČR

Rychta v Přerově nad Labem
Polabské národopisné muzeum

Bývalá rychta (dnes Ekocentrum)
Oldřichov v Hájích

Významné bývalé rychty jsou dnes kulturními památkami:

Hornoměstská rychta – kulturní památka ve Velkém Meziříčí
Chodská rychta (Domažlice) – zájezdní hostinec Domažlice, Čsl. armády 66, kulturní památka
Chodská rychta (Draženov) – venkovská usedlost Draženov čp. 127 a 128, kulturní památka
Hospoda Na rychtě – bývalé fojtství (šoltézství) v Lipové-lázních, kulturní památka
Karlovské fojtství – Velké Karlovice, národní kulturní památka
Maršovská rychta – hotel a kulturní památka v obci Maršovice u Nového Města na Moravě
Rychta (Bradlecká Lhota) – přenesena z Bradlecké Lhoty do Muzea lidových staveb v Kouřimi
Rychta (Dlouhomilov) – Dlouhomilov čp. 7, kulturní památka
Rychta (Hanušovice) – Hanušovice Údolní 58, okres Šumperk, kulturní památka
Rychta (Hlubočky) – Hlubočky, náměstí Družby 10, kulturní památka
Rychta (Javorek) – Javorek čp. 22, kulturní památka
Rychta (Kněževes nad Oslavou) – Kněževes) čp. 3, budova rychty v sobě ukrývá gotickou tvrz pánů z Kněževsi, kulturní památka
Rychta (Komárov) – Toužim, místní část Komárov čp. 12, patrně nejstarší památka lidové architektury v ČR
Rychta (Kosov) – Kosov (okres Šumperk) čp. 1 – kulturní památka, rozsáhlá stavba s neporušenou dispozicí, klenutými chlévy a fasádou z roku 1834
Rychta (Kozlov) – Kozlov (Bystřice nad Pernštejnem) čp. 4, kulturní památka
Rychta (Krásensko) – Krásensko čp. 76, kulturní památka a školské zařízení pro environmentální vzdělávání
Rychta (Krásněves) – Krásněves čp. 3, bez památkové ochrany, zbořena v roce 2016
Rychta (Lesnice) – Lesnice čp. 31, kulturní památka v horní části obce
Rychta (Linhartice) – Linhartice čp. 60, kulturní památka
Rychta (Lobzy) – Plzeň – Lobzy, Rolnické náměstí 1/5, kulturní památka
Rychta (Malá Morávka) – kulturní památka v obci Malá Morávka
Rychta (Mladějov na Moravě) – Mladějov na Moravě čp. 125, kulturní památka v západní části obce
Rychta (Nezdice na Šumavě) – Nezdice na Šumavě čp. 1, kulturní památka
Rychta (Obyčtov) – Obyčtov čp. 22, kulturní památka
Rychta (Oldřichov v Hájích) – Oldřichov v Hájích čp. 5, bývalá rychta a zájezdní hostinec, kulturní památka
Rychta (Olšany) – Olšany čp.17 (okres Šumperk), kulturní památka
Rychta (Pejškov) – Pejškov u Tišnova čp. 3, kulturní památka
Rychta (Petrašovice) – Petrašovice čp. 26, okres Liberec, kulturní památka
Rychta (Přerov nad Labem) – Přerov nad Labem čp.19, dnes tzv. Staročeská chalupa ve Skanzenu v Přerově nad Labem
Rychta (Rapotín) – Rapotín čp. 112, kulturní památka
Rychta (Raspenava) – Raspenava čp. 313, kulturní památka (usilováno o zrušení)
Rychta (Rychnov na Moravě) – Rychnov na Moravě čp. 164, kulturní památka
Rychta (Sněžné) – Sněžné čp. 43, okres Žďár nad Sázavou, kulturní památka
Rychta (Sirákov) – dosud stojící budova rychty čp. 29, okres Žďár nad Sázavou. Bez památkové ochrany.
Rychta (Světlá pod Ještědem) – Světlá pod Ještědem, rodný dům Petra Mužáka manžela Karolíny Světlé, kulturní památka
Rychta (Třebotov) – Třebotov čp. 1, kulturní památka
Rychta (Úvalno) – Úvalno bývalá kontribučenská sýpka, dnes sídlo galerie "Na Rychtě", kulturní památka
Rychta (Vraclávek) – Vraclávek čp. 13, kulturní památka
Rychta (Vídeň u Velkého Meziříčí) – původně tvrz Vídeňských z Českého Ostrova, poté rychta. Cenná stavba zbourána při cvičení HZS ve druhé polovině 80. let 20. století.
Rychta (Zbečno) – Zbečno čp. 22, roubená budova (Hamousův statek), kulturní památka
Stará rychta – sídlo staroměstského královského rychtáře na rohu Rytířské ulice a ulice Na Můstku v Praze 1
Šoltýství Heřmanovice – sídlo šoltýse (rychtáře) Heřmanovice čp. 136, kulturní památka
Vísecká rychta – největší roubené stavení v ČR, pobočka Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě s expozicí lidového umění
Rychta (Znětínek) – dosud stojící budova svobodné rychty čp. 18 se nachází v severovýchodní části návsi. Bez památkové ochrany.

Významné nedochované rychty

Rychta (Kamenice) – Kamenice u Dobrého čp. 1 (nedaleko Dobrušky), mimořádná památka lidové architektury, zničená v 80. letech 20. století
Rychta (Žibřidice) – Hrázděná stavba (Kretscham) ze Žibřidic, předloha pro papírový model arch. Richarda Vyškovského^[2]

Repliky

Rychta ve skanzenu Řepora

Rychta (Koula) – Budova rychty, postavená na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze (1895) , navrhl Jan Koula podle radnice v Železném Brodě
Rychta ve skanzenu Řepora (Praha), středověká patrová rychta s hospodou

Reference

↑ (Red.) Borkovcová, Marie: Krajem koruny země: Vlastivěda Lanškrounska, Městské muzeum Lanškroun, Lanškroun 2002, 560 stran, ISBN 8023890816
↑ Zlatá kniha vystřihovánek arch. Richarda Vyškovského: 35 vystřihovánek z časopisu ABC a novinka Hrad Točník, BB/art ve spolupráci se společností Ringier ČR, 2007, ISBN 978-80-7381-102-0 (395 stran, vyšlo k 50. výročí časopisu ABC)

Literatura

Frolec Václav, Vařeka Josef: Lidová architektura. Encyklopedie, (2. přepracované vydání), Grada, Praha 2007, ISBN 978-80-247-1204-8, EAN 9788024712048;
Mencl Václav: Lidová architektura v Československu, Academia, Praha 1980
Škabrada Jiří: Lidové stavby – Architektura českého venkova, Argo, Praha 2005, ISBN 80-7203-082-5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu rychta na Wikimedia Commons

[1] (Red.) Borkovcová, Marie: Krajem koruny země: Vlastivěda Lanškrounska, Městské muzeum Lanškroun, Lanškroun 2002, 560 stran, ISBN 8023890816

[2] Zlatá kniha vystřihovánek arch. Richarda Vyškovského: 35 vystřihovánek z časopisu ABC a novinka Hrad Točník, BB/art ve spolupráci se společností Ringier ČR, 2007, ISBN 978-80-7381-102-0 (395 stran, vyšlo k 50. výročí časopisu ABC)

[1]

[2]