Fluorid fosforitý

chemická sloučenina

Fluorid fosforitý je anorganická sloučeninachemickým vzorcem PF3.

Fluorid fosforitý
Obecné
Systematický názevFluorid fosforitý
Anglický názevPhosphorus trifluoride
Německý názevPhosphorus trifluoride
Sumární vzorecPF3
Vzhledbezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS7783-55-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)232-008-7
PubChem62665
ChEBICHEBI:30205
SMILESFP(F)F
InChIInChI=1S/F3P/c1-4(2)3
Key: WKFBZNUBXWCCHG-UHFFFAOYSA-N
Číslo RTECSTH3850000
Vlastnosti
Molární hmotnost87,968971 g/mol
Teplota tání−151,5 °C (−240,7 °F; 121,6 K)
Teplota varu−101,8 °C (−151,2 °F; 171,3 K)
Hustota3,91 g/dm3
Rozpustnost ve voděve vodě pomalu hydrolyzuje
Struktura
Tvar molekulytrojúhelníková pyramida
Dipólový moment1,03 D (3,4 · 10−30 C·m)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−958,44 kJ/mol
Standardní molární entropie S°273,06 J/(mol·K)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−898 kJ/mol
Měrné teplo59 J/(mol·K)
Bezpečnost
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
H-větyH280, H314, H330, H331
P-větyP260, P261, P264, P271, P280, P284, P301+330+331, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P320, P321, P363, P403+233, P405, P410+403, P501
NFPA 704
0
3
1
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

editovat

Fluorid fosforitý je obvykle připravován z chloridu fosforitého halogenovou výměnou za použití různých fluoridů, jako třeba fluorovodíku, fluoridu vápenatého, fluoridu arsenitého, fluoridu antimonitého nebo fluoridu zinečnatého:[1][2][3]

2 PCl3 + 3 ZnF2 → 2 PF3 + 3 ZnCl2

Vlastnosti

editovat

Vazebný úhel F-P-F ve fluoridu fosforitém je přibližně 96,3°. Plynný fluorid fosforitý má standardní slučovací entalpii −958,44 kJ/mol.[4] Atom fosforu má chemický posun nukleární magnetické rezonance 97 ppm.

Fluorid fosforitý hydrolyzuje zejména při vyšším pH, ale je méně hydrolyticky citlivý než chlorid fosforitý. Fluorid fosforitý nepůsobí na sklo s výjimkou vysokých teplot. K sušení lze s malými ztrátami využít bezvodý hydroxid draselný. S horkými kovy tvoří fosfidy a fluoridy. S Lewisovými zásadami, jako například amoniak, tvoří adukty a fluorid fosforitý je oxidován oxidačními činidly, jako je brom nebo manganistan draselný.

Jako ligand přechodných kovů, je fluorid fosforitý silný π-akceptor.[5] Fluorid fosforitý tvoří řadu komplexů s kovy o nízkých oxidačních stavech. Fluorid fosforitý tvoří několik komplexů, pro které odpovídající karbonyly kovů neexistují nebo jsou nestabilní. Například Pd(PF3)4 je známý, ale Pd(CO)4 nikoliv.[6][7][8] Takové komplexy jsou obvykle připravovány přímo z příbuzné karbonylové sloučeniny ztrátou oxidu uhelnatého. Avšak kovový nikl reaguje přímo s fluoridem fosforitým při 100 °C za tlaku 35 MPa za vzniku Ni(PF3)4, který je analogický k Ni(CO)4. Cr(PF3)6, analog Cr(CO)6, lze připravit z bis(benzen)chromu:

Cr(C6H6)2 + 6 PF3 → Cr(PF3)6 + 2 C6H6
   
Kuličkový model [Pt(PF3)4] Kalotový model [Pt(PF3)4]

Využití

editovat

Fluorid fosforitý není využíván ve velkém měřítku. Ve výzkumu se však využívá při organické syntéze a přípravě komplexů.

Biologická aktivita

editovat

Fluorid fosforitý se podobá oxidu uhelnatému, protože se silně váže na železo v hemoglobinu, čímž brání krvi absorbovat kyslík.[9]

Bezpečnost

editovat

Fluorid fosforitý je vysoce toxický, srovnatelně s fosgenem.[10]

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Phosphorus trifluoride na anglické Wikipedii a Phosphor(III)-fluorid na německé Wikipedii.

  1. WILLIAMS, A. A.; PARRY, Robert W.; DESS, Howard. Phosphorus(III) Fluoride. Příprava vydání Therald Moeller. 1. vyd. Svazek 5. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-470-13164-0, ISBN 978-0-470-13236-4. DOI 10.1002/9780470132364.ch26. S. 95–97. (anglicky) DOI: 10.1002/9780470132364.ch26. 
  2. DUBRISAY, René; PASCAL, Paul. Nouveau traité de chimie minérale: Azote, phosphore. [s.l.]: Masson et Cie 963 s. Dostupné online. ISBN 978-2-225-57123-7. (francouzsky) 
  3. CLARK, Ronald J.; BELEFANT, Helen; WILLIAMSON, Stanley M. Phosphorus Trifluoride. Příprava vydání Robert J. Angelici. 1. vyd. Svazek 28. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-52619-3, ISBN 978-0-470-13259-3. DOI 10.1002/9780470132593.ch77. S. 310–315. (anglicky) 
  4. CHASE, M. W. NIST-JANAF Thermochemical Tables, 4th Edition. NIST. 1998-08-01. (anglicky) 
  5. GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. S. 494. (anglicky) 
  6. NICHOLLS, David. Complexes and First-Row Transition Elements. SpringerLink. 1974. Dostupné online [cit. 2023-09-02]. DOI 10.1007/978-1-349-02335-6. (anglicky) 
  7. KRUCK, Th. Trifluorphosphin-Komplexe von Übergangsmetallen. Angewandte Chemie. 1967-01-07, roč. 79, čís. 1, s. 27–43. Dostupné online [cit. 2023-09-02]. DOI 10.1002/ange.19670790104. (německy) 
  8. CLARK, Ronald J.; BUSCH, Marianna A. Stereochemical studies of metal carbonylphosphorus trifluoride complexes. Accounts of Chemical Research. 1973-07-01, roč. 6, čís. 7, s. 246–252. Dostupné online [cit. 2023-09-02]. ISSN 0001-4842. DOI 10.1021/ar50067a005. (anglicky) 
  9. WILKINSON, Geoffrey. Phosphorus Trifluoride–Hæmoglobin. Nature. 1951-09, roč. 168, čís. 4273, s. 514–514. Dostupné online [cit. 2023-08-31]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/168514a0. (anglicky) 
  10. GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky)