Fieseler Fi 156

Fi 156 Storch
	Fieseler Fi 156 C-1 (5F+YK), 2.(H)/Auf.Kl.Gr.14
Určení	spojovací a pozorovací letoun
Původ	nacistické Německo
Výrobce	Fieseler
Šéfkonstruktér	Reinhold Mewes
První let	24. května 1936
Zařazeno	1937
Vyřazeno	Německo: 1945; Francie: 1970
Uživatel	Luftwaffe; Finské letectvo
Výroba	1937–1949 (1965 jako MS 500)
Vyrobeno kusů	Přes 2 900
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fieseler Fi 156 Storch ("čáp") byl německým jednomotorovým spojovacím a průzkumným letounem, který se vyráběl před i během druhé světové války. Zůstává slavný díky svým schopnostem STOL (krátký vzlet i přistání); pozdější varianty stavěné po válce ve Francii jsou běžně k vidění na leteckých přehlídkách.

Vývoj

Storch (GM+AI) v letu, 2012

Švýcarský Fi 156 C-1 (Werk-Nr.4299, A-96)

Vývoj typu začal v roce 1934 z iniciativy hlavního konstruktéra letounu Rheinholda Mewese, přičemž letoun se stal i reakcí firmy Fieseler na výzvu Říšského ministerstva letectví na vývoj nového spojovacího letounu.^[1] První prototyp Fi 156 V1 (D-IKVN) vzlétl 10. května 1936 pilotován Gerhardtem Fieselerem a byl poháněn vidlicovým 8válcem Argus As 10C o výkonu 240 k (180 kW). Letoun tak mohl letět maximální rychlostí pouhých 175 km/h. Mohl však letět i rychlostí 50 km/h, a tak při mírném větru dokázal vzlétnout méně než na 45 metrech a přistát na 18 metrech. První prototyp následoval ještě druhý prototyp Fi 156 V2 (D-IDVS) s kovovou vrtulí a třetí prototyp s plnou vojenskou výbavou Fi 156 V3 (D-IGLI).^[1] Počátkem roku 1937 byl zkoušen další prototyp Fi 156 V4 (D-IFMR), který byl opatřen lyžovým podvozkem a prošel testy v zimních podmínkách.

Prototyp Fieseleru zvítězil ve zkouškách s konkurenčními typy Bf 163, Siebel Si 201 a vírníkem Focke-Wulf Fw 186.^[1] Luftwaffe nejprve objednala 10 předsériových kusů Fi 156 A-0 vyráběných podle vzoru Fi 156 V5 (D-IYZQ), které do služby vstoupily roku 1937, přičemž byly pozitivně přijaty. Na ně navázala sériová výroba. První sériové kusy Fi 156 A-1 jednotky převzaly na přelomu let 1937–1938.^[1]

Koncem roku 1938 započala výroba verze Fi 156 C-0 s obrannou střeleckou výzbrojí a několika malými úpravami, naopak následující varianta Fi 156 C-1 určená k dopravě vyšších štábních důstojníků a jako spojovací nenesla výzbroj žádnou. Dvoumístný typ Fi 156 C-2 byl opět vybaven kulometem MG 15 a mohl nést fotografický přístroj. Byl sériově vyráběn od roku 1939 a používán letkami frontového taktického průzkumu.

Víceúčelová varianta Fi 156 C-3 z roku 1940 byla určená zejména pro taktický průzkum, spojovací, záchranné a sanitní lety. Fi 156 C-5 podobné konstrukce poháněly motory Argus As 10P, pod trup mohl být zavěšen kontejner s fotografickým přístrojem, nebo odhazovatelná přídavná palivová nádrž prodlužující dolet na 1 000 km. Obě tyto verze se v Africe používaly pod označením Fi 156 C-3/Trop a C-5/Trop. Byly vybaveny protiprachovými filtry a výbavou umožňující přežití v poušti při nouzovém přistání.

Na podzim 1941 byla zahájena produkce předsériových Fi 156 D-0, krátce nato následovala verze D-1. "Déčka" byla charakteristická zvětšeným zavazadlovým prostorem za pilotní kabinou a zvětšenými nákladovými dveřmi. Koncem roku 1941 byla rovněž vyrobena desetikusová série Fi 156 E-0 se dvěma páry kol, které byly spojeny pružnými gumovými pásy. Tento nekonvenční podvozek umožňoval start i přistání ve velmi těžkém terénu.

Konstrukce

Letoun je jednomotorový, dvou až třímístný vzpěrový hornoplošník smíšené konstrukce s dvoukolým, velmi vysokým záďovým podvozkem klasického typu. Dvoudílné křídlo bylo před náběžnou hranou opatřeno pevným slotem a vzadu velkými štěrbinovými vztlakovými klapkami; při jejich sklápění se úměrně vychylovala i křidélka. Při transportu se daly poloviny křídla sklopit podél trupu.

Výroba

Nakládání raněných, východní fronta, 1944

Mezi lety 1937 a 1945 se vyrobilo okolo 2900 ks; když hlavní z továren Fieseler v roce 1943 přeměnila výrobu na typ Bf 109, byla výroba přesunuta do továrny Beneš-Mráz v Chocni. Mnoho letadel se také od roku 1942 vyrobilo v obsazené továrně Morane-Saulnier v Puteaux ve Francii, po válce jako MS.500 Criquet s původním německým motorem Argus, MS-501 s francouzským řadovým motorem Renault, MS-502, MS-504 a MS-505 s hvězdicovými motory Salmson 9ABb o výkonu 172 kW a Jacobs R-775-A2 o výkonu 227 kW. Také továrna v Chocni po válce pokračovala ve výrobě (v Československu jako K-65 Čáp; do roku 1949 bylo vyrobeno okolo 138 ks).

Operační nasazení

Šest kusů první sériové verze Fi-156 A-1 bylo v roce 1938 odesláno k německé Legii Condor pro vyzkoušení v bojových podmínkách občanské války ve Španělsku.^[1]

Široce byl typ Německem používán během druhé světové války.

K nejznámějším nasazením patří vysvobození Benita Mussoliniho z hotelu na Gran Sasso, kde byl vězněn (operace Eiche). Stroj Fi 156 C-5 nesl označení SJ+LL.^[3]

K vlastní potřebě měl Storcha k dispozici i Erwin Rommel.

Uživatelé

Fieseler Fi 156 (S 14), Flygvapnet

Luftwaffe, Bulharsko, Francie (po válce), Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Československé letectvo (po válce), Finské letectvo, Regia Aeronautica, Rumunsko, Slovenské vzdušné zbraně, Španělsko, Švédské letectvo (po válce), Švýcarské vzdušné síly, Sovětský svaz.

Specifikace

Nákres

Technické údaje

Posádka: 2–3 (1 × pilot)^[1]
Rozpětí: 14,25 m^[1]
Délka: 9,9 m^[1]
Výška: 3,0 m^[1]
Nosná plocha: 26 m²
Plošné zatížení: 48,5 kg/m²
Hmotnost prázdného letounu: 930 kg^[1]
Vzletová hmotnost: 1 320 kg^[1]
Pohonná jednotka: 1× zážehový čtyřdobý vzduchem chlazený invertní vidlicový osmiválec Argus As 10
Výkon motoru: 240 k (180 kW)

Výkony

Maximální rychlost: 175 km/h ve výšce 300 m
Dostup: 4 500 m^[1]
Stoupavost: 290 m/min
Dolet: 380 km^[1]
Poměr výkon/hmotnost: 143 W/kg

Výzbroj

1× kulomet MG 15 ráže 7,9 mm (někdy)

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ SKOTNICKY, Mariusz; NOWAKOWSKI, Tomasz; ZALEWSKI, Krzystof. Legion Condor. 1. vyd. Hostomice: Intermodel, 1996. ISBN 80-901976-1-2. S. 229.
↑ Winchester, 2004
↑ Fieseler Fi 156 Storch (Čáp): specialista na přistání na každé louce | Muzeum Metoděje Vlacha [online]. Letecké muzeum Metoděje Vlacha [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.

Literatura

ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.
ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 246 s.
NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-X. Kapitola Fieseler Fi 156 Storch, s. 99.
MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe 1933-45 část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 239 s. ISBN 80-901976-2-0.
KOLMANN, Petr. Fieseler Fi 156 Storch. Letectví a kosmonautika. Prosinec 2019, čís. 12, s. 54 a 55. ISSN 0024-1156.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Fieseler Fi 156 na Wikimedia Commons
Galerie Fieseler Fi 156 na Wikimedia Commons
Restaurovaný Storch v Bruselu Archivováno 15. 1. 2020 na Wayback Machine.
Kamufláže letounu Fieseler Fi 156 Archivováno 22. 1. 2015 na Wayback Machine.

[Ltd-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ SKOTNICKY, Mariusz; NOWAKOWSKI, Tomasz; ZALEWSKI, Krzystof. Legion Condor. 1. vyd. Hostomice: Intermodel, 1996. ISBN 80-901976-1-2. S. 229.

[2] Winchester, 2004

[3] Fieseler Fi 156 Storch (Čáp): specialista na přistání na každé louce | Muzeum Metoděje Vlacha [online]. Letecké muzeum Metoděje Vlacha [cit. 2022-08-29]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]