Feslová

Feslová
	Usedlost okolo roku 1900
Základní informace
Výstavba	16. století
Přestavba	1857, 1928
Další majitelé	Josef Vössl, Karel Friedrich Steinmetz, baron Jakub Wimmer, knihtiskař Bohumil Haase
Poloha
Adresa	Dykova 50/20, Praha 10 - Vinohrady, Česko
Ulice	Dykova
Souřadnice	50°4′27,21″ s. š., 14°27′14,78″ v. d.
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Feslová také Názovská, Mičánka je bývalá usedlost v Praze 10 - Vinohradech v ulici Dykova. Její pozemky se nacházely mezi ulicemi Dykova a Korunní. Je po ní pojmenována ulice Na Míčánkách.^[1]

Historie

Na rozhraní Vinohrad a Vršovic se vinice zvaná Jindřichovská rozkládala již na konci 14. století. Roku 1418 ji držel Jindřich z Falknova, který k nim připojil sousední vinice Chmelařovskou a Názovskou a ty poté bývaly známy pod společným názvem Názovská nebo v Názovkách. Roku 1495 vinohrad získalo Nové Město Pražské, později byl v majetku Starého Města Pražského.

V polovině 16. století vinici vlastnila Dorota Mičanová, měšťanka z Hradčan. Mičánka byla později rozdělena na Malou a Velkou (Malá se rozkládala jižně od Velké). V polovině 18. století měl Velkou Mičánku v majetku Josef Vössl (Fesl), poté je v tereziánském katastru uváděna v držení Ludmily Linkové.

Usedlost s dvorcem je zaznamenána kolem roku 1819, kdy ji vlastnil svobodný pán Karel Friedrich Steinmetz, později generální polní maršálek. U obytné hospodářské budovy byla zahrada a její pozemky měly celkovou výměru 61 strychů. Patřila k nim i pole Na poustce a další pole proti usedlosti Cikánka. Po Steinmetzovi Feslovou krátce vlastnil baron Jakub Wimmer, majitel více vinohradských a vršovických dvorů (Folimanka, Kleovka a další). Wimmer zemřel roku 1822 a nemovitost získal knihtiskař Bohumil Haase, majitel Nebozízku. Ještě roku 1843 je u Feslové uváděn vinohrad.

Haase vlastnil usedlost do roku 1857, kdy přešla do majetku továrníka Ulrycha Hubera. Za něj byla přestavěna na klasicistní vilu.

Po roce 1883

Roku 1883 koupila pozemky Feslové Vinohradská záložna, která je dala rozparcelovat a zastavět. V horní části vznikla koncem 19. století restaurace s velkou zahradou.

Budovu usedlosti a pozemek o výměře téměř 2 ha roku od záložny koupila za 30 000 rakouských zlatých obec Vinohrady a roku 1884 zde zřídila okresní vychovatelnu arcivévodkyně Alžběty, určenou pro chudou, opuštěnou a zanedbanou mládež. Do provozu byla vychovatelna uvedena 24. října 1886 a jednalo se o první okresní vychovatelnu v Čechách. Chlapců bylo v zařízení obvykle kolem dvaceti, pobývali zde do 14 let věku a poté odcházeli do učení nebo se výjimečně vraceli zpět k rodičům. V průběhu 1. světové války kvůli nedostatku financí vychovatelna zanikla.^[2]

V letech 1923–1928 byla vila přestavěna na azylový Domov Charlotty Masarykové podle projektu první české architektky Milady Petříkové-Pavlíkové a jejího manžela Theodora Petříka.^[3] Útulek sloužil pro matky s dětmi, ženy zde kromě jídla a střechy nad hlavou mohly také získat práci a kulturní vyžití na čajových večírcích s hosty.^[4]

Za 2. světové války mělo objekt v pronájmu gestapo, které zde v letech 1942–1943 provozovalo tajnou porodnici pro těhotné vězněné ženy. Těm byly děti po narození odebrány, do matriky zapsány pod německými jmény a dány na převýchovu prostřednictvím nalezince při německé dětské klinice v ulici Ke Karlovu. Mezi vězeňkyněmi bylo i šest žen z Lidic, které byly po porodu převezeny do koncentračního tábora Ravensbrück.^[5]

Po roce 1989

Ve vile byl zřízen Domov mládeže a pension.

Odkazy

Reference

↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice). CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. IV. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
↑ Památník města Královských Vinohradů 1849-1879. Praha: Koníček, 1929. 188 s. Dostupné online. S. 107.
↑ RYSKA, Petr. Praha neznámá IV: Procházky po netradičních místech a zákoutích. První vydání. vyd. Praha: Grada Publishing, 2019. 231 s. Dostupné online. ISBN 978-80-271-2087-1, ISBN 80-271-2087-X. OCLC 1178871348 S. 91.
↑ Žižková, Barbora. Sociální aspekty v architektonickém díle Milady Petříkové-Pavlíkové. Praha, 2012 [cit. 2021-03-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Lahoda, Vojtěch. s 20–21. Dostupné online.
↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. Praha: Academia; Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 80-200-2256-2. OCLC 866896925 S. 703.

Literatura

LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 74 – 76.
STÁTNÍKOVÁ, Pavla. Vinohrady: dobrá čtvrť pro dobré bydlení. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, ©2012. 202 s. ISBN 978-80-85394-91-7. S. 120 – 121.

Související články

Seznam pražských usedlostí

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Feslová na Wikimedia Commons
Archivní mapy (Královské Vinohrady) na webu ČÚZK

[1] Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice). CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. IV. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.

[2] Památník města Královských Vinohradů 1849-1879. Praha: Koníček, 1929. 188 s. Dostupné online. S. 107.

[3] RYSKA, Petr. Praha neznámá IV: Procházky po netradičních místech a zákoutích. První vydání. vyd. Praha: Grada Publishing, 2019. 231 s. Dostupné online. ISBN 978-80-271-2087-1, ISBN 80-271-2087-X. OCLC 1178871348 S. 91.

[4] Žižková, Barbora. Sociální aspekty v architektonickém díle Milady Petříkové-Pavlíkové. Praha, 2012 [cit. 2021-03-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Lahoda, Vojtěch. s 20–21. Dostupné online.

[5] PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. Praha: Academia; Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 80-200-2256-2. OCLC 866896925 S. 703.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]