Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy
Ferdinand Maria Jindřich hrabě Buquoy-Longueval (německy Ferdinand Maria Heinrich Graf von Buquoy-Longueval; 15. září 1856 Vídeň – 27. září 1909 Šempeter pri Gorici[1]), byl česko-rakouský šlechtic a rakousko-uherský, respektive předlitavský politik. Od mládí byl aktivní v politice jako poslanec českého zemského sněmu, v letech 1904–1906 byl rakouským ministrem zemědělství. Vlastnil statky v severozápadních Čechách a inicioval novogotickou přestavbu hradu Hauenštejn, kde s rodinou trvale sídlil.
| Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy | |
|---|---|
 | |
| Ministr zemědělství Předlitavska | |
| Ve funkci: 24. října 1904 – 28. května 1906 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předseda vlády | Ernest von Koerber, Paul Gautsch, Konrad Hohenlohe |
| Předchůdce | Ferdinand von Blumfeld |
| Nástupce | Leopold von Auersperg |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1887 – 1892 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana konz. velkostatku |
| Narození | 15. září 1856 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 27. září 1909 (ve věku 53 let) Šempeter pri Gorici  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Buquoyská hrobka |
| Choť | (1882) Henrietta Cappy (1857–1929) |
| Rodiče | Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1882) a Sophie z Oettingen-Wallersteinu (1829–1897) |
| Děti | 1. Karel Jiří (1885–1952) 2. Jindřich Albert (1892–1959) 3. Ferdinand Filip (1896–1975) 4. Terezie Sofie (1888–1968) |
| Příbuzní | bratr: Karel Buquoy-Longueval (1854–1911) |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovat
Pocházel ze starého šlechtického rodu Buquoyů usazeného od 17. století v Čechách.[2] Narodil se jako třetí syn hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye (1814–1882) a jeho manželky Sophie, rozené princezny Oettingen-Wallersteinové (1829–1897). O Ferdinandově dětství a mládí není příliš mnoho zpráv, pravděpodobně ale vystudoval gymnázium v Praze nebo ve Vídni, poté absolvoval krátkou službu v armádě. Při dělení rodového majetku ještě za otcova života převzal v roce 1878 do správy velkostatky v severozápadních Čechách (Horní Hrad, Měděnec) o celkové rozloze 2 500 hektarů půdy.[3] Sídelní hrad Hauenštejn prošel v polovině 19. století přestavbou na zámek za Ferdinandovy babičky Gabriely. Ferdinand se na Hauenštejnu chtěl trvale usadit a hned po převzetí majetku přistoupil k druhé etapě přestavby hradu, která proběhla v letech 1878–1882 v pseudogotickém stylu.[4][5]
Od doplňovacích voleb v roce 1887 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou.[6] Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1889. Patřil ke Straně konzervativního velkostatku.[7] Rezignace na mandát byla oznámena v září 1892.[8]
Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za vlády Ernesta von Koerbera stal dodatečně ministrem zemědělství. Post si udržel i v následující druhé vládě Paula Gautsche a vládě Konrada Hohenloheho. Funkci zastával v období 24. října 1904 – 28. května 1906.[9]
Kromě politických aktivit se zúčastnil také několika diplomatických cest, v roce 1890 byl členem diplomatické mise do Ruska a v roce 1902 byl v Londýně přítomen korunovaci Eduarda VII. Již v roce 1877 se stal čestným rytířem Maltézského řádu, v roce 1886 obdržel hodnost c. k. komořího a jako člen vlády byl nakonec jmenován c. k. tajným radou (1905). Za zásluhy o monarchii byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1906), ve funkci ministra zemědělství získal i vyznamenání od několika zahraničních panovníků (pruský Řád červené orlice 1906, ruský Řád Bílého orla 1906, saský Řád Albrechtův 1906).[10]
Je pohřben v Buquoyské hrobce v Nových Hradech v jižních Čechách.[11]
Rodina
editovat
V roce 1882 se v Badenu u Vídně oženil s hraběnkou Henriettou Cappyovou (1857–1929), dcerou c. k. komořího a plukovníka hraběte Jindřicha Cappyho (1819–1889) z původně mantovské rodiny usazené v Uhrách. Henrietta se v mládí zúčastnila cesty arcivévodkyně Marie Kristýny do Španělska k jejímu sňatku s králem Alfonsem XII. Později byla Henrietta c. k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu, nakonec před zánikem monarchie zastávala post nejvyšší hofmistryně arcivévodkyně Marie Annunziaty.[12] Z manželství s Ferdinandem Buquoyem pocházely čtyři děti, synové
- 1. Karel Jiří (9. 3. 1885 Vídeň – 17. 5. 1952 Brno), poslední majitel buquoyského velkostatku do roku 1945, manž.. 1914 Marie Valerie Kinská z Vchynic a Tetova (28. 8. 1896 Vídeň – 24. 1. 1963 Seyfriedsberg)[13]
- 2. Terezie Žofie (4. 6. 1888 Olesno – 5. 11. 1968 Mnichov), svobodná a bezdětná[13]
- 3. Jindřich Albert (6. 9. 1892 Hauenštejn – 21. 12. 1959 Laupheim), manž. 1941 Marie Anna Korbová z Weidenheimu (25. 5. 1908 Vernéřov – 2. 9. 1975 Feldkirchen-Westerham)[13]
- 4. Ferdinand Filip (5. 2. 1896 Hauenštejn – 30. 9. 1975 Bad Neustadt an der Saale), svobodný a bezdětný[13]
Nejstarší syn Karel Jiří kromě otcova majetku zdědil v roce 1911 po strýci Karlovi také hlavní rodová sídla v jižních Čechách (Rožmberk, Nové Hrady) a byl posledním vlastníkem buquoyských velkostatků v Československu.
Ferdinandův starší bratr Karel (1854–1911) byl též poslancem českého zemského sněmu a také dědičným členem panské sněmovny. Vlastnil hlavní rodový majetek Buquoyů v jižních Čechách (Rožmberk, Nové Hrady), ale protože zemřel bez mužského potomstva, dědictví přešlo na Ferdinandova syna Karla Jiřího.
Ferdinandův švagr Josef Filip Thun-Hohenstein (1856–1932) působil ve státních službách a v letech 1898–1906 byl zemským prezidentem ve Slezsku.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ C3. Gf Ferdinand Maria Heinrich [online]. genealogy.euweb.cz [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Buquoy, Ferdinand (de Longueval) Gf. von (1856–1909), Politiker und Großgrundbesitzer. (německy)
- ↑ Přehled majetku Ferdinanda Buquoye in: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 70–72 dostupné online
- ↑ RUDOVÁ, Hana: Za Boha, krále a krásná umění. Buquyové a vizuální umění v dlouhém 19. století (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, 2016; s. 154–156 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985, s. 83–84
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/5/stenprot/001schuz/s001001.htm
- ↑ NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. 557 s. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/001schuz/s001003.htm
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589–590.
- ↑ RUDOVÁ, Hana: Za Boha, krále a krásná umění. Buquyové a vizuální umění v dlouhém 19. století (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, 2016; s. 152–153 dostupné online
- ↑ Hrobka Buquoyů [online]. kicnovehrady.cz [cit. 2013-03-07]. Dostupné online.
- ↑ Rod Buquyoů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 186 dostupné online
- ↑ a b c d Buquoy 2. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online.
