Ferdinand Langenau
Ferdinand svobodný pán von Langenau (8. února 1818, Linec – 19. ledna 1881, Vídeň) byl rakousko-uherský generál a diplomat. Původně sloužil v armádě, po vážném zranění v revolučním roce 1848 přešel do diplomatických služeb. Byl dlouholetým rakouským vyslancem v Holandsku (1859–1871) a velvyslancem v Rusku (1871–1880).
| Ferdinand von Langenau | |
|---|---|
 Portrét z roku 1848 (litografie, Josef Kriehuber) | |
| Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku | |
| Ve funkci: 1871 – 1880 | |
| Předchůdce | Bohuslav Chotek z Chotkova |
| Nástupce | Gustav Kálnoky |
| Rakousko-uhersky vyslanec v Nizozemí | |
| Ve funkci: 1859 – 1871 | |
| Předchůdce | Anton von Doblhoff-Dier |
| Nástupce | Heinrich Karl von Haymerle |
| Rakouský vyslanec ve Švédsku | |
| Ve funkci: 1851 – 1859 | |
| Předchůdce | Alberto Crivelli |
| Nástupce | Ludvík Paar |
| Narození | 8. února 1818 Linec |
| Úmrtí | 19. ledna 1881 (ve věku 62 let) Vídeň |
| Rodiče | Friedrich Karl von Langenau |
| Příbuzní | Marie von Mertens (sourozenec) |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel ze slezské šlechtické rodiny s tradicí ve vojenských službách, byl synem rakouského c.k. polního zbrojmistra a diplomata Friedricha Karla von Langenau (1782–1840), který byl v roce 1827 povýšen do stavu svobodných pánů. Ferdinand vstoupil v patnácti letech do armády a již o rok později byl díky vysokému postavení svého otce poručíkem. Postupoval v hodnostech a jako kapitán působil ve funkci armádního ubytovatele v Haliči. V roce 1849 byl přidělen k ruské armádě povolané k potlačení revoluce v Uhrách. V jedné z bitev proti uherským povstalcům přišel o levou nohu, načež byl povýšen na generálmajora a poté přešel do diplomatických služeb. Nejprve byl vyslancem v Hannoversku (1850–1851), kde byl zároveň diplomatickým zástupcem pro Oldenbursko a Brunšvicko. Poté byl vyslancem ve Švédsku (1851–1859) a dlouholetým vyslancem v Nizozemí (1859–1871). Nakonec byl jmenován rakousko-uherským vyslancem v Rusku (1871–1880), v roce 1874 bylo ruské diplomatické zastoupení povýšeno na velvyslanectví. I mimo aktivní službu postupoval v armádních hodnostech, stal se c.k. polním podmaršálem (1859) a generálem jezdectva (1870).[1] V roce 1864 byl jmenován c.k. tajným radou. Jeho manželkou byla od roku 1856 Amálie von Haffner (1833–1902), dcera dánského královského komořího Wolfganga Haffnera. Z manželství vzešel jediný syn Ferdinand Karl (1867–1871), který zemřel v dětství.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007, s. 100 dostupné online
- ↑ Fredinand Carl baron von Langenau. geni_family_tree [online]. 2015-03-06 [cit. 2024-11-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Ferdinand von Langenau in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
