Ervín z Neippergu

rakouský generál

Ervín František hrabě z Neippergu (německy Erwin Franz Ludwig Bernhard Graf und Herr von Neipperg) (6. dubna 1813 Schwaigern – 2. března 1897 Schwaigern) byl německý šlechtic a rakousko-uherský generál. V rakouské armádě sloužil od roku 1830 a zúčastnil se několika válečných tažení. V roce 1870 dosáhl hodnosti generála jezdectva a byl zemským velitelem ve východní Haliči (1869–1878). Svou kariéru završil v čestné funkci velitele jedné z císařských gard (1878–1897). Byl rytířem Řádu zlatého rouna a členem rakouské Panské sněmovny. Svými dvěma sňatky se spříznil s českými rody Valdštejnů a Lobkowiczů.

Ervín hrabě z Neippergu
Generálmajor Ervín Neipperg (litografie, 1854)
Generálmajor Ervín Neipperg (litografie, 1854)
Doživotní člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
20. září 1879 – 2. března 1897
PanovníkFrantišek Josef I.
Velitel císařské gardy
Ve funkci:
1878 – 1897
PředchůdceVilém Albrecht Montenuovo
NástupceEugen Piret de Bihain
Zemský velitel v Haliči
Ve funkci:
1869 – 1878
PředchůdceKarl Bigot de St. Quentin
NástupceAnton Mollinary
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1869 – 2. března 1897
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1837 – 2. března 1897
PanovníkFerdinand I., František Josef I.
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1870), polní podmaršál (1863), generálmajor (1854)

Rodné jménoErwin Franz Ludwig Bernhard Ernst Graf von Neipperg
Narození6. dubna 1813
Schloss Schwaigern
Úmrtí2. března 1897 (ve věku 83 let)
Schloss Schwaigern
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť
  • I. (1845) Henriette z Waldstein-Wartenbergu (1823–1845)
  • II. (1852) Rosa z Lobkowicz (1832–1905)
RodičeAdam Albert z Neippergu a Teresa Pola
DětiMarie Hedvika z Neippergu
Reinhard z Neippergu
PříbuzníAlfred z Neippergu, Vilém Albrecht z Montenuovo a Albertina z Montenuovo (sourozenci)
Pauline Gräfin von Konigsegg-Aulendorf[1] a Margareta Gräfin zu Konigsegg-Aulendorf[1] (vnoučata)
Alma materVojenská technická akademie (1825–1830)
Profesevoják a politik
OceněníŘád železné koruny 1. třídy (1873)
rytíř Řádu zlatého rouna (1873)
velkokříž Císařského řádu Leopoldova (1876)
rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského (1890)
Nasavský domácí řád zlatého lva (1892)
… více na Wikidatech
CommonsErwin Neipperg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Neippergů, narodil se na zámku Schwaigern jako čtvrtý syn hraběte Adama Alberta z Neippergu (1775–1829), generála a diplomata napoleonských válek, matkou byla italská šlechtična hraběnka Teresa Pola (1778–1815).[2] Po jejím úmrtí se Adam podruhé oženil s arcivévodkyní Marií Luisou (1791–1847), bývalou manželkou císaře Napoleona.[3] Ervín studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni (1825–1830) a v roce 1830 vstoupil jako poručík do rakouské armády. Vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech, již v osmnácti letech byl nadporučíkem (1831)[4] a v roce 1836 získal hodnost rytmistra. Aktivní službu začínal u 2. švališérského pluku v Uhrách, později strávil několik let v Parmě, kde sídlila jeho nevlastní matka Marie Luisa. V roce 1847 byl povýšen na majora a během revoluce v roce 1848 byl velitelem rakouské posádky v Parmě. Bojoval v bitvě u Custozzy, poté byl převelen do Uher, kde se zúčastnil bojů proti maďarským povstalcům. Postupoval v hodnostech (podplukovník 1849, plukovník 1850) a poté byl velitelem 2. dragounského pluku.[5]

 
Zámek Schwaigern (Bádensko-Württembersko), hlavní rodové sídlo

V roce 1854 dosáhl hodnosti generálmajora a jako velitel brigády sloužil v Uhrách, respektive v Banátu.[6] Po druhém sňatku v roce 1856 dočasně armádu opustil a žil na statcích rodiny své manželky v Čechách. Po návratu do armády byl zástupcem velitele 6. armádního sboru v Itálii. Ve válce se Sardinií (1859) byl přidělen k 1. armádnímu sboru, ale do bojů fakticky nezasáhl. V roce 1863 byl povýšen na polního podmaršála, v prusko-dánské válce byl zástupcem velitele 6. armádního sboru[7] a účastníkem invaze do Jutska. V letech 1864–1866 byl velitelem spolkové pevnosti v Mohuči. Za prusko-rakouské války v roce 1866 převzal velení 4. divize 8. armádního sboru a byl poražen pruskou armádou v bitvě u Aschaffenburgu. Po válce byl divizním velitelem v Prešpurku a v roce 1869 provizorně vrchním velitelem ve Vídni. V letech 1869–1878 zastával funkci vrchního velitele pro východní Halič a Bukovinu se sídlem ve Lvově.[8][9] V roce 1870 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[10] Nakonec odešel do Vídně a v letech 1878–1897 zastával čestný post velitele jedné z císařských gard (Capitän der k.u.k. Trabanten-Leibgarde), z titulu této funkce byl také velitelem stráže v Hofburgu.[11]

Po smrti nejstaršího bratra Alfreda (1807–1865) převzal správu rodového majetku ve Württembersku (další dva starší bratři zemřeli bezdětní již dříve). K majetku patřily rozsáhlé pozemky se zříceninou starobylého hradu Neipperg. Hlavním sídlem byl zámek Schwaigern, který během 19. století prošel nákladnou novogotickou přestavbou. Zde Ervín Neipperg zemřel v březnu 1897 a je pohřben na rodovém pohřebišti v nedalekém Massenbachhausenu.[12][13]

Tituly a ocenění

editovat

Jako potomek staré říšské šlechty patřil k mediatizovaným rodům, kterým byl v roce 1829 přiznán nárok na oslovení Osvícenost. V roce 1837 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1869 byl získal titul c. k. tajného rady. Od roku 1865 byl čestným majitelem 12. dragounského pluku. V roce 1879 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, díky majetku v Německu byl také dědičným členem horní komory zemského sněmu Württemberského království (1865). Byl čestným rytířem Německého řádu a Maltézského řádu. V roce 1873 získal prestižní Řád zlatého rouna, kromě toho byl nositelem řady dalších vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[14]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat
 
Erb rodu Neippergů

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil ve Vídni v roce 1845 s hraběnkou Henriettou Valdštejnovou (1823–1845), dcerou Antonína z Valdštejna. Henrietta však zemřela již tři měsíce po svatbě. Ervín se podruhé oženil v Praze v roce 1852 s princeznou Rosou Lobkovicovou (1832–1905), dcerou knížete Augusta Longina z Lobkovic z mělnické rodové sekundogenitury. Rosa byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z druhého manželství se narodily tři děti.[15]

  • 1. Reinhard (1856–1919), poslanec německého říšského sněmu, dědičný člen horní komory württemberského zemského sněmu, ∞ 1880 hraběnka Gabriela z Valdštejna (1857–1948)
  • 2. Anna Berta (1857–1932), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1884 kníže Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz (1858–1938), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen Panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, rytíř Řádu zlatého rouna
  • 3. Hedvika (1859–1916), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1881 hrabě František Xaver von Königsegg-Aulendorf (1858–1927)

Díky svému manželství s Rosou Lobkovicovou měl příbuzenské vazby na několik významných osobností, jeho švagry byli kníže Jiří Kristián z Lobkowicz (1835–1908), kníže Alfred II. Windischgrätz (1819–1876) nebo hrabě Mořic Esterházy (1807–1890).

Ervínův mladší nevlastní bratr Vilém Albrecht (1819–1895) sloužil také v rakouské armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Namísto původního rodového jména Neipperg přijal jeho italskou variantu Montenuovo a jako syn arcivévodkyně Marie Luisy získal titul knížete. V další generaci vynikl kníže Alfred Montenuovo (1854–1927), dlouholetý nejvyšší hofmistr císaře Františka Josefa I.

Reference

editovat
  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Rodokmen rodu Neippergů dostupné online
  3. Rodina Adama Alberta Neipperga na webu geni.com dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1831; Vídeň, 1831; s. 333 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1851; Vídeň, 1850; s. 89, 417 dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1855; Vídeň, 1854; s. 89 dostupné online
  7. Vrchní velení rakouské armády ve válce 1864 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 111, 137 dostupné online
  9. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 225 dostupné online
  10. Služební postup Ervína Neipperga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 125 dostupné online
  11. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 14, 27 dostupné online
  12. Hrob Ervína Neipperga na webu findagrave dostupné online
  13. Pohřebiště rodu Neippergů na hřbitově v Massenbachhausenu dostupné online
  14. Přehled řádů a vyznamenání Ervína Neipperga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 14 dostupné online
  15. Gothaischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 184 dostupné online

Externí odkazy

editovat