Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat

Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat
Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat
51. český velkopřevor řádu Maltézských rytířů
	Ve funkci:; 1754 – 1769
Předchůdce	Václav Jáchym Čejka z Olbramovic
Nástupce	Michael Ferdinand z Althannu
Narození	26. prosince 1700 nebo 24. prosince 1700; Praha ; Habsburská monarchie
Úmrtí	14. června 1769 (ve věku 68 let) nebo 12. června 1769 (ve věku 68 let)
Místo pohřbení	Strakonice
Rodiče	Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat (1660–1721) a Marie Barbora Bruntálská z Vrbna (1666–1712)
Příbuzní	bratr: Jan Josef Hyacint Krakowský z Kolowrat (1691–1766) ; bratr: František Norbert Krakowský z Kolowrat (1693–1728) ; děd: Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat (1600–1688) ; babička: Marie Alžběta Libštejnská z Kolowrat ; praděd: Bernard Alexander Krakowský z Kolowrat ; prababička: Ludmila Týřovská z Einsidle ; synovec: Emanuel František Dominik Krakowský z Kolowrat (1728–1790) ; synovec: Maxmilián Emanuel Krakowský z Kolowrat (1779–1821)
Profese	převor a důstojník
Commons	Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat (26. prosince 1700 Praha – 14. června 1769) byl příslušník krakovské větve šlechtického rodu Kolovratů a 51. český velkopřevor řádu Maltézských rytířů (1754–1769).

Život

Narodil se 26. prosince 1700 v Praze jako sedmý syn a poslední z 10 potomků hraběte Maxmiliána Norberta Krakowského z Kolowrat (pokřtěn 14. června 1660 Praha - 25. březen 1721), který byl komořím, skutečným tajným radou, prezidentem vrchního apelačního soudu v Čechách (1700–1704), nejvyšším zemským komořím v Čechách (1704–1721), rytířem řádu Zlatého rouna a majitelem statků Týnec, Běšiny, Srbice, Dešenice, Janovice, Královský Hvozd, Petrovice, Dobrá Voda, Horní Krušec, a Hořejší Těšov. Jeho matkou byla Marie Barbora hraběnka Bruntálská z Vrbna (1666–1712).

Studium a kariéra

Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat v mladém věku

Svými rodiči byl určen pro řád Maltézských rytířů již ve věku 3 let. Jeho studia byla zaměřena na státovědu a vojenství. Dostalo se mu také výjimečného jazykového vzdělání, hovořil německy, francouzsky, italsky a španělsky a dorozuměl se česky, polsky a rusky.^[1] V 17 letech vstoupil do řádu a v roce 1731 stal se komturem a 3. uživatelem rodové řádové komendy Corporia Christi (Těla Kristova) ve Vratislavi a v Losiowě, která byla v roce 1690 dědičně svěřena rodu Kolovratů (drželi ji až do jejího zrušení v roce 1839). V tzv. rodinných komendách, commenda iuris patronatus, mají přede všemi ostatními členy řádu výluční právo členové rodiny, pro niž byly zřízeny.

Pak pobýval několik let na Maltě. V roce 1738 byl jmenován viceadmirálem maltézského řádového loďstva a byl těžce raněn v bitvě s Turky.^[2] Emanuel Václav se musel stát oblíbencem velmistra řádu Fra Manuela Pinty de Fonseca (1741–1773), neboť jej velmistr povýšil do hodnosti velkého bailiva a přidělil mu uherské převorství. Když 5. července 1754 zemřel v řádovém paláci na Malé Straně v Praze český velkopřevor Václav Jáchym hrabě Čejka (Czeyka) z Olbramovic, jmenoval velmistr Pinto 3. října 1754 hraběte Kolovrata novým velkopřevorem s tím, že si smí ponechat kromě rodové vratislavské komendy také komendu Losiów. S tím nakonec vyjádřil svůj souhlas i nový vladař té části Slezska, pruský král Fridrich II. Veliký (1740–1786), ač měl s oběma komendami zpočátku zcela jiné úmysly a plány. Jako velkopřevor Čech, Moravy, Slezska, Polska a Rakouska vládl Emanuel Václav Kajetán vedle Strakonic ještě na statcích komendy Ad S. S. Corpus Christi ve Vratislavi a v Liosówě a byl i komturem ve Striegau a Crossen.

Nový český velkopřevor pak opustil Maltu a vrátil se do Čech, aby převzal správu velkopřevorství. Stal se také vyslance řádu u císařského dvora ve Vídni. Jedním z jeho prvních počinů bylo rozšíření kostela Pany Marie Bolestné na Podsrpu u Strakonic, postaveného jeho předchůdcem Čejkou. Poutě k Panně Marii Podsrpenské se tehdy staly velice oblíbenými a paradoxně oslabily návštěvnost jiného řádového poutního místa sv. Jana Křtitele nad Radomyšlí. Tato skutečnost měla dokonce i hospodářské důsledky pro obyvatele Radomyšle, kde nejprve zanikl dosud kvetoucí cech perníkářský a záhy poté i cech plátenický a soukenický. Na druhé straně však mohl díky velkopřevorově munificenci farář v Radomyšli Fra Mathias Mindlent (1762–1768) opravit zpustlou faru a hospodářské zázemí. Na řádových panstvích také zahájil emfyteutický (podle práva dědičného pachtu) prodej dominikálních (panských) pozemků, které se vrchnostenskému hospodaření již nevyplácely, zejména pro berní zatížení.

V roce 1768 byla dokončena přestavba starších renesančních domů na barokní zámek ve Varvažově (14 km severně od Písku), a to na velkopřevorův příkaz, aby pak nové sídlo sloužilo jako residence velkopřevorů a členů řádu. Tomuto účelu sloužil varvažovský zámek až do roku 1847, kdy jej koupil Karel II. kníže ze Schwarzenbergu z orlické sekundogenitury a připojil jej k Čimelicím.

Jako důstojník se zúčastnil řady bitev – u Malvic (10. dubna 1741), u Chotusic (17. května 1742) a u Hohenfriedbergu (7. června1745) a pak i dalších bitev v průběhu Sedmileté války. Vyznamenal se zejména ve slavné bitvě u Kolína nad Labem (18. června 1757), kde pruský král Friedrich II. Veliký utrpěl svou první vojenskou porážku. Velkopřevorovo jméno je uvedeno na pomníku bitvu u Křečhoře u Kolína a nejspíše to byl on, kdo dal postavit i Boží muka nedaleko Lošan u silnice do Kolína. Jde o 7 metrů vysoký masivní sloup z cihel a kamene, jímž chtěl poděkovat Bohu za přežití.

Velkopřevor hrabě Krakovský z Kolovrat byl pohřben do hrobky v řádovém kostele sv. Prokopa na Strakonickém hradě.

Vyznamenání

Velkokříž maltézského řádu
portugalský Řád Kristův

Odkazy

Reference

↑ JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 64.
↑ JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 63.

Literatura

JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 63–64.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat na Wikimedia Commons
Rodokmen Krakowských z Kolowrat
www.kolowrat.cz

Předchůdce:
Václav Jáchym Čejka z Olbramovic

51. Český velkopřevor maltézských rytířů
1754–1769

Nástupce:
Michael Ferdinand z Althannu

[1] JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 64.

[2] JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 63.

[1]

[2]

Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat


51. český velkopřevor řádu Maltézských rytířů
Ve funkci: 1754 – 1769
Předchůdce	Václav Jáchym Čejka z Olbramovic
Nástupce	Michael Ferdinand z Althannu


Narození	26. prosince 1700 nebo 24. prosince 1700 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	14. června 1769 (ve věku 68 let) nebo 12. června 1769 (ve věku 68 let)
Místo pohřbení	Strakonice
Rodiče	Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat (1660–1721) a Marie Barbora Bruntálská z Vrbna (1666–1712)
Příbuzní	bratr: Jan Josef Hyacint Krakowský z Kolowrat (1691–1766) bratr: František Norbert Krakowský z Kolowrat (1693–1728) děd: Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat (1600–1688) babička: Marie Alžběta Libštejnská z Kolowrat praděd: Bernard Alexander Krakowský z Kolowrat prababička: Ludmila Týřovská z Einsidle synovec: Emanuel František Dominik Krakowský z Kolowrat (1728–1790) synovec: Maxmilián Emanuel Krakowský z Kolowrat (1779–1821)
Profese	převor a důstojník
Commons	Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat
Některá data mohou pocházet z datové položky.