Emanuel Heinrich Komers
Emanuel Heinrich svobodný pán Komers von Lindenbach (20. prosince 1810 Humpolec – 18. ledna 1889 Žáky[1]) byl rakouský a rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník, soudce a politik, v letech 1865–1867 ministr spravedlnosti Rakouského císařství a Předlitavska.
| Emanuel Heinrich Komers | |
|---|---|
.jpg) | |
| Prezident Zemského soudu ve Lvově | |
| Ve funkci: 27. června 1867 – 28. července 1872 | |
| Předchůdce | Ignaz Stroynowski |
| Nástupce | Josef von Schenk |
| Ministr spravedlnosti Rakouského císařství a Předlitavska | |
| Ve funkci: 27. července 1865 – 27. června 1867 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předseda vlády | Richard Belcredi, Friedrich Ferdinand von Beust |
| Předchůdce | Franz von Hein |
| Nástupce | Anton von Hye |
| Narození | 20. prosince 1810 Humpolec  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 18. ledna 1889 (ve věku 78 let) Žáky  Rakousko-Uhersko |
| Titul |  svobodný pán |
| Děti | Hugo Komers von Lindenbach Kamil Komers von Lindenbach |
| Příbuzní | Antonín Emanuel Komers (bratr) |
| Profese | soudce |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovat
Pocházel z měšťanských poměrů, narodil se do početné rodiny Matěje (Matouše) Komerse (1754–1838), řezníka v Humpolci, měl celkem čtrnáct sourozenců.[2] Vystudoval práva a po vzoru staršího bratra vstoupil v roce 1832 k vojenské auditorní službě v rakouské armádě. Jako nižší důstojník byl formálně příslušný k pěšímu pluku č. 45 (1835) a kyrysnickému pluku č. 4 (1837). Od roku 1840 byl v hodnosti rytmistra auditorem u královské gardy v Lombardsko-Benátsku,[3] v armádě nakonec dosáhl hodnosti majora (1849). Během revolučních let 1848–1849 působil v právní komisi celoněmeckého říšského ministerstva války ve Frankfurtu nad Mohanem (1849). Po reorganizaci státní správy v Rakousku vstoupil v roce 1850 do služeb justice v Českém království. Od roku 1850 byl radou vrchního zemského soudu v Praze, v letech 1851–1854 zastával funkci prezidenta krajského soudu v Mostě a v roce 1854 byl krátce prezidentem krajského soudu v Plzni. V roce 1854 byl přeložen do Uher, v letech 1854–1856 byl prezidentem zemského soudu v Budíně a od roku 1856 zemského soudu v Pešti. Po vydání Říjnového diplomu a změně státosprávního uspořádání monarchie byl v roce 1861 převeden do stavu disponibility, ale ještě téhož roku byl povolán do Prahy jako viceprezident Vrchního zemského soudu pro České království. V letech 1863–1865 byl prezidentem zemského soudu v Krakově.[4]
Za vlády Richarda Belcrediho se stal ministrem spravedlnosti Rakouského císařství (s Belcredim ze znal z dob své služby v Praze). Ve funkci setrval i za následující vlády Ferdinanda von Beusta, která již působila v době implementace rakousko-uherského vyrovnání, takže byl i ministrem spravedlnosti Předlitavska. Funkci zastával od 27. července 1865 do 27. června 1867.[5] Po rezignaci na funkci ministra byl nakonec prezidentem Vrchního zemského soudu ve Lvově s jurisdikcí pro oblast východní Haliče a Bukoviny (1867–1872).[6] K datu 28. července 1872 byl penzionován.[4]
Tituly a ocenění
editovatV roce 1858 získal rytířský kříž Leopoldova řádu a na základě řádových stanov byl v roce 1860 nobilitován s šlechtickým titulem rytíře, zároveň mu byl udělen predikát von Lindenbach. Ve funkci ministra spravedlnosti obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1865) a po odchodu z vlády se stal nositelem velkokříže Leopoldova řádu. Nakonec byl povýšen do stavu svobodných pánů (28. dubna 1869).[7]
Rodina
editovatV roce 1838 se oženil s Annou Marenzellerovou (1818–1910), dcerou vojenského lékaře a průkopníka homeopatie Matthiase Marenzellera (1765–1854).[8][9] Z manželství se narodili tři synové, nejmladší Artur (1848–1870) zemřel předčasně v hodnosti poručíka c. k. armádě. Starší dva synové Kamil (1839–1896) a Hugo (1841–1909) sloužili také v armádě a oba dosáhli hodnosti polního podmaršála.[10]
Emanuelův starší bratr Karl Eduard (1797–1870) působil u vojenské auditorní služby a nakonec byl sekčním šéfem na ministerstvu války. Z rodiny nejvíce proslul nejmladší z bratrů Antonín Emanuel Komers (1814–1893), významný ekonom a spisovatel.[11][12]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Krchleby
- ↑ LANGEROVÁ, Jana: Antonín Emanuel Komers ve službách Thunů; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno; 2010 (diplomová práce); s. 12–13 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1846; Vídeň, 1846; s. 93 dostupné online
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Komers von Lindenbach, Emanuel Heinrich Frh. (1810-1889), Jurist, s. 100. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 585–586.
- ↑ s. 480 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1877; Gotha, 1877; s. 438–439 dostupné online
- ↑ dostupné online
- ↑ Genealogisches taschenbuch der adeligen häuser Österreichs, Vídeň, 1905; s. 413–415 dostupné online
- ↑ Kamil Komers a Hugo Komers in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 90 dostupné online
- ↑ Biografie Antona Emanuela Komerse na webu Rakouského parlamentu dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 633–634 (heslo Komers) ISBN 80-7185-200-7
Literatura
editovat- Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser Österreichs, svazek II.; Vídeň, 1905; s. 218–222 (kapitola Komers von Lindenbach) dostupné online
- KLEČACKÝ, Martin, STUPKOVÁ, Marie: Slovník představitelů soudní správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky Praha, 2015; s. 198–199 (heslo Emanuel Heinrich Komers) ISBN 978-80-87782-40-8
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2015; s. 221–225 (heslo Komers) ISBN 978-80-905324-6-5
