Richard Belcredi
Richard hrabě Belcredi (12. února 1823 Jimramov[1] – 2. prosince 1902 Gmunden[2]) byl rakouský politik z moravské větve původně italského šlechtického rodu Belcrediů; ministerský předseda Rakouska a český místodržící.
.jpg)
Život
editovat
Pocházel ze starého lombardského patricijského rodu povýšeného v roce 1769 do hraběcího stavu a později usazeného na Moravě. Narodil se na zámku Jimramov jako mladší syn Eduarda Belcrediho (1786–1838) a Marie, rozené hraběnky Fünfkirchenové (1790–1860). Richard Belcredi studoval v Litomyšli gymnázium a v Praze a Vídni práva. V roce 1844 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikant u moravskoslezského gubernia, ještě téhož roku byl přidělen ke krajskému úřadu v Brně a od roku 1846 působil jako krajský komisař v Olomouci. V revolučním roce 1848 ze státní služby vystoupil a několik let žil ve Štýrském Hradci, kde se soukromě nadále vzdělával. Do státní správy se vrátil v roce 1854 jako krajský ve Znojmě, odkud byl v roce 1860 přeložen do Opavy na pozici místodržitelského rady a provizorního zemského hejtmana. V letech 1861–1863 byl zároveň poslancem Slezského zemského sněmu a Říšské rady (1861–1865). V roce 1862 se stal hlavou zemské vlády Rakouského Slezska (v jiných korunních zemích monarchie se tato funkce nazývala místodržícím).[3] Ve Slezsku se prosadil jako vynikajicí řečník s právnickým přehledem obohaceným o zkušenosti ve státní správě.
V dubnu 1863 byl povolán jako místodržitelský viceprezident do Prahy, kde se o rok později stal skutečným místodržitelem Českého království (1864–1865).[4] Po rezignaci na poslanecký mandát ve Slezsku byl v doplňovacích zemských volbách v Čechách v únoru 1864 zvolen i na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou.[5] Rezignoval v říjnu 1865.[6] Na sněm se vrátil ještě v doplňovacích volbách v září 1871.[7]
„Ministerstvo tří hrabat“
editovatPoté, co se císař František Josef I. v roce 1865 zklamán odklonil od liberálů kolem ministerského předsedy Antona von Schmerlinga kvůli neustálým turbulencím (viz Dějiny Rakouska), věnoval se osobě Richarda Belcrediho, známého svým konzervativismem a jmenoval jej státním ministrem a ministerským předsedou.[8][9] Ve vládě zároveň vedl správu ministerstva policie.[10] Zprávu, že byl požádán, aby se ujal funkce státního ministra v čele vlády, přijal jako osobní oběť a ujal se jí pouze z pocitu zodpovědnosti věrného úředníka. Poté napsal své ženě: „císař je mnou přímo posedlý a prohlásil, že v této neveselé době plné nebezpečí ve mně spatřuje čestného muže, na kterého by se mohl bezvýhradně spolehnout. Kéž dostojím jeho očekávání a neodmítnu jedinou jeho naději“.
Ve funkci předsedy vlády proslul jako národnostně smířlivý politik se souhlasem pro zřízení samostatné správy jednotlivých zemí Rakouského císařství, souběžně prosazoval restruktualizaci výkonné a soudní moci. Do jeho politického programu decentralizace hodila vidle prusko-rakouská válka v roce 1866, kdy byl odsouzen k několikaměsíční nečinnosti, potýkal se s odporem centralistů a jeho bývalá popularita v Čechách značně utrpěla. Jako odpůrce rakousko-uherského vyrovnání nakonec na funkci prvního ministra rezignoval v únoru 1867.[11]
Po odchodu z úřadu předsedy ministerské konference žil několik let v Ženevě, po návratu do Rakouska působil v letech 1881–1895 jako prezident Správního soudního dvora ve Vídni.[12][13] V roce 1881 byl zároveň jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Na půdě Panské sněmovny přednesl v roce 1882 projev k tématu rozdělení Karlovy univerzity na českou a německou část, tímto vystoupením znovu získal přízeň Čechů.[14]
V posledních letech života pobýval v Gmundenu v Horním Rakousku, kde zemřel na mrtvici 2. prosince 1902 ve věku nedožitých osmdesáti let. Pohřben byl v rodové hrobce v Jimramově.
Tituly a ocenění
editovatJako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1857 jmenován c. k. komořím[15] a ve funkci českého místodržitele obdržel v roce 1863 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[16] Byl nositelem několika vysokých státních vyznamenání, byl nositelem pruského Řádu koruny (1863) a po rezignaci na post ministerského předsedy obdržel v roce 1867 velkokříž Řádu sv. Štěpána.[17][18] V roce 1878 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[19][20]
Manželství a potomci
editovatOženil se 17. srpna 1854 ve Štýrském Hradci s baronkou Annou von Welden (1834–1918), dcerou generála Ludwiga Weldena.[21][22] Měli spolu syna a dvě dcery.[23]
- 1. Ludvík Egbert (4. 2. 1856 Znojmo – 6. 9. 1914 Líšeň), c. k. komorník, tajný rada, poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady, manž. 1885 Marie von Franckenstein (25. 12. 1859 Mnichov – 9. 8. 1938 Gmunden)[24][25]
- 2. Marie Karolína (6. 5. 1858 Znojmo – 22. 1. 1912 Bordighera), manž. 1882 Maximilián svobodný pán von Vittinghoff (7. 7. 1854 Budíškovice – 29. 10. 1926 Alland), c. k. rytmistr[24]
- 3. Karolína Kristýna (20. 11. 1863 Praha – 29. 7. 1923 Gmunden), dáma Savojského ústavu šlechtičen ve Vídni[24]
Zajímavost
editovatV roce 1888 byla na jeho počest pojmenována jedna z významných pražských ulic, spojující Letnou s Holešovicemi jako Belcrediho třída. Tento název jí vydržel až do německé okupace a pak ještě krátce po skončení války. Od roku 1990 nese ulice jméno Milady Horákové.[26]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu, snímek 00360
- ↑ Přehled představitelů státní správy ve Slezsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Čechách na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Das Vaterland, 2. 3. 1864, s. 2.
- ↑ Fremden-Blatt, 6. 10. 1865, s. 3.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/2/stenprot/003schuz/s003002.htm
- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 303, 585
- ↑ Přehled představitelů státní správy Rakouska na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 127 dostupné online
- ↑ Československé dějiny v datech, Praha, 1987; s. 305
- ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 87.
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 276 dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1896); s. 650–651 (heslo Belcredi) ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 112 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 110 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 43 dostupné online
- ↑ Richard Belcredi v Encyklopedii dějin města Brna
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých, Zvláštní otisk Zpravodaje Heraldika a genealogie; Praha, 1991; s. 269
- ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Ludwig von Welden na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1861; Gotha, 1861; s. 66 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 83–84 dostupné online
- ↑ a b c http://patricus.info/Rodokmeny/Belcredi.txt
- ↑ LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2023-05-02]. Dostupné online.
- ↑ ANDRLE, Petr. OSOBNOST: Klidná síla šlechetnosti…. neviditelnýpes.lidovky.cz [online]. 2015-01-07 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 33.
- KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Národní archiv, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky Praha, 2020; s. 70–71 ISBN 978-80-88304-18-0
- POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 59–63 (heslo Belcredi) ISBN 978-80-85955-53-8
- ŠÚSTKOVÁ, Hana. Biografický slovník poslanců slezského zemského sněmu v Opavě (1861–1918) : Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada 8 (20) – Supplementum. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006. 112 s. ISBN 80-7368-512-4.
- URBAN, Otto: Česká společnost 1848–1918; Praha, 1982; 690 s.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 349–350.
- VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky Praha, 2011; s. 48–49 ISBN 978-80-7286-183-5
Externí odkazy
editovat- Richard Belcredi na webu Rakouského parlamentu
- Richard Belcredi in: Encyclopedia Britannica
Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Belcredi na Wikimedia Commons
| Předsedové ministerské konference | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Alexandr Mensdorff-Pouilly |
1865–1867 Richard Belcredi |
Nástupce: Friedrich Ferdinand von Beust |
