Eduard Pucherna
Eduard Pucherna (23. listopadu 1845 Josefov – 15. února 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský generál českého původu.[1] Do c. k. armády vstoupil v roce 1864 jako absolvent vojenské akademie a vystřídal službu u různých posádek po celé monarchii. V letech 1897–1905 byl velitelem pevnosti v Přemyšlu a aktivní kariéru završil v hodnosti polního zbrojmistra jako velitel armádního sboru v Košicích (1905–1906). Po vzniku Československa mu byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě (1919).
| Eduard Pucherna | |
|---|---|
 | |
| Velitel 6. armádního sboru v Košicích | |
| Ve funkci: 1905 – 1906 | |
| Předchůdce | Karl von Mertens |
| Nástupce | Johann Mörk von Mörkenstein |
| Velitel pevnosti v Přemyšlu | |
| Ve funkci: 1897 – 1905 | |
| Předchůdce | Julian Roszkowski |
| Nástupce | Arthur Pino von Friedenthal |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-uherská armáda.svg){kind=small} Československá armáda |
| Hodnost | generál III. třídy v.v. (1919), generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1905), polní podmaršál (1896), generálmajor (1892) |
| Narození | 23. listopadu 1845 Josefov |
| Úmrtí | 15. února 1923 (ve věku 77 let) Vídeň |
| Profese | důstojník |
| Commons | Eduard Pucherna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z rodiny důstojníka, základní vzdělání získal v Krakově a Rijece, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1860–1864). Do armády vstoupil v roce 1864 jako poručík k 11. pěšímu pluku v Písku. Za prusko-rakouské války v roce 1866 bojoval v Itálii, poté si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1866–1868). V hodnosti nadporučíka (1868) byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu a poté sloužil v Brně, Komárně, Lvově nebo Štýrském Hradci. V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny a jako major (1879) byl přidělen ke štábu zemského velitelství v Bukovině ve Lvově.[2] V letech 1883–1885 byl šéfem štábu 17. pěší divize ve Varaždíně,[3] mezitím byl povýšen na podplukovníka (1883) a později na plukovníka (1887). Od roku 1887 byl velitelem 85. pěšího pluku v Košicích.[4]
V roce 1892 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 5. pěchotní brigády v Linzi.[5][6] V roce 1896 byl převelen jako divizní velitel c. k. zeměbrany do Lvova[7] a téhož roku dosáhl hodnosti polního podmaršála. V letech 1897–1905 byl velitelem pevnosti v Přemyšlu.[8][9] V roce 1905 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a byl jmenován velitelem 6. armádního sboru v Košicích.[10][11][12] V prosinci 1906 se ze zdravotních důvodů velitelského postu vzdal a k datu 1. května 1907 byl odeslán na dovolenou. Žil krátce v Praze a v roce 1908 trvale přesídlil do Vídně, téhož roku ještě obdržel čestnou hodnost generála pěchoty.[13] Ve služebním poměru v armádě zůstal až do roku 1918 a formálně byl penzionován až k datu 1. ledna 1919.[14] Po zániku monarchie mu byla jako českému rodákovi přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě v československé armádě s nárokem na penzi (1919).[15] Zemřel ve Vídni v roce 1923 ve věku 77 let.[16]
Jeho mladší bratr Wilhelm Pucherna (1854–1936) sloužil také v armádě, vynikl jako vojenský inženýr a důstojník dělostřelectva. V roce 1915 dosáhl hodnosti polního podmaršála a na konci první světové války byl sekčním šéfem na ministerstvu války.
Tituly a ocenění
editovatBěhem své vojenské kariéry se stal nositelem řady vyznamenání. V roce 1904 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[9] Od roku 1905 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 31 v Sibiu.[17][18]
Řády a vyznamenání
editovat
Pamětní medaile za obranu Tyrolska (1866)
Válečná medaile (1874)
Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (1878)
Řád železné koruny III. třídy (1891)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1900)
Řád železné koruny II. třídy (1904)
Řád železné koruny I. třídy (1906)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ŠAJTAR, Jaroslav: Zapomenutí generálové: Úspěšní Češi ve vedení rakousko-uherské armády in: Reflex, 2017 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1880; Vídeň, 1879; s. 155 dostupné online
- ↑ Anhang zum Militär Schematismus für das k.k. Heer 1885; Vídeň, 1885; s. 154 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 132, 438 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1893; Vídeň, 1892; s. 121, 142 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jarh 1894; Vídeň, 1894; s. 92, 234 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1896; s. 155 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 145, 154 dostupné online
- ↑ a b Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 221 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 275, 279 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 128, 159 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Eduarda Pucherny in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 145 dostupné online
- ↑ Seznam československých generálů III. třídy ve výslužbě na webu valka.cz dostupné online
- ↑ KOUDELKOVÁ, Jana: Češi ve Vídni; Jihomoravský kraj, 2013; s. 110 ISBN 978-80-260-5548-8
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 31 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 441 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 31 na webu valka.cz dostupné online
Literatura
editovat- * BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 250–251 (heslo Eduard Pucherna) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
