Karl von Mertens (1842–1910)
Karl svobodný pán von Mertens (německy Carl Freiherr von Mertens) (7. listopadu 1842 Štýrský Hradec – 27. května 1910 Bad Vöslau) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1861, zúčastnil se několika válečných tažení, později byl štábním důstojníkem u různých posádek, dále císařským pobočníkem a zastával i funkce u dvora. Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru v Košicích (1902–1905) a v roce 1904 dosáhl hodnosti generála jezdectva.
| Karl baron von Mertens | |
|---|---|
.png) | |
| Velitel 6. armádního sboru v Košicích | |
| Ve funkci: 1902 – 1905 | |
| Předchůdce | Heřman Pokorny |
| Nástupce | Eduard Pucherna |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál jezdectva (1904), polní podmaršál (1895), generálmajor (1891) |
| Narození | 7. listopadu 1842 Štýrský Hradec |
| Úmrtí | 27. května 1910 (ve věku 67 let) Bad Vöslau |
| Titul | svobodný pán |
| Rodiče | Karl von Mertens a Marie von Mertens |
| Alma mater | Kriegsschule |
| Profese | důstojník |
| Commons | Carl von Mertens (1842) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z patricijské rodiny z Bruselu, v 18. století se předkové usadili v Rakousku. Narodil se jako jediný syn generála Karla Mertense (1803–1874), po matce Marii Alexandrině (1811–1880) byl vnukem generála Friedricha Karla von Langenau.[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil jako poručík k 11. pluku kyrysníků. Díky vysokému postavení svého otce rychle postupoval v hodnostech a již v roce 1864 byl kapitánem u 2. kyrysnického pluku.[2] Téhož roku se zúčastnil prusko-dánské války a za zásluhy obdržel Vojenský záslužný kříž. V roce 1867 byl povýšen na rytmistra a byl převelen k 3. hulánskému pluku a v císařské gardě,[3] byl také přidělen ke službě u dvora arcivévodkyně Alžběty.[4] Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl v hodnosti majora křídelním pobočníkem císaře Františka Josefa.[5] V roce 1881 byl povýšen na podplukovníka, následně se jako plukovník (1885) stal velitelem 3. hulánského pluku v Haliči.[6]
V roce 1891 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 20. jezdecké brigády v Krakově,[7] následně byl velitelem 11. jezdecké brigády v Tarnówě.[8] V roce 1895 dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl jmenován velitelem jezdecké divize ve Lvově,[9] později byl převelen jako velitel 5. pěší divize do Olomouce.[10] Nakonec byl v letech 1902–1905 velitelem 6. armádního sboru v Košicích.[11][12] K datu 1. května 1904 dosáhl hodnosti generála jezdectva[13] a o rok později byl penzionován.[14]
Tituly a ocenění
editovatOd dětství užíval titul svobodného pána udělený jeho otci v roce 1849.[15] Jako velitel armádního sboru získal v roce 1903 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[16] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[17] Od roku 1903 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 64.[18][19]
Rakousko-Uhersko
editovat
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1864)
Řád železné koruny III. třídy (1889)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1898)
Řád železné koruny I. třídy (1905)
Zahraničí
editovat
Řád svaté Anny II. třídy v briliantech (Rusko)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
Řád Leopolda (Belgie)
Řád Fridrichův (Württembersko)
komandér Řádu württemberské koruny (Württembersko)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
Řád Takova (Srbsko)
Řád zähringenského lva (Bádensko)
.svg){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rodina Karla Mertense na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1864; Vídeň, 1864; s. 367 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1868; Vídeň, 1868; s. 155 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 50
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 67, 109 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 134, 616 dostupné online
- ↑ Anhang zum Schematismus für das k. u. k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 3, 44 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 233 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 109, 130 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1900; Vídeň, 1899; s. 111, 153 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 272 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Mertense in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 118 dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1854; s. 351–352 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 220 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Mertense in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 268 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 64 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 506 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 64 na webu valka.cz dostupné online