Ajjúbovci

historický státní útvar
(přesměrováno z Dynastie Ajjúbovců)

Ajjúbovci nebo dynastie Ajjúbovců (arabsky الأيوبيون‎‎, al-Ayyūbīyūn, kurdsky ئەیووبییەکان‎, Eyûbiyan) byla vojenská muslimská (sunnitská) dynastie založená fátimovským vezírem kurdského původu Saláh ad-Dínem Júsufem ibn Ajjúbem, běžně nazývaným Evropany jako Saladin.[1] Po smrti svého pána damašského emíra Núr ad-Dína v roce 1174 se prohlásil sultánem.

Ajjúbovský sultanát
Eyûbî (kurdsky)
الأيوبيون
ئەیووبی
11711260/1341
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Ajjúbovský sultanát v období po skonu sultána Saladina roku 1193
2 000 000 km² (odhad k 1190)
1 700 000 km² (odhad k 1200)
Obyvatelstvo
7 200 000 (odhad k 12. století)
arabština (majoritní), kurmándží (vládnoucí třída, aristokracie, armáda), perštinaturečtina
Státní útvar
suverénní stát (11711260)
Abbásovský chalífátAbbásovský chalífát Abbásovský chalífát (formálně, nábožensky)
Vznik
1171 – založení Saladinem
Zánik
1260 – vyplenění Aleppa Mongoly
1341 – konec vlády posledního ajjúbovského emíra v Hamá
Státní útvary a území
Předcházející
Fátimovský chalifát Fátimovský chalifát
Zengíovci Zengíovci
Jeruzalémské království Jeruzalémské království
Zurajdovci Zurajdovci
Gruzínské království Gruzínské království
Šáhští Arméni Šáhští Arméni
Artukovci Artukovci
Následující
Mamlúcký sultanát Mamlúcký sultanát
Rasúlovci Rasúlovci

Dynastie vládla v 12. a 13. století v Egyptě, Sýrii, Palestině, Horní Mezopotámii (Velké Arménii), Jemenu a velké části Severní Afriky.[1] V Egyptě vládla do roku 1250. V jiných částech se různé větve ajjúbovské dynastie udržely až do začátku 16. století.

Historie

editovat

Pod Zengíovci

editovat

Saladin byl kurdským vojevůdcem v protikřižáckém tažení uspořádaném Núr ad-Dínem, emírem Damašku (dynastie Zengíovců). Se svým strýcem Šírkúhem byl vyslán zabránit dobytí Egypta Evropany při třetí křížové výpravě.

Založení dynastie

editovat
 
Dirham ražený Saladinem
 
Ajjúbovská zeď v Káhiře

Díky zásahům ve fátimovském Egyptě ve sporech mezi vezíry, kteří zde bojovali o moc, se zde významně rozšířila Núr ad-Dínova moc. Roku 1169 dosáhl Šírkúh jmenování egyptským vezírem. Když však po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec Saladin.

Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce 1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífa al-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce, zrušil fátimovský chalifát v Egyptě a podřídil ší'itský Egypt sunnitskému chalífovi v Bagdádu, kde v té době vládli Abbásovci.

Expanze

editovat

Saladin využil Egypt jako základnu pro další výboje směrem na východ – roku 1187 vpadl do Palestiny, obsadil Jeruzalém a dobyl kromě Tripolského hrabství celou Svatou zemi.[1]

Po Saladinově smrti se říše začala rozpadat. V samotném Egyptě vládla ajjúbovská dynastie do roku 1250.

Seznam panovníků ajjúbovské dynastie

editovat

Ajjúbovci vládnoucí v Egyptě

editovat
 
Saladinův orel z Káhirské citadely
 
Ajjúbovská keramika z Egypta

Ajjúbovci vládnoucí v Damašku

editovat

Ajjúbovští emírové v Aleppu (Halábu)

editovat
 
Ajjúbovská mince z Aleppa nesoucí jméno emíra Az-Záhira
 
Minaret velké mešity v aleppské citadele postavená Az-Záhirem v roce 1214

Ajjúbovci vládnoucí v Chamatu (Hamá)

editovat

Ajjúbovci vládnoucí v Homsu

editovat

Ajjúbovští emírové v Keraku (Zajordánsku)

editovat

Ajjúbovci vládnoucí v Horní Mezopotámii

editovat

Ajjúbovci vládnoucí v Hisn Kajfá

editovat

Tento rod pokračoval až do 16. století.

Ajjúbovci vládnoucí v Jemenu

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayyubid dynasty na anglické Wikipedii.

  1. a b c Lunde P.: Islám, Euromedia Group k. s., Praha 2004, str. 64, ISBN 80-242-1093-2

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat