Dolnolužická srbština

zanikající západoslovanský jazyk
(přesměrováno z Dolnolužičtina)

Dolnolužická srbština nebo též dolnolužičtina je z obou vymírajících lužických jazyků hůře zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, Dolní Lužice, leží severněji a dále od českých hranic.

Dolnolužická srbština (dolnoserbska rěc)
RozšířeníDolní Lužice, Braniborsko (Německo)
Počet mluvčích7000
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
RegulátorDolnoserbska rěcna komisija
Úřední jazykuznávána jako jazyk

menšiny v Braniborsku

(Německo)
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2dsb (B)
dsb (T)
ISO 639-3dsb
EthnologueDSB
Wikipedie
http://dsb.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lužickosrbské jazyky patří do západní větve slovanské jazykové skupiny a hovoří se jimi ve východním Německu. Jsou také známy pod vágním pojmem vendština, který ovšem někdy také označuje jazyk polabských Slovanů, polabštinu. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód wen, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód dsb pro dolní lužickou srbštinu a hsb pro horní lužickou srbštinu.

Historie a rozšíření

editovat
 
Mapa ukazující oblast obydlenou Lužickými Srby
 
Nápis v němčině a dolnolužické srbštině

První kniha vznikla v roce 1574, k národnímu obrození v Dolní Lužici došlo až koncem 19. století. Dnes jde o chráněný menšinový jazyk, vznikají mateřské školky, kde se mu mají děti naučit, když jim ho vlastní rodiče nedokázali předat (projekt WITAJ).

Za centrum dolnolužické kultury se považuje město Chotěbuz (Chóśebuz, Cottbus).

Malá komunita lužických emigrantů si také uchovává svůj jazyk v Texasu v Lee County. Je pod vlivem okolní němčiny i angličtiny.

Charakteristika

editovat

Od hornolužické srbštiny se liší mj. zachováním G a změnou R na Š po hláskách P, T, K (tráva = tšawa), dále změnou Č na C (čas = cas).

Zvláštností je dvojné číslo, které bylo i v češtině, ale téměř z ní vymizelo.

Další zvláštní tvary jsou u sloves: aorist a imperfektum. Tyto časy jsou však na úkor složeného perfekta (som był) postupně vytlačovány a v dnešní době se používají téměř jen pasivně. Předminulý čas (běch był) se již také používá jen knižně a vůbec se nepoužívají přechodníky.

Na rozdíl od hornolužickosrbštiny je také téměř potlačeno rozlišování osobovosti (rationalita/nonrationalita) v množném čísle. Neexistuje zde 5. pád (5. pád = 1. pád) – u hornolužickosrbštiny existuje 5. pád pro mužský rod.

Slovní zásoba je němčinou ovlivněna ještě více než u hornolužičtiny (např. sto/hundert nebo tysac/towzynt).

Podstatná jména mají tři rody:

  • mužský (končí na souhlásku, pozor na Mato šołta atd.)
  • ženský (končí na -a nebo -sć, pozor na výjimky)
  • střední (končí na -o nebo -e).

Ženský rod mají i tato jména (výjimky): baseń, ból, broń, dłym, gałuz, groź, gus, chórgoj, jěź, kawč, kazń, kokoš, kup, łoź, myš, mysl, niś, noc, rěc, rež, rogož, smjerś, sol, stwjerś, šyŕ, twaŕ, wjas, wobryc, žołw a další jména.

Infinitiv sloves končí na -ś (výjimky -c a -ć) na rozdíl od hornolužické srbštiny, kde je zakončení na -ć (nebo -c).

Dále následují výběr nejčastějších slov, kde se opět píše ó:

  • obecně: většina předpon pó-, wó- a wót- (nikdy se nepíše v předponách do- a wob-)
  • podstatná jména (výběr): ból, dwórnišćo, gójc, góla, gólc, góźina, mórjo, pónjeźele, póstola, stwórk, wóda, wójak, wóra, wós, zamólenje, zmólka, Chóśebuz, Módła, Pólska, Wórjejce, Zgórjelc
  • zájmena: mój, swój, twój, wón, wóna, wónej, wóni, wóno
  • číslovky: dwójny, dwójcy, stwórty, wósym
  • slovesa (výběr): góriś, gótowaś, góźiś, chójśiś, chórjeś, kóńcyś, móc, módliś, póraś, pósłaś, skócyś, wóźiś
  • předložky: pó, pódla, pódlu, póla, wó, wót
  • přídavná jména, příslovce a ostatní (výběr): bóžko, chóry, górki, góruco, kótary, mócny, móžno, pód, pódobny, pómałem, pómały, pón, pór, póromje, pótom, pózdźe, skóńcnje, skóro, wósebje, wósebny, wótergi, wótery, wótkul, wótśe, wótšy.
POD. JM. 1. pád (SG) 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád 1. pád (DU) 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád 1. pád (PL) 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
dub (muž. vzor) dub duba duboju (kowaleju pjakarjeju) nana/dub dubje dubom duba dubowu duboma nanowu/duba duboma duboma duby (gózdźe zece) dubow (gód) dubam nanow/duby (gójce zece) dubach dubami
lipa (žen. tvrdý vzor) lipa lipy lipje lipu lipje lipu lipje lipowu lipoma lipje lipoma lipoma lipy lipow lipam lipy lipach lipami
broń (žen. měkký vzor) broń (wójca šula) broni (wójce šule) broni broń (wójcu šulu) broni bronju broni bronjowu bronjoma broni bronjoma bronjoma broni (wójce šule) bronjow bronjam broni (wójce šule) bronjach bronjami
wokno (stř. vzor) wokno (kopje) wokna woknoju/woknu (kopjeju) wokno (kopje) woknje (mórju) woknom (kopim) woknje (móri) woknowu woknoma woknje (móri) woknoma woknoma wokna woknow woknam wokna woknach woknami
PŘÍD. JM. 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
dobry (muž. vzor) dobry dobrego dobremu dobrego/dobry dobrem dobrym
dobra (žen. vzor) dobra dobreje dobrej dobru dobrej dobreju
dobre (stř. vzor) dobre dobrego dobremu dobre dobrem dobrym
dobrej (duál) dobrej dobreju dobryma dobreju/dobrej dobryma dobryma
dobre (plurál) dobre dobrych dobrym dobrych/dobre dobrych dobrymi
ZÁJMENO 1. pád 2. pád 3. pád 4. pád 6. pád 7. pád
ja mě/mnjo mě/mnjo mě/mnjo /mnjo /mnu
my – duál mej naju nama naju nama nama
my – plurál my nas nam nas nas nami
ty ty śi/tebje śi/tebje śi/tebje /tebje /tobu
vy – duál wej waju wama waju wama wama
vy – plurál wy was wam was was wami
on wón jogo/njogo jomu/njomu (n)jogo/(n)jen /njom /nim
ona wóna jeje/njeje jej/njej ju/nju /njej /njeju
ono wóno jogo/njogo jomu/njomu (n)jo /njom /nim
oni/ony – duál wónej jeju/njeju jima/nima (n)jeju/(n)jej /nima /nima
oni/ony – plurál wóni jich/nich jim/nim nich jich/(n)je /nich /nimi
náš (váš) naš našogo našomu našogo/naš našom našym
naše – žen. (vaše) naša našeje našej našu našej našeju
naše – stř. (vaše) našo našogo našomu našo našom našym
naši/naše – duál (vaši/vaše) našej našeju našyma našeju/našej našyma našyma
naši/naše – plurál (vaši/vaše) naše našych našym našych/naše našych našymi
můj (tvůj) mój mójogo mójomu mójogo/mój mójom mójim
moje – žen. (tvoje) mója mójeje mójej móju mójej mójeju
moje – stř. (tvoje) mójo mójogo mójomu mójo mójom mójim
moji/moje – duál (tvoji/tvoje) mójej mójeju mójima mójeju/mójej mójima mójima
moji/moje – plurál (tvoji/tvoje) móje mójich mójim mójich/móje mójich mójimi
kdo chto kogo komu kogo kim kim
co co cogo comu co com cym
SLOVESO 1. os. (SG) 2. os. 3. os. 1. os. (DU) 2. os. 3. os. 1. os. (PL) 2. os. 3. os.
mólowaś (vzor) (nje)móluju (mólujom) mólujoš mólujo mólujomej mólujotej mólujotej mólujomy mólujośo móluju
byś (být) (njej)som sy jo smej stej stej smy sćo su
byś (futurum) budu buźoś buźo buźomej buźotej buźotej buźomy buźośo budu
byś (pasivum) buch bu bu buchmej buštej buštej buchmy bušćo buchu
byś (préteritum) běch běšo běšo běchmej běštej běštej běchmy běšćo běchu
měś (mít) (nja)mam maš m mamej matej matej mamy maśo maju
měś (futurum) změju (změjom) změjoš změjo změjomej změjotej změjotej změjomy změjošo změju
móc (moci) (nja)mógu (móžom)

(njepomogu [pomegu])

móžoš móžo móžomej móžotej móžotej móžomy móžośo mógu
kśěś (chtít) cu (com) (njok njocom) (njo)coš (njo)co (njo)comej (njo)cotej (njo)cotej (njo)comy (njo)cośo (nje)kśě
hyś (jít) du (źom) (njejdu njejźom) źoš źo źomej źotej źotej źomy źośo du
jěś (jet) jědu (jěźom) jěźoš jěźo jěźoměj jěźotej jěźotej jěźomy jěźośo jědu
wěźeś (vědět) wěm wěš wěmej wěstej wěstej wěmy wěsćo wěźe
jěsć (jíst) jěm jěš jěmej jěstej jěstej jěmy jěsćo jěźe
daś (dát) dam daš da damej datej datej damy daśo daźe

Abeceda a výslovnost

editovat

Dolnolužická srbština má na rozdíl od hornolužické písmena Ŕ, Ś a Ź a naopak postrádá Ř. Písmeno Ř je často nahrazeno písmenem Š (pšawy), písmeno DŹ je často nahrazeno písmenem Ź (źiwadło), v několika málo případech existuje i DŹ (pózdźej). Písmeno Ś se nejčastěji vyskytuje místo českého -t (-ti) v infinitivu (graś, biś). S písmenem Ó je to složitější. Od reformy z roku 1952 se Ó psalo jako O. Od roku 1996 se Ó používalo v pedagogicky zaměřených tiscích jako výslovnostní znaménko a od roku 2007 se znovu zavedlo. Existuje i kniha o dolnosrbské mluvnici[1].

Majuskule A B C Č Ć D E Ě F G H CH I J K Ł L M N Ń O Ó P R Ŕ S Š Ś T U W Y Z Ž Ź
Minuskule a b c č ć d e ě f g h ch i j k ł l m n ń o ó p r ŕ s š ś t u w y z ž ź
Název a bej cej čet ćej dej e jet
ět
ef gej ha cha i jot ka el em en o ót pej er
veke eŕ
es śej tej u wej y zet žet źej

Výslovnost je v zásadě podobná jako u českých protějšků písmen. Dále jsou uvedeny pouze rozdíly.

  • ć – vyslovuje se jako měkké Č
  • ě – vyslovuje se jako IE (nebo téměř jako I)
  • i, y – tyto dvě samohlásky se vyslovují rozdílně – podobně jako ruské I/Y
  • h, w – na začátku slov před U a O se nevyslovuje
  • ch – vyslovuje se vždy ch
  • ł – vyslovuje se jako zvuk mezi V a U (nebo téměř jako L) (po Ł nemůže následovat E nebo I; avšak pozor mały-małe atd.)
  • ł, r – na konci slov po souhláskách se nevyslovují
  • ł, w – na začátku slov před souhláskami a na konci slov po souhláskách se nevyslovují
  • ń, nj – vyslovuje se jako Ň
  • ó – vyslovuje se jako otevřené E (v některých nářečích se blíží UO)
  • ŕ – vyslovuje se jako měkké R
  • ś – vyslovuje se jako měkké Š
  • w – vyslovuje se jako zvuk mezi V a U (nebo téměř jako U), na konci slabik nebo před souhláskou se vyslovuje jako U
  • ź – vyslovuje se jako měkké Ž
  • f – výskyt v cizích nebo zvuk napodobujících slovech
  • q, v, x – použití naprosto výjimečně v cizích slovech
  • o, u – pokud je na začátku slova, je vždy předraženo písmenem W (výjimky cizí slova)
  • po k se vždy píše I (výjimky cizí slova)
  • č, š, ž – tvrdé souhlásky – píše se po nich Y (měkké protějšky jsou Ć, Ś a Ź – píše se po nich I)

Dolnolužicko srbská literatura

editovat

Germanizační tlak pruské vlády na dolnolužické Srby byl mimořádně silný, o čemž svědčí skutečnost, že např. v roce 1731 bylo srbským mužům, kteří neovládali němčinu, zakázáno uzavírat sňatky. Zájem o pěstování jazyka byl minimální a tak pouze Christian Friedrich Stempel (Kito Fryco Stempel) sbíral místní báje a zkazky a přeložil několik klasických básní. K většímu rozvoji dolnolužické literatury dochází pod vlivem národního hnutí v Horní Lužici ve druhé polovině 19. století. Největším básníkem té doby se stává Mato Kosyk (Mathias Kossick), který se národně uvědomil v Lipsku. Pro děti píše verše Fryco Rocha (Friedrich Rocho). Zajímavou postavou je Němec Georg Sauerwein. Tento filolog zvládl dolnolužickou srbštinu tak dobře, že v ní psal básně, které publikoval pod jménem Juro Surowin.

Po první světové válce začala publikovat své básně Mina Witkojc (Wilhelmine Wittka), jejíž talent náhodou objevil významný hornolužický sorabista Arnošt Muka (Ernst Mucke). Mezi básníky píšící v dolnolužické srbštině se zařadil také Václav Srb (Wěcsław Serb Chejnicański), který mimo jiné přeložil některé části Máchova Máje. Protože byly tyto práce tištěny latinkou, starší generace dolnolužických Srbů je málo četla, neboť ovládala pouze švabach.

Po druhé světové válce byly pravidelně vydávány noviny Nowy Casnik a dětský časopis Płomje (obdoba hornolužického časopisu Płomjo). Největšímu čtenářskému zájmu se doposud těší pravidelně vydávaný kalendář Pratyja.

Příklady

editovat

Číslovky

editovat
Dolnolužicky Česky
jaden jeden
dwa dva
tśi tři
styri čtyři
pěś pět
sěsć šest
sedym sedm
wósym osm
źewjeś devět
źaseś deset

Vzorový text

editovat

Všeobecná deklarace lidských práv

dolnolužicky

Wšykne luźe su lichotne roźone a jadnake po dostojnosći a pšawach. Woni maju rozym a wědobnosć a maju ze sobu w duchu bratšojstwa wobchadaś.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Reference

editovat
  1. Pětr Janaš: Dolnosrbská mluvnice, Karolinum, Praha, 2011.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat