Didier Decoin

francouzský spisovatel

Didier Decoin (* 13. března 1945, Boulogne-Billancourt, Hauts-de-Seine), je francouzský spisovatel, scenárista a novinář. V roce 1977 získal Goncourtovu cenu za knihu John Peklo. Od roku 2020 je prezidentem Goncourtovy akademie.

Didier Decoin
Didier Decoin v roce 2014
Didier Decoin v roce 2014
Narození13. března 1945 (79 let)
Boulogne-Billancourt, Hauts-de-Seine, FrancieFrancie Francie
Národnostfrancouzská
Významná dílaJohn Peklo
Úřad pro zahrady a rybníky
Děti3
RodičeHenri Decoin
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodil se do rodiny filmaře Henriho Decoina. Po středoškolském studiu na Sainte-Croix v Neuilly-sur-Seine začal pracoval jako novinář pro France Soir. Poté pracoval v dalších periodikách, jako například v Le Figaro nebo Les Nouvelles littéraires, působil v rádiu Europe 1 a stál u vzniku magazínu VSD. Ve dvaceti letech mu vyšla první kniha s názvem Le Procès à l'amour, na kterou v průběhu let navázal dvacítkou dalších titulů. V roce 1977 za svůj román John Peklo získal prestižní Goncourtovu cenu.

Pracuje též jako scenárista. Film Mimo život, k němuž napsal scénář, získal speciální cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Nejvíce ale působil v televizní tvorbě. V roce 1999 získal cenu Sept d'Or v kategorii nejlepší scénář za seriál Hrabě Monte Cristo.

V roce 1995 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. V roce 2020 se stal jejím prezidentem.

Žije v Normandii. Je ženatý a má tři děti, jeho syn Julien Decoin je také spisovatelem.

Romány

editovat
  • Le Procès à l'Amour (Seuil, 1966)
  • La Mise au monde (Seuil, 1967)
  • Laurence (Seuil, 1969)
  • Elisabeth ou Dieu seul le sait (Seuil, 1970) – ceny Prix des quatre jurys a Prix Claire-Virenque udělované Francouzskou akademií v roce 1971
  • Abraham de Brooklyn (Seuil, 1971) – cena Prix des libraires
  • Ceux qui vont s'aimer (Seuil, 1973)
  • Un policeman (Seuil, 1975)
  • La dernière Troïka (Ariane, 1976)
  • John l'Enfer (Seuil, 1977) – Goncourtova cena
  • La Dernière Nuit (Balland, 1978)
  • L'Enfant de la mer de Chine (Seuil, 1981 )
  • Les Trois Vies de Babe Ozouf (Seuil, 1983)
  • Autopsie d'une étoile (Seuil, 1987)
  • Meurtre à l'anglaise (Mercure de France, 1988)
  • La Femme de chambre du Titanic (Seuil, 1991)
  • Lewis et Alice (Laffont, 1992)
  • Docile (Seuil, 1994)
  • La Promeneuse d'oiseaux (Seuil, 1996)
  • La Route de l'aéroport (Fayard, 1997)
  • Louise (Seuil, 1998)
  • Madame Seyerling (Seuil, 2002)
  • Avec vue sur la Mer (Nil Editions, 2005) – ceny Prix du Cotentin 2005; Prix Livre et Mer Henri-Queffélec 2006
  • Henri ou Henry: le roman de mon père (Stock, 2006)
  • Est-ce ainsi que les femmes meurent (Grasset, 2009)
  • Une anglaise à bicyclette (Stock, 2011)
  • La Pendue de Londres (Grasset, 2013)
  • Le Bureau des jardins et des étangs (Stock, 2017)
  • Il fait Dieu (Julliard 1975, reedice Fayard 1997)
  • La Nuit de l'été (podle filmu J. C. Brialyho, Balland 1979)
  • La Bible racontée aux enfants (Calmann-Levy)
  • Il était une joie... Andersen (Ramsay, 1982)
  • Béatrice en enfer (Lieu Commun, 1984 )
  • L'Enfant de Nazareth (s Marie-Hélène About, Nouvelle Cité, 1989)
  • Elisabeth Catez ou l'Obsession de Dieu (Balland, 1991) – cena Prix de littérature religieuse 1992
  • Jésus, le Dieu qui riait (Stock, 1999)
  • Dictionnaire amoureux de la Bible, ilustrace Audrey Malfione (Plon, 2009)
  • Je vois des jardins partout (JC Lattès, 2012)
  • Dictionnaire amoureux des faits divers (Plon, 2014)

Kolektivní díla

editovat
  • La Hague, s Natachou Hochman (fotografie) (Isoète, 1991)
  • Cherbourg, s Natachou Hochman (fotografie) (Isoète, 1992)
  • Presqu'île de lumière, s Patrickem Couraultem (fotografie) (Isoète, 1996)
  • Sentinelles de lumière, s Jeanem-Marcem Coudourem (fotografie) (Desclée de Brouwer, 1997)

Divadelní tvorba

editovat

Filmografie

editovat

Jako herec

editovat

Jako režisér

editovat

Jako producent

editovat

Jako scenárista

editovat

Televize

editovat
Televizní seriály
Televizní filmy

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Didier Decoin na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

editovat