Didier Decoin

Didier Decoin
Didier Decoin
	Didier Decoin v roce 2014
Narození	13. března 1945 (79 let); Boulogne-Billancourt, Hauts-de-Seine, Francie
Národnost	francouzská
Významná díla	John Peklo; Úřad pro zahrady a rybníky
Děti	3
Rodiče	Henri Decoin
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Didier Decoin (* 13. března 1945, Boulogne-Billancourt, Hauts-de-Seine), je francouzský spisovatel, scenárista a novinář. V roce 1977 získal Goncourtovu cenu za knihu John Peklo. Od roku 2020 je prezidentem Goncourtovy akademie.

Životopis

Narodil se do rodiny filmaře Henriho Decoina. Po středoškolském studiu na Sainte-Croix v Neuilly-sur-Seine začal pracoval jako novinář pro France Soir. Poté pracoval v dalších periodikách, jako například v Le Figaro nebo Les Nouvelles littéraires, působil v rádiu Europe 1 a stál u vzniku magazínu VSD. Ve dvaceti letech mu vyšla první kniha s názvem Le Procès à l'amour, na kterou v průběhu let navázal dvacítkou dalších titulů. V roce 1977 za svůj román John Peklo získal prestižní Goncourtovu cenu.

Pracuje též jako scenárista. Film Mimo život, k němuž napsal scénář, získal speciální cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Nejvíce ale působil v televizní tvorbě. V roce 1999 získal cenu Sept d'Or v kategorii nejlepší scénář za seriál Hrabě Monte Cristo.

V roce 1995 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. V roce 2020 se stal jejím prezidentem.

Žije v Normandii. Je ženatý a má tři děti, jeho syn Julien Decoin je také spisovatelem.

Dílo

Romány

Le Procès à l'Amour (Seuil, 1966)
La Mise au monde (Seuil, 1967)
Laurence (Seuil, 1969)
Elisabeth ou Dieu seul le sait (Seuil, 1970) – ceny Prix des quatre jurys a Prix Claire-Virenque udělované Francouzskou akademií v roce 1971
Abraham de Brooklyn (Seuil, 1971) – cena Prix des libraires
Ceux qui vont s'aimer (Seuil, 1973)
Un policeman (Seuil, 1975)
La dernière Troïka (Ariane, 1976)
John l'Enfer (Seuil, 1977) – Goncourtova cena
- česky John Peklo, překlad Věra Dvořáková, vydalo v roce 1981 nakladatelství Odeon
La Dernière Nuit (Balland, 1978)
L'Enfant de la mer de Chine (Seuil, 1981 )
Les Trois Vies de Babe Ozouf (Seuil, 1983)
Autopsie d'une étoile (Seuil, 1987)
Meurtre à l'anglaise (Mercure de France, 1988)
La Femme de chambre du Titanic (Seuil, 1991)
Lewis et Alice (Laffont, 1992)
Docile (Seuil, 1994)
La Promeneuse d'oiseaux (Seuil, 1996)
La Route de l'aéroport (Fayard, 1997)
Louise (Seuil, 1998)
Madame Seyerling (Seuil, 2002)
Avec vue sur la Mer (Nil Editions, 2005) – ceny Prix du Cotentin 2005; Prix Livre et Mer Henri-Queffélec 2006
Henri ou Henry: le roman de mon père (Stock, 2006)
Est-ce ainsi que les femmes meurent (Grasset, 2009)
Une anglaise à bicyclette (Stock, 2011)
La Pendue de Londres (Grasset, 2013)
Le Bureau des jardins et des étangs (Stock, 2017)
- česky Úřad pro zahrady a rybníky, překlad Jovanka Šotolová, vydalo v roce 2018 nakladatelství Plus

Eseje

Il fait Dieu (Julliard 1975, reedice Fayard 1997)
La Nuit de l'été (podle filmu J. C. Brialyho, Balland 1979)
La Bible racontée aux enfants (Calmann-Levy)
Il était une joie... Andersen (Ramsay, 1982)
Béatrice en enfer (Lieu Commun, 1984 )
L'Enfant de Nazareth (s Marie-Hélène About, Nouvelle Cité, 1989)
Elisabeth Catez ou l'Obsession de Dieu (Balland, 1991) – cena Prix de littérature religieuse 1992
Jésus, le Dieu qui riait (Stock, 1999)
Dictionnaire amoureux de la Bible, ilustrace Audrey Malfione (Plon, 2009)
Je vois des jardins partout (JC Lattès, 2012)
Dictionnaire amoureux des faits divers (Plon, 2014)

Kolektivní díla

La Hague, s Natachou Hochman (fotografie) (Isoète, 1991)
Cherbourg, s Natachou Hochman (fotografie) (Isoète, 1992)
Presqu'île de lumière, s Patrickem Couraultem (fotografie) (Isoète, 1996)
Sentinelles de lumière, s Jeanem-Marcem Coudourem (fotografie) (Desclée de Brouwer, 1997)

Divadelní tvorba

1980: Une chambre pour enfant sage, režie Pierre Vielhescaze, uvedeno v divadle Théâtre Tristan Bernard

Filmografie

Jako herec

1981: Les fiançailles de feu: nosič raněných
1994: Marcel Carné, ma vie à l'écran: ztvárnil sám sebe
1997: Ombre & lumière: Henri Decoin, cinéaste: ztvárnil sám sebe
1999: La nuit des 7 d'or: ztvárnil sám sebe
2012: Mon frère Yves: velitel

Jako režisér

1981: Poslední noc Marie Stuartovny
1982: Cinéma 16

Jako producent

1993: Morasseix!!!
1996: Le Crabe sur la banquette arrière

Jako scenárista

Film

Televize

Televizní seriály

1973: Témoignages
1979: Caméra une première
1998: Hrabě Monte Cristo
2000: Bídníci
2002: Napoleon
2011: Le Roi, l'Écureuil et la Couleuvre

Televizní filmy

1979: La Nuit de l'été
1981: Vévoda Cinq-Mars
1981: La Dernière Nuit
1981: Les fiançailles de feu
1984: Soldat Richter
1997: La ville dont le prince est un enfant
1998: Venise est une femme
1999: Balzac
2004: Dans la tête du tueur
2005: Louise
2006: Korunní princ
2007: La promeneuse d'oiseaux
2010: Les Diamants de la victoire
2012: Mon frère Yves
2015: Pierre Brossolette ou les passagers de la lune
2016: Tvář spravedlnosti

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Didier Decoin na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Didier Decoin na Wikimedia Commons

Didier Decoin
Didier Decoin v roce 2014
Narození	13. března 1945 (79 let) Boulogne-Billancourt, Hauts-de-Seine, Francie Francie
Národnost	francouzská
Významná díla	John Peklo Úřad pro zahrady a rybníky
Děti	3
Rodiče	Henri Decoin
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.