Cyklohexanhexon

Cyklohexanhexon
	Strukturní vzorec
	Model molekuly
Obecné
Systematický název	cyklohexanhexon
Sumární vzorec	C6O6
Identifikace
Registrační číslo CAS	527-31-1
PubChem	68240
SMILES	O=C1C(=O)C(=O)C(=O)C(=O)C1=O
InChI	InChI=1S/C6O6/c7-1-2(8)4(10)6(12)5(11)3(1)9
Vlastnosti
Molární hmotnost	168,06 g/mol
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cyklohexanhexon je chemická sloučenina se vzorcem C₆O₆, oxid uhlíku a šestinásobný keton cyklohexanu; lze jej považovat za hexamer oxidu uhelnatého.

Jedná se o značně nestabilní látku, ještě méně stálou než je její cyklohexanhexathionový analog, pozorovanou jen jako ionizovaný fragment v hmotnostní spektrometrii.^[1]^[2]

Podobné sloučeniny

Cyklohexanhexon lze považovat za neutrální protějšek rodizonátového aniontu, C₆O 2-
6 ; jednovazný anion C₆O -
6 , vytvořený oligomerizací oxidu uhelnatého tvorbou karbonylů molybdenu, byl detekován hmotnostní spektrometrií.^[3]

Rentgenovou krystalografií bylo zjištěno, že látka prodávaná jako „oktahydrát cyklohexanhexonu“ je ve skutečnosti dihydrátem dodekahydroxycyklohexanu, geminálního diolu se šesti ketonovými skupinami a pevnou látkou tající při 95 °C.^[4]^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyclohexanehexone na anglické Wikipedii.

↑ Gunther Seitz; Peter Imming. Oxocarbons and pseudooxocarbons. Chemical Reviews. 1992, s. 1227–1260. DOI 10.1021/cr00014a004.
↑ Detlef Schröder; Helmut Schwarz; Suresh Dua; Stephen J. Blanksby; John H. Bowie. Mass spectrometric studies of the oxocarbons C_nO_n (n = 3–6). International Journal of Mass Spectrometry. 1999, s. 17–25. ISSN 1387-3806. DOI 10.1016/S1387-3806(98)14208-2. Bibcode 1999IJMSp.188...17S.
↑ Richard B. Wyrwas; Caroline Chick Jarrold. Production of C₆O₆^– from Oligomerization of CO on Molybdenum Anions. Journal of the American Chemical Society. 2006, s. 13688-13689. ISSN 1387-3806. DOI 10.1021/ja0643927. PMID 17044687.
↑ Thomas M. Klapötke; Kurt Polborn; Jan J. Weigand. Dodecahydroxycyclohexane dihydrate. Acta Crystallographica E. 2005, s. o1393–o1395. DOI 10.1107/S1600536805010007.
↑ Willis B. Person; Dale G. Williams. Infrared Spectra and the Structure of Leuconic Acid and Triquinoyl. The Journal of Physical Chemistry. 1957, s. 1017–1018. ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j150553a047.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Cyklohexanhexon na Wikimedia Commons

[1] Gunther Seitz; Peter Imming. Oxocarbons and pseudooxocarbons. Chemical Reviews. 1992, s. 1227–1260. DOI 10.1021/cr00014a004.

[2] Detlef Schröder; Helmut Schwarz; Suresh Dua; Stephen J. Blanksby; John H. Bowie. Mass spectrometric studies of the oxocarbons C_nO_n (n = 3–6). International Journal of Mass Spectrometry. 1999, s. 17–25. ISSN 1387-3806. DOI 10.1016/S1387-3806(98)14208-2. Bibcode 1999IJMSp.188...17S.

[3] Richard B. Wyrwas; Caroline Chick Jarrold. Production of C₆O₆^– from Oligomerization of CO on Molybdenum Anions. Journal of the American Chemical Society. 2006, s. 13688-13689. ISSN 1387-3806. DOI 10.1021/ja0643927. PMID 17044687.

[4] Thomas M. Klapötke; Kurt Polborn; Jan J. Weigand. Dodecahydroxycyclohexane dihydrate. Acta Crystallographica E. 2005, s. o1393–o1395. DOI 10.1107/S1600536805010007.

[5] Willis B. Person; Dale G. Williams. Infrared Spectra and the Structure of Leuconic Acid and Triquinoyl. The Journal of Physical Chemistry. 1957, s. 1017–1018. ISSN 0022-3654. DOI 10.1021/j150553a047.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]