Wikipedie

Cres

Tento článek je o ostrově v Chorvatsku. O městě v Chorvatsku pojednává článek Cres (město).

Cres [cres] (nikoliv [kres]) (italsky Cherso, starořecky Χέρσος, latinsky Cherso) je ostrov v Chorvatsku, v Kvarnerském zálivu Jaderského moře. Z administrativního hlediska spadá pod Přímořsko-gorskokotarskou župu.

Cres
Hornatý ostrov Cres v pohledu z pláže v Malinské na ostrově Krk
Hornatý ostrov Cres v pohledu z pláže v Malinské na ostrově Krk
LokalizaceJaderské moře
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
• ŽupaPřímořsko-gorskokotarská
• OpčinyCres
Topografie
Rozloha405 km²
Zeměpisné souřadnice44°57′37″ s. š., 14°24′29″ v. d.
Délka66 km
Šířka12 km
Nejvyšší vrcholGorice (648 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel3 184 (2001)
Hustota zalidnění7,9 obyv./km²
Největší sídloCres
Používané jazykychorvatština
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní podmínky a poloha

editovat
 
Silnice do Malého Lošinje na Cresu.
 
Vranské jezero.
 
přístav pro trajekt na Cres.
 
suchá zídka na Cresu.
 
Pláž na Cresu.

Cres patří k nejsevernějším a největším chorvatským ostrovům.[1] Podle měření bývá občas zmiňován jako první největší, mnohdy jej předhání téměř stejně velký Krk.[2] Prvenství každého jednoho je sporné a lze jej zpochybnit podle různých měření. Při rozloze 404,3 km² je velmi protáhlý – 66 km dlouhý a 2 až 12 km široký. Nejvyšší bod ostrova Gorice dosahuje výšky 650 m. Ostrov má také celou řadu zálivů, z těch větších je možné zmínit následující: Veliki Bok, Valun, Ustrine, Jadrišćica a Záliv Koromačna.

Jako i další sousedící ostrovy (např. Lošinj) je Cres tvořen vápencem. Půda je šedá nebo červená (terra rossa[3]). Uprostřed ostrova se nachází Vransko jezero, unikátní[1] sladkovodní jezero[4] o rozloze 5,75 km². Je hluboké 76 metrů; není přístupné, neboť slouží jako zdroj pitné vody pro ostrov.

Cres a Lošinj dříve tvořily jeden celek, přes spojovací šíji byl však vykopán průplav (tzv. Osorský kanál) s otočným mostem.

K chorvatské pevnině je v jednom místě nejblíže 4,35 km. Vzdálenost od ostrova Krku je o něco menší.

Na některých místech se nacházejí náhorní plošiny (v blízkosti lokality Vodice a Merašské jámy apod.). Krasová krajina zde vytváří řadu různých typických útvarů. Kromě již zmíněné Merašské jámy, která je dobře patrná již z trajektu z ostrova Krk, je to i jáma Lipica u obce Dragozetići, jáma Kus (u obce Vrana) nebo jáma Čampari. Vyskytují se zde i početné závrty a podmořské jeskyně.[5]

Na ostrově se nenacházejí žádné vodní toky, a to vlivem vápencového podloží, které je dostatečně porézní na to, aby pojalo jakékoliv srážky. Jednotlivé potoky se vytváří pouze v případě přívalových dešťů.[6]

Klimatické poměry

editovat

V polovině 90. let 20. století činila průměrná roční teplota na Cresu 13,2 °C. Nejchladnějším měsícem byl leden s průměrnou teplotou 7,3 °C a nejteplejším potom červenec s 24,6 °C.[7] Jarní průměrná teplota se pohybuje okolo 13,4 °C a na podzim 23,1 °C. Vlivem změny klimatu se zde vyskytují především teplejší podzimy, než dříve. Oteplování neprobíhá během roku rovnoměrně. [8]

Léta jsou většinou suchá, podzimy bývají deštivé. Podnební podmínky ovlivňuje okolní moře jako obrovský výměník tepla – v létě ochlazuje ostrov a v zimě jej naopak ohřívá.

Roční úhrn srážek zde dosahuje hodnoty 734 mm.[7] Vanou zde většinou větry jako je bóra a scirocco.[9]

Obyvatelstvo

editovat

To je z národnostního hlediska dominantně chorvatské, jsou zastoupeny velmi malé menšiny dosídlených Bosňáků a Srbů. Ještě zde žijí i Italové, kteří zde žili i před rokem 1945. V průběhu času se obyvatelstvo stále více homogenizovalo a tento trend pokračuje i v souvislosti. Z hlediska obyvatelstva a ekonomiky je ostrov Cres a Lošinj propojený a mnohdy bývá považován za jeden celek.

Vlivem své odlehlosti počet obyvatel mírně klesá, průměrný věk se zvyšuje a obyvatelstvo postupně stárne.

Historie

editovat

Ke geologickému formování ostrova a celého Kvarneru došlo v době před 116 až 39 miliony let. Kromě vápenců krasové krajiny se zde vyskytují ložiska dolomitu a bauxitu.

Ostrov byl osídlen již v mladší době kamenné. Nejdříve zde žili Ilyrové a poté řečtí kolonizátoři. Postavena zde byla osada, později město Apsoris. Ostrov samotný starověcí Řekové pojmenovali Chersos (výběžek). Již v této době docházelo k masivnímu kácení místních lesů a uvolňování plochy pro chov dobytka nebo jiné využívání.[10]

Po příchodu Římanů došlo k romanizaci místního obyvatelstva. Římská říše začlenila ostrov do provincie Liburnia. Ostrov byl po nějakou dobu součástí říše byzantské. Až v 9. století se sem dostali první Slované. Předchůdci dnešních Chorvatů osídlili ale především vnitrozemí ostrova, zatímco na pobřeží žilo původní obyvatelstvo. Tuto skutečnost dokládají především ve vnitrozemí přítomné historické slovanské místní názvy.[10] Okolo roku 866 se objevily první střety s Benátčany, kteří ostrov obsadili během 10. a 11. století.

Arabský geograf al Idrísí Cres označil již ve 12. století jako součást Chorvatska.[11] V téže době zde začaly vznikat tzv. suché zdi, které oddělovaly jednotlivá políčka. Dokládají, jak hustě byl tehdy ostrov osídlen. Políčka byla později evidována (od středověku dále) jako samostatné pozemky a vedeny v pozemkových knihách, které měli Benátčané ale i všechny další státní celky, které přišly po nich.[10]

Po nějakou dobu byla benátská nadvláda narušena. Ostrov v jednu chvíli obsadilo Uherské království a zřídilo zde Cresko-osorské knížectví. To ale Benátčané zničili a ostrov dobyli zpět.

Až do roku 1797 patřil ostrov Benátské republice, poté připadl Habsburské monarchii. Benátská nadvláda trvala celkem 388 let a za tu dobu se vystřídalo 188 knížat (všechna knížata byla benátského původu, nikoliv místní), která vládla místním ostrovům. Knížata spravovala několik ostrovů najednou, samotný Cres však již v rámci benátské samosprávy tvořil vlastní jednotku, resp. obec.

Roku 1805 ostrov od Rakouského císařství získalo Francouzské císařství, které ho roku 1806 začlenilo do Italského království, načež byl ostrov v letech 1809–1813 součástí Ilyrských provincií. Nejvýznamnější města (Cres a Osor) byla opevněná a mimo ně se kromě vesnic nacházely na ostrově také ještě dva katolické kláštery. Díky obchodu se Cres a především Osor[2] úspěšně rozvíjely.

Poté, co došlo k obnově rakouské vlád, byl ostrov do roku 1849 v rámci Rakouského císařství součástí Ilyrského království. To bylo v roce 1849 zrušeno a ostrov se stal součástí nové korunní země Rakouské přímoří. Od roku 1861 do roku 1918 spadal pod nově zřízené korunní zemi Markrabství Istrie, od roku 1867 existující v rámci Předlitavska. Obyvatelstvo bylo v této době národnostně smíšené; mapy třetího vojenského mapování i katastrální mapy starší ukazují jak italské, tak i slovanské (chorvatské) místní názvy. Italské obyvatelstvo zde bylo nicméně až do druhé světové války většinové.

Po první světové válce získala Cres na základě Rapallské smlouvy Itálie[12], od roku 1943 byl po kapitulaci země obsazen německými vojsky[13], po osvobození začleněn v rámci do SFRJ jako součást Chorvatska. Italské obyvatelstvo následně ostrov opustilo a vesnice byly dosídleny kolonisty z Chorvatska a dalších částí Jugoslávie. Jednalo se nicméně o odlehlou oblast a počet příchozích nebyl příliš vysoký. Tato skutečnost měla za následek, že části ostrova a původní políčka zůstaly do velké míry opuštěné. Rozvoj turistiky nicméně zvýšil opět atraktivitu ostrova, a to i přes to, že se jednalo o rozvoj relativně skromný; nebyly zde postavené velké hotelové resorty ani zde nevznikla jiná centra pro masovou turistiku.[14] Cres se navíc stal oblíbeným také jako místo pro seniory.

Administrativní dělení

editovat

Vesnice na severní části ostrova jsou správně řízeny jako jedna općina (obec). Celkem zde je 25 sídel. V roce 2001 zde žilo 3134 obyvatel. Jižní část ostrova spadá pod město Mali Lošinj[6]; hranice mezi obcemi prochází přibližně v jeho středu.

Příroda

editovat

Na ostrově žijí vzácní supi bělohlaví (latinsky Gyps fulvus). Na jejich ochranu zde bylo zřízeno také veřejně přístupné záchranné ekocentrum.[15] Odborná péče, která se snaží supy rozmnožovat a zajišťovat jejich krmení, probíhá od roku 1982. Vyskytuje se zde přes 1300 druhů rostlin a zvířat. Žije zde například také Užovka podplamatá, Užovka levhartí nebo Užovka stromová. Nežijí zde ale jedovatí hadi.[5] Naopak je zde přítomno 77 druhů motýlů.

Ostrov je částečně zalesněný (celkem přes 10 tisíc ha[5]), a to především v jižní a západní části. Vegetace se vyskytuje častěji na západních než na východních svazích.[zdroj?] Na severu rostou duby a kaštany[5], zatímco na jihu potom makchie. Zhruba polovina plochy ostrova je pokryta různými travinami.[3]

Turistika

editovat

V současné době je turistický ruch jedním z dominantních[5] zdrojů obživy pro místní obyvatelstvo. V roce 2021 zaznamenalo město Cres 970 tisíc přenocování na svém území (tj. většina ostrova, především jeho severní část).[5] Na ostrově se nachází turisticky značené trasy, stejně jako značené trasy cyklistické.

Ostrov je oblíbený díky nedotčené přírodě, odlehlým plážím a historickým sídlům. V některých vesnicích se nachází také různá muzea; např. ve vesnici Lubenice je to muzeum chovu ovcí apod. Po celém ostrově jsou rozesety v oblastech, které byly ve středověku a ještě v 19. století obdělávané jen ruční silou pozůstatky četných kaplí nebo kostelů.

Ekonomika

editovat

Mimo to jsou ale do jisté míry rozšířené zemědělství, např. včelařství (místní med je známý v celém Chorvatsku[16]), pěstování oliv, chov ovcí[17] a nebo pěstování ovoce. Jako úrodnou půdu lze ale obdělávat jen 2,3 % plochy ostrova.[5]

Ostrov má značný potenciál z hlediska obnovitelných zdrojů energie, který nicméně není využíván.[5]

Na ostrově se nachází dvě loděnice, jedna z nich má tradici své existence již od roku 1850.[5]

Nezaměstnanost je zde ve srovnáním se zbytkem země nižší.[5]

Doprava

editovat

Ostrov je spojen trajektem s pevninou, a to z vesnice Porozina na ostrově k obci Brestovo na Istrii. Druhý přívoz je mezi vesnicí Meraga a obcí Valbiska, která se nachází na sousedním ostrově Krk.

Hlavní silniční komunikací ostrova je silnice D100 a z ní odbočující silnice D101, která spojuje trajekty se všemi většími sídly na ostrově. Délka první uvedené dosahuje 80,3 km (spolu s ostrovem Lošinj).[5] Mimo to je zde řada silnic nižšího významu do jednotlivých vesnic. Železninčí síť ostrov nemá.

Známé osobnosti

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Cres na francouzské Wikipedii, Cres na srbské Wikipedii, Cres na anglické Wikipedii a Cres na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b PAVLOVIĆ, Zoran. Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s. ISBN 0-7910-7911-2. S. 17. (angličtina) 
  2. ↑ a b Hrvatska nema samo jedan najveći otok: Prvo mjesto po veličini dijele ova dva otoka. telegram.hr [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  3. ↑ a b Studija krajobraza otoka Cresa. Cres: Ministerstvo kultury Republiky Chorvatsko, 2015. S. 10. (chorvatsky) 
  4. ↑ PAVLOVIĆ, Zoran. Modern World Nations: Croatia. [s.l.]: Chelsea House Publishers, 2003. 117 s. ISBN 0-7910-7911-2. S. 25. (angličtina) 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k Strategie rozvoje ostrova Cres (chorvatsky)
  6. ↑ a b Studija krajobraza otoka Cresa. Cres: Ministerstvo kultury Republiky Chorvatsko, 2015. S. 9. (chorvatsky) 
  7. ↑ a b PANDŽIĆ, Kristina. Climatic Conditions on the Lošinj Within the Global Islands of Cres and Climate Changes. In: Hrvatski meteoroloiki dasopis. Záhřeb: DHMZ, 2013. S. 46. (chorvatština)
  8. ↑ PANDŽIĆ, Kristina. Climatic Conditions on the Lošinj Within the Global Islands of Cres and Climate Changes. In: Hrvatski meteoroloiki dasopis. Záhřeb: DHMZ, 2013. S. 47. (chorvatština)
  9. ↑ PANDŽIĆ, Kristina. Climatic Conditions on the Lošinj Within the Global Islands of Cres and Climate Changes. In: Hrvatski meteoroloiki dasopis. Záhřeb: DHMZ, 2013. S. 50. (chorvatština)
  10. ↑ a b c Studija krajobraza otoka Cresa. Cres: Ministerstvo kultury Republiky Chorvatsko, 2015. S. 11. (chorvatsky) 
  11. ↑ FINE, John, V. A. When Ethnicity Did Not Matter in the Balkans. [s.l.]: The University of Michigan Press, 2006. ISBN 978-0-472-11414-6. S. 100. (angličtina) 
  12. ↑ MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. Kapitola Tri glavne stranke - tri programa, s. 80. (chorvatština) 
  13. ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 39. (srbochorvatština) 
  14. ↑ Chorvatský ráj osamocených pláží. Ostrov Cres si zamilují i cyklisté. idnes.cz [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  15. ↑ Posjetite Centar za posjetitelje i oporavilište za bjeloglave supove Beli na otoku Cresu. vecernji.hr [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  16. ↑ Izlet za prste polizati: Pridružite se se vođenoj turi o creskom medu i posjetite najveće polje kadulje na svijetu. punkufer [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  17. ↑ Studija krajobraza otoka Cresa. Cres: Ministerstvo kultury Republiky Chorvatsko, 2015. S. 13. (chorvatsky) 
  18. ↑ FINE, John, V. A. When Ethnicity Did Not Matter in the Balkans. [s.l.]: The University of Michigan Press, 2006. ISBN 978-0-472-11414-6. S. 444. (angličtina) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cres&oldid=24507774“