Wikipedie

Bosňáci

jihoslovanský národ obývající území Bosny a Hercegoviny a Sandžaku
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Bosňáci (bosensky Bošnjaci, Бошњаци) jsou jihoslovanský národ s islámskou tradicí, který obývá především Bosnu a Hercegovinu a území Sandžak. (Zatímco Bosňané jsou obyvatelé Bosny a Hercegoviny bez ohledu na národnost a vyznání.)

Bosňáci
Bošnjaci
Bosňácké obyvatelstvo v Bosně a Hercegovině
Bosňácké obyvatelstvo v Bosně a Hercegovině
Populace
cca 2 500 000
Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina1 769 592 (2013)[1]
TureckoTurecko Tureckocca 100 000 (?)[2]
SrbskoSrbsko Srbsko145 278 (2011)[3]
RakouskoRakousko Rakousko108 047 (2001)[4]
USA Spojené státy americké98 766 (2000)[5]
NěmeckoNěmecko Německo157 455 (2013)[6]
ŠvédskoŠvédsko Švédsko55 465 (2006)[7]
Černá HoraČerná Hora Černá Hora53 605 (2011)[8]
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko46 773 (2005)[9]
SlovinskoSlovinsko Slovinsko21 542 (2002)[10]
KanadaKanada Kanada28 730 (2006)[11]
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko31 479 (2011)[12]
AustrálieAustrálie Austrálie17 993 (2001)[13]
Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie17 018 (2002)[14]
NorskoNorsko Norsko15 667 (2007)[15]
BelgieBelgie Belgie2 182 (2008)[16]
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko2 038 (2006)[17]
KosovoKosovo Kosovo27 533 (2011)[18]
Jazyk(y)
bosenština
Náboženství
sunnitský islám, nepraktikující muslimové[19][20][21] a bez vyznání[22]
Příbuzné národy
ostatní Jižní Slované
Chorvati, Srbové, Černohorci, Slovinci a Makedonci[23]

Bosňáci své pojmenování odvozují od Bosny, která byla mezi 15. a 19. stoletím součástí osmanské říše. Pro pochopení národotvorných procesů v jihovýchodní Evropě je nutné uvést, že ne všichni slovanští muslimové na Balkáně jsou Bosňáci. Dalšími islamizovanými Slovany jsou například Goranci v Kosovu, Torbeši v Severní Makedonii a Pomaci v Bulharsku, kteří nepřijali národní identitu většinové populace země, a nadále si uchovávají své specifické etnonáboženské vědomí.[24]

Bosňáci považují za svou mateřskou zemi Bosnu a Hercegovinu. Úzce spojeni jsou s historickými oblastmi Bosenské krajiny (v užším slova smyslu s Cazinskou krajinou a jejími městy Bihać, Cazin, Velika Kladuša), centrální Bosny (města Sarajevo, Zenica, Tuzla), východní Bosny (města Goražde, Zvornik, Višegrad), Hercegoviny (města Mostar, Konjic, Stolac) a Sandžaku (města Novi Pazar, Pljevlja), hraničního území mezi Srbskem a Černou Horou.

Historie

editovat
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Bosňané nesou svůj původ od Slovanů obývajících oblast dnešní Bosny a Hercegoviny. Některé nedávné výzkumy však naznačují, že kořeny Bosňanů přesahují dějiny Slovanů, a že jsou ilyrského původu. Ilyrové, kteří žili v Bosně, se s příchodem Slovanů asimilovali.

Středověk

editovat

Ve středověké Bosně se obyvatelstvo nazývalo Bošnjani (Bossinensis, Bossnenses-Bossinensium, Bossignanus-Bosignanis, Bosignani, Bošnjani), o čemž svědčí mnoho písemných historických pramenů 14. a 15. století: 1389[25], 1390[26], 1391[27], 1400[28], 1404[29], 1407[30], 1412[31], 1419[32], 1421[33], 1422[34], 1427[35], 1428[36], 1430[37], 1436[38], 1438[39], 1440[40], 1441[41], 1449[42], 1465[43],1477[44]. Jazyk těchto Bosňanů byl nejčastěji označován za bosenský. Zmiňují se o něm dvě smlouvy z 3. 7. 1436 (dokumenty jsou v kotorském archivu).

Kultura

editovat
 
Carova mešita v Sarajevu

Bosňácký folklor má dlouhou tradici, která sahá až do 15. století. Obecně jej lze charakterizovat jako směsici slovanských a orientálních vlivů. Prolínají se zde tradice ryze bosenské, dále pak jihoslovanské, albánské, turecké, arabské a také soudobé evropské.[45]

Hudba

editovat

Hudba, potažmo ústní (mluvená i zpívaná) kultura má u Bosňáků nezanedbatelné postavení, které čerpá svou sílu i osobitost převážné z doby nadvlády osmanské říše. Obecně se hudební folklór člení na epickou (mužskou, heroickou) a lyrickou (ženskou) část. Tomu odpovídají jak používané nástroje, tak melodie a rytmus. Stabilní kořeny má na venkově (izvorna muzika) i ve městech (sevdalinky, iláhije, kasídy).[46]

V období turecké nadvlády vznikly dnes již legendární baladické ženské písně, sevdalinky, opěvující nešťastnou lásku, přátelství a velikost bosenských rodáků. Původně se rozvíjely ve dvou největších městech, Sarajevu a Mostaru, ale brzy se rozšířily na celé území tehdejšího Sandžaku (od 1580 ejáletu, nato od 1864 vilájetu) Bosna.

Z té doby pochází také tradice zpěvu iláhijí (náboženských písní opěvujících Alláha) a kasíd (světských písní). Iláhije se staly doménou především muslimských mnichů, dervišů, kteří se tehdy shlukovali v početných klášterech, tekijích. Nejstarší zmínka o stavbě tekije na území Bosny a Hercegoviny pochází z roku 1462.

Soudobým fenoménem bosňácké hudby je izvorna muzika (původní, ryzí hudba), která se poprvé objevila v období kolem I. světové války na severovýchodě Bosny a Hercegoviny. Jejími středisky jsou dodnes města Kalesija, Zvornik a Bratunac. Zpívaná je obvykle jedním zpěvákem za doprovodu dvou houslistů a hráče na čtyřstrunný drnkací strunný nástroj, šargiju.

Tanec

editovat
 
Janja je čistě bosňácká obec v Republice srbské (BiH)

Klasickým slovanským tancem je kolo, nejinak tomu je u Bosňáků. Jeho podoba se však může v jednotlivých regionech značně lišit. V jiných podobách se lidový tanec příliš neujal, jak je možné vidět dodnes.

Báje a pověsti

editovat

Hlavním motivem bosňáckých bájí a pověstí jsou osudy bosenských velikánů za turecké vlády. Jejich typickými hrdiny (gáziji, gazi, junáky) jsou bojovníci ve službách Osmanské říše. Mezi nimi vyniká Alija Đerzelez, Adni Mahmud-paša Anđelović (1420–1474), Jakub-paša Hadum (2. pol. 15. stol.–po 1510), bratři Mujo, Halil a Omer Hrnjicové (17. stol.), Mustaj-beg Lički (17. stol.), Ali-paša Rizvanbegović (1783–1851), Smail-aga Čengić (1780–1840) a Husein-kapetan Gradašćević (1802–1834). K dalším významným osobnostem patří osmanský místodržící v Bosně Husrev-beg (1480–1541) a velkovezír Mehmed-paša Sokolović Sokollu (1506–1579).[47][48][49]

Zcela výjimečné postavení má také pověst o středověkém slovanském bánu Kulinovi, prvním velkém vládci v letech 1180–1204, který položil základ bosenské státnosti a nezávislosti. V části Balkánu – zejména v Bosně a Hercegovině, v Chorvatsku, v Srbsku a v Černé Hoře – se používá rčení od (dob) Kulina Bána ve významu od počátku věků, z hodně dávné doby.[50][51][52]

Svátky

editovat
 
Bosňáci kolem roku 1906

Většina Bosňáků vyznává již po pět staletí islám, čemuž také odpovídá i většina národních svátků. Prvním z nich je svátek přerušení půstu Ramazanski bajram, třídenní slavnost zakončující postní měsíc ramadán. Druhým je připomínka oběti následující po pouti do Mekky (hadždž) Kurban-bajram. V minulosti se oslavoval rovněž příchod nového islámského roku a narození Posla Muhammada.

Příjmení

editovat

Bosňácká příjmení jsou, stejně jako u většiny západních Jihoslovanů, zakončena deminutivními příponami -ić a -ović. Původně přízviska nosili jen příslušníci významných panských rodin, a to coby patronymum (Filip > Filipov > Filipović); jejich užívání se ustálilo až v 19. století po rakousko-uherském záboru Bosny a Hercegoviny. V zásadě platí, že starší jsou příjmení s příponou -ić (např. Ramo > Ramić) než -ović (Ramo > Ramović). V Hercegovině jsou častější příjmení bez deminutivních přípon (Begeta, Ćumurija, Efica, Kajtaz, Kurt).

Původ středověkých příjmení není zcela jasný, nejčastěji se odvozují od rodných jmen (např. Kotroman > Kotromanić, Kulin > Kulinić). Většina bosňáckých příjmení má ale svůj původ v období osmanské vlády, kdy byl patrný vliv islámské kultury. Mnoho jmen naznačuje povolání, které zakladatel rodu vykonával (Lagumdžija – minér, Dizdar – strážce pevnosti, Spahić – spahija = kavalerista, Pašić – paša = generál, Softić < softa = žák v medrese, Mujezinović – mujezin = muezin), nebo jeho sociální postavení (Kapetanović < kapetan, Agović < aga, Ajanović < ajan, Begović < beg), dovednost, znalost či jinou charakteristiku (např. Hadži... < hadžija – vykonal-li pouť do Mekky, Hafiz... < hafiz – znalec Kur’ánu, Kara... < kara – černý, tmavé pleti). Četná jsou také složená příjmení, odkazující na urozený či vznešený původ jako např. Dervišhalidović (syn derviše, mnicha, Halida) nebo Izetbegović (syn Izeta, který byl begem, vysokým úředníkem a velkostatkářem). Některá bosňácká příjmení naznačují etnický původ zakladatele rodu (např. Arnautović, Arnaut < Arnaut = Albánec, Vlahić < Vlah = Vlach či Arumun, Arapović < Arap/Arapin = Arab, Misrija < Egypťan, Tatarević < Tatarin = Tatar).[53]

Symboly

editovat

Tradičními bosňáckými barvami jsou zelená, bílá, žlutá a modrá. Dvěma nejvýznamnějšími symboly Bosňáků jsou půlměsíc a lilie (Lillicum Bosniacum).

Nejstarším symbolem Bosňáků je vlajka s zlatým půlměsícem a pěticípou hvězdou na tmavozeleném podkladě. Na počátku 90. let 20. století jej nahradila zástava se dvěma horizontálními zelenými pruhy a s půlměsícem na bílém podkladě. Během občanské války (1992–1995) se třetím, a dnes také nejpopulárnějším, symbolem Bosňáků stala první státní vlajka Republiky Bosny a Hercegoviny. Na ní je vyobrazen středověký erb bosenského královského rodu Kotromanićů.

Bosenský jazyk

editovat

Bosňáci nazývají svůj mateřský jazyk bosenštinou (bosanski jezik, босански језик). Tento jazyk se drobně odlišuje od srbštiny a chorvatštiny, dříve společného jazyka – srbochorvatštiny v Socialistické federativní republice Jugoslávii. Bosenským jazykem se lze domluvit i v Severní Makedonii a Slovinsku.

Náboženství

editovat
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Související informace naleznete také v článku Islám v Bosně a Hercegovině.
 
Národní vlajka Bosňáků, kterou v 90. letech 20. století neúspěšně prosazovala Strana demokratické akce
 
Vlajka Republiky Bosny a Hercegoviny v letech 1992–1998, nejčastěji užívaný nacionální symbol bosňáckého národa
 
Národní vlajka Bosňáků v Sadžaku (1991), která vychází z předosmanského erbu bosenského středověké královského rodu Kontromanićů

Tradičním náboženstvím Bosňáků je sunnitský islám, ale modernizační evropské trendy způsobily, že se mnoho lidí odklonilo od duchovního života a praktikuje ateismus. Postavení islámu je již po pět staletí pevně zakořeněnou součástí života tohoto národa a představuje, společně s bosenským jazykem a existencí Bosny a Hercegoviny, jeden ze základních pilířů bosňácké identity. Bosňáci jsou považování ze umírněné vyznavače islámu i přesto, že za nadvlády Osmanské říše patřili k nejhorlivějším zastáncům tohoto náboženství. Během 20. století však došlo díky evropskému vlivu k postupné liberalizaci a oslabování islámských hodnot. Dnes patří do skupiny tzv. evropských muslimů, kteří jsou ovlivněni jak východní (orientální), tak západní (evropskou) kulturou.

Praktikování islámu je většinou omezeno na nutné vykonávání každodenních modliteb, společnou páteční modlitbu (džumu) a dodržování největších muslimských svátků, jako jsou svátek přerušení půstu a svátek oběti. O mnoho řidčeji se vidí zahalené ženy, tolik typický obrázek z většiny arabských zemí.

Jednou z rozdílností od ostatních muslimů je požívání alkoholu, což můžeme objevit ale i u jiných národů s muslimskou většinou (např. Turků). Naopak zákaz konzumace vepřového masa byl vždy striktně dodržován.[zdroj?]

Během občanské války (1992–1995) se v Bosně a Hercegovině objevily tendence šířit rigidní podobu islámu, wahhábismus, rozšířenou v Saúdské Arábii a Kataru. Tato konzervativní větev sunnitského islámu však v bosenskohercegovské společnosti nezanechala významnější stopy.[zdroj?]

Bosňáci dnes

editovat

Nejvíce slovanských muslimů žije v Bosně a Hercegovině, přibližně 1,9 milionu, kteří se nazývají Bosňáci. Mimo Bosnu žije okolo 145 000 Bosňáků v Srbsku a okolo 53 000 v Černé Hoře (většinou v Sandžaku, historické oblasti na pomezí Srbska a Černé Hory), dále pak 31 000 v Chorvatsku, 27 000 v Kosovu, 21 000 ve Slovinsku a kolem 17 000 v Severní Makedonii. Také mnoho lidí v Turecku má bosňácké kořeny, ale přesná čísla nejsou známa.

Bosňácká diaspora, přesahující 500 000 členů, se nachází ve Švédsku, Německu, Rakousku a dalších západoevropských zemích, ve Spojených státech (města St. Louis, New York, Chicago), Kanadě (Toronto a Vancouver) a v Austrálii.

K bosňácké národnosti se dnes hlásí dle odhadů mezi 2,4–3,0 miliony lidí po celém světe. Největšími městy s bosňáckým obyvatelstvem jsou Sarajevo, Tuzla, Zenica, Mostar, Bihać, v Sandžaku Novi Pazar a v diaspoře Saint Louis v Missouri ve Spojených státech.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Archivovaná kopie. www.popis2013.ba [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-24. 
  2. ↑ Turkiska Riksförbundet - İşte Türkiye'deki Kürt nüfusu. trf.nu [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-07. 
  3. ↑ [1]
  4. ↑ [Součet občanů Bosny a Hercegoviny ftp://www.statistik.at/pub/neuerscheinungen/vzaustriaweb.pdf[nedostupný zdroj] Stistik.at]
  5. ↑ [Součet osob s původem v Bosně a Hercegovině https://archive.today/20200212034353/http://factfinder.census.gov/servlet/DTTable?_bm=y&-state=dt&-ds_name=DEC_2000_SF3_U&-mt_name=DEC_2000_SF3_U_PCT019&-redoLog=true&-_caller=geoselect&-geo_id=01000US&-geo_id=NBSP&-format=&-_lang=en American FactFinder]
  6. ↑ [Součet občanů Bosny a Hercegoviny https://www.destatis.de/DE/Publikationen/Thematisch/Bevoelkerung/MigrationIntegration/AuslaendBevoelkerung2010200137004.pdf?__blob=publicationFile Archivováno 13. 7. 2014 na Wayback Machine.]
  7. ↑ [Součet osob narozených v Bosně a Hercegovině http://www.scb.se/statistik/_publikationer/BE0101_2006A01_BR_03_BE0107TAB.pdf Archivováno 26. 3. 2009 na Wayback Machine. Tabeller över Sveriges befolkning 2006]
  8. ↑ [2]
  9. ↑ [Součet občanů z Bosny a Hercegoviny http://www.bfs.admin.ch/bfs/portal/de/index/themen/01/22/publ.Document.88215.pdf Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine. Ausländerinnen und Ausländer in der Schweiz]
  10. ↑ Statistični urad RS - Popis 2002. www.stat.si [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-30. 
  11. ↑ [Součet osob s původem v Bosně a Hercegovině http://www.statcan.gc.ca/tables-tableaux/sum-som/l01/cst01/demo24a-eng.htm]
  12. ↑ Archivovaná kopie. www.dzs.hr [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-22. 
  13. ↑ [Součet osob s původem v Bosně a Hercegovině http://www.ausstats.abs.gov.au/ausstats/free.nsf/Lookup/C41A78D7568811B9CA256E9D0077CA12/$File/20540_2001%20(corrigendum).pdf]
  14. ↑ [3]
  15. ↑ Statistik sentralbyra. www.ssb.no [online]. [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-12. 
  16. ↑ Statistiques Population étrangère
  17. ↑ 2006 INE. Anuario Estadístico de España 2006
  18. ↑ Archivovaná kopie. ask.rks-gov.net [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-01. 
  19. ↑ "Chapter 1: Religious Affiliation". The World’s Muslims: Unity and Diversity. Pew Research Center's Religion & Public Life Project. August 9, 2012
  20. ↑ JEFFRIES, Ian. Balkans: A Post-Communist History. [s.l.]: [s.n.], 2007. S. 330. 
  21. ↑ Marko Attila Hoare (2014), Bosnian Muslims in the Second World War, Pp 3.
  22. ↑ Sabrina P. Ramet. Religion and Politics in Post-Socialist Central and Southeastern Europe: Challenges Since 1989. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2014. S. 157. 
  23. ↑ Ethnologue – South Slavic languages [online]. www.ethnologue.com [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. 
  24. ↑ KARČIĆ, Fikret. Muslimani Balkana: "Istočno pitanje" u XX. vijeku. 3. vyd. Sarajevo; Beograd: Centar za napredne studije; Balkanski centar za Bliski istok, 2017. 
  25. ↑ „Ego Ratchus Comenouich de Bosna confiteor quod quandam meam ancillam seu sreuam nomine Agnetem etatis annorum XIIII vel circa de genere Bossinensium, confitentem sponte esse servam meam in presentia notarii et testium infrascriptorum, dedi, vendidi et tradi ser Johannutio de Presto Angelo de Siragusio, presenti, ementi et recipienti dictam seruam pro pretio ducatorum XV auri, quos ego Ratchus confiteor habuisse et recepisse et tegnisse pro integra et completa solutione dicte vendictionis dicte serue. Ser Petrus de Saracha judex et ser Stephanus de Lucaris testis” (07.11. 1389.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Diversa Notariae, Svezak X, Folija 76 verso; „Ego quidem Bogaueç Vochoeuich Bossinensis de Souisochi confiteor quod sponte et ex certa scientia dedi, vendidi et tradidi magistro Johanni condam magistri Marchi de Papia unum meum seruum puerulum etatis annorum nouem vel circha nomine Milcho de genere et nactione Bossinensium, pro precio ducatorum auri quatuor, quos confiteor integre recepisse” (09.11. 1389.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Diversa Notariae, Svezak X, Folija 77.
  26. ↑ „Nos Vtiesen et Braychus fratres Nicolich de Ragusio confitemur quod de nostra certa scientia et sponte dedimus, vendidimus et tradidimus Bonsignorio filio Petroni de Missena insule Sicilie presenti, ementi et recipienti unum nostrum servum empticium nomine Radoe etatis decem et octo annorum vel circha de genere et nactione Bossinensium” (26.05. 1390.g.), Михaило Динић, Из дубровaчког aрхивa, Књигa III, САНУ, Зборник зa историју, језик и књижевност српског нaродa, Треће одељење 22, Беогрaд 1967, 55.
  27. ↑ „Ego Radoslaua filia condam Turdos de genere Bossinensium sponte mea confiteor quod ego sum serua empticia Marini Radoste de Ragusio, quia de mea voluntate me emit a Vocoslauo Peruoseuich de Bosna pro yperperis XXVI et grossos VIII, cui Marino domino meo promicto seruire et obedire tanquam domino et de me possit facere omne velle suum tanquam de re sua propria. Ser Marinus de Slauçe judex et ser Marinus de Ragnina testis” (21.02. 1391.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Diversa Notariae, Svezak X, Folija 144 verso.
  28. ↑ „Ego Jacobus Salvatoris mercator civis Barchinonie vendo vobis Egidio Znarhostalerio et civi Cesarauguste licet absenti et vestris quandam servam sclavam et captivam meam, vocatam hoc nomine Araditcam, in etate decemocto annorum vel circa constitutam que est de nascione Bosanasiorum” (24.07. 1400.g.), Ненaд Фејић, Документи о продaји и ослобaђaњу робљa из Босне и Дубровникa у Кaтaлонији (XIV и XV век), Miscellanea 10, Беогрaд 1982, 14.
  29. ↑ „Ego Symon de Fabris de Bononia ad presens stipendiarius equester comunis Ragusii. In guerra qum dictum comune habet presentialiter cum hereticis Bossinensibus confiteor et ex certa mea scientia et bono amore nomine et titullo donationis pure, libere, simplicis et irrevocabilis inter vivos que nulla ingratitudinis causa vel offensa revocari possit dedi, transtuli et donavi circumspecto viro ser Jacobo de Ugodonicis de Bononia ad presens notario et canzellario comunis Ragusii presenti et vice et nomine Lodouici de Podestis speciarii a Serpe in Bononia stipulanti et recipienti unam meam servam de genere Bossinensium in scvlauicho nomine Rada et in latino Allegrina filiam [prazan prostor] de Crayna servam meam captivam et acuisitam per me justo titullo guerre in suprascriptis partibus Bossine” (02.05. 1404.g.), Михaило Динић, Из дубровaчког aрхивa, Књигa III, САНУ, Зборник зa историју, језик и књижевност српског нaродa, Треће одељење 22, Беогрaд 1967, 83-84.
  30. ↑ „писaније почтене вaше пријaзни примисмо и рaзумјесмо што нaм' уписaсте зa кнезa Гр'гурa Вл'косaликјa кaко дa гa имaмо зa пријaтељa и дa је уфaн' у нaaс'. Нaш почтени пријaтељу Бог' је вје од' постaн'јa них дједa и прaдједa и пaкје них нaши пр'ви и мии имaлих смо зa многоср'дaчне и љубиме пријaтеље и дaнaс' је имaмо. А зa вaшу љубaв' и одвише што би смо могли море прити к'ди му је угодно слободно у нaше мјесто кaко прходе и друзи племенити људ'је Бошњaне” (13.09. 1407.g.), Љубомир Стојaновић, Стaре српске повеље и писмa, I/1, СКА, Зборник зa историју, језик и књижевност српског нaродa, Прво одељење, Споменици нa српском језику 19, Беогрaд - Сремски Кaрловци 1929, 275.
  31. ↑ „Marchus de Pratomaiori, presbiter, prior capelle Undecim Mille Virginum constructe in sede Barchinonie ... Preterea dimitto Elenam, alias Magdalenam de genere Bocinorum, francham liberam et alforram, et ab omni jugi juri, dominio et servitute exemptam” (27.10. 1412.g.), Ненaд Фејић, Документи о продaји и ослобaђaњу робљa из Босне и Дубровникa у Кaтaлонији (XIV и XV век), Miscellanea 10, Беогрaд 1982, 32.
  32. ↑ „a томуи свидоци нaши добри Бошнaне од Босне воеводa Петaр Пaвловић’ з брaтиом” (05.03. 1419.g.), Љубомир Стојaновић, Стaре српске повеље и писмa, I/1, СКА, Зборник зa историју, језик и књижевност српског нaродa, Прво одељење, Споменици нa српском језику 19, Беогрaд - Сремски Кaрловци 1929, 556.
  33. ↑ „unam meam sclavam etatis annorum decem vel circa nomine Millizam de genere Bossignanorum” (02.05. 1421.g.), Михaило Динић, Из дубровaчког aрхивa, Књигa III, САНУ, Зборник зa историју, језик и књижевност српског нaродa, Треће одељење 22, Беогрaд 1967, 97; „a всему томуи свидоци нaши добри Бошнaне влaстеле и веоможaне русaгa ... воеводa Јурaи Воисaлић’ з брaтиом’” (18.08. 1421.g.), Љубомир Стојaновић, Стaре српске повеље и писмa, I/1, СКА, Зборник зa историју, језик и књижевност српског нaродa, Прво одељење, Споменици нa српском језику 19, Беогрaд - Сремски Кaрловци 1929, 508.
  34. ↑ „Ser Polo de Resti comes quondam Canalis coram nobili et sapienti viro ser Dobre de Binzola honor vicerectore Ragusii sedente pro ser Nicola de Goze Rectore absente conqueritur supra Branchum comitem castri Socho, hominem voyuode Radossaui et supra XXVII famulis ipsius Branchy quorum nomina sunt hec, videlicet, Ghoyssauus et Bude fratres Stiepchouich, Dobrossauus et Bogossauus fratres Boghixich, Boghich et Bogdien fratres Branchouich, Braychus Pribilouich, Radoctha et Milich et Radiscam qui stant prope castrum Socho, Radascin et Ratchus fratres qui stant prope castrum predictum et Vochaç Milosseuich de Dubrauzich et Radogna custos porte castri predicti, Vochassin Bossignanus et unius aliter Vocassinus similiter Bossignanus. Eo quia dicti accusati de mense februarii propelapsi more predonico et violenter acceperunt accusatori predicto res infrascriptas, videlicet, yperperorum quadraginta, grossis IIII, paruulum XV, tazias tres argenti, cuslerios sex argenti, centuras duas argenti, modicum argenti, copertorium unum a lecto de panno fodratum marturini, copertorium unum de tela, perniçam unam, duo paria lentiaminum ...” (04.04. 1422.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Lam. de foris, Svezak V, Folija 34 verso.
  35. ↑ „Radossauus Tolcouich de Stagno coram nobili et sapienti viro domino Rectore ser Andrea Jo. de Volzo conqueritur supra Jaxam filium Vlacote Cranchouich. Eo quia die primo huius mensis dum idem Radosaus foret cum nauigio onusto sale ad os fluuius Narenti prope Striseuo tunc dictus Jaxa misit duos suos famulos de Narente, videlicet, Stipanum Stanichnich et Radouaç ad dictum nauigium cum quibus famulis venerunt in aliqui Bosinenses et acceperunt nauigium predictum quod est Marci Dobrillouich et acceperunt modia de Dalmatia quatriginta quinquaginta sex salis dicti Radossaui qui erat in dicto nauigio” (06.05. 1427.g.), Državni arhiv Dubrovnik, Serija - Lamenta de foris, Serija VI, Folija 180
  36. ↑ „Ego Radmil Vochoeuich dictus Bosignanin de Gorasde confiteor quod super me et omnia mea bona obligo me dare ets oluere Petro Pantella ducatos auri decemnouem usque ad tres menses proxime futuros. Et sit de presenti viagio et si ultra etc. Renuntiando etc. Judex et testis ut supra” (22.10. 1428.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Debita Notariae, Svezak XIV, Folija 228.
  37. ↑ „Captum fuit quod officiales exactores imprestiti dare debeant de camera ex denariis ipsius imprestiti pro dando Radiç et quatuor suis sociis Bosignanis qui tribus mensibus steterunt ad seruicia nostra ad yperperos XXII pro quolibet iuxta partem rogatorum hodie captam in totum yperperos centum decem” (31.08. 1430.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Consilium Minus, Svezak V, Folija 58 verso.
  38. ↑ „Radouano Cristich Soto Creseuo. Rector di Ragusa com li zudesi de la sua corte allo detto citadin nostro Ragusino Radouan Cristich in Soto Creseuo salute. A nostra audientia e venuto che per certo deposito il qual dicete auer auuto in casa soto terra cerchate ouer cercare volete et domandar la rason vostra sopra Andrusco Pribilouich nostro Raguseo auanti lo re et altri valiosi suoi Bosignani, non obstante che voi et esso Andrusco seti nostri Ragusei, la qual cosa e contra le usanze et ordeni nostri e de la quale ne pigliamo maraueglia pero per la presente nostra vi scriuemo et comandiamo che omnino debiate essare per tal casone ad andare ne dimandare ne usare vostra rason auanti lo re ne valiosi Schiaui ne alla raxon schiaua, ma se pur vostra rason cercare et dimandare volete di qua fate de auer consolato alli nostri Ragusei segondo lo usato et auanti essi a ora usate vostra rason ouer di qua venete o mandate vostro procurador ad usar vostra rason auanti, non o consoli nostri perche rason vi sera fatta come se conuien. E guardate altramente non fate perche se in obediente sereti si fata mente per vedremo come di bisogno sera che dela disobedientia vostra altri pigliarano exemplio. Datur Ragusi adi XI octobris 1436” (11.10. 1436.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Lettere di Levante, Svezak XII, Folija 45.
  39. ↑ „Miloslauus de Draceviça ad revertendum Stanislaue eius uxori. Reverendissimus in Christo pater et dominus Marinus Contareno Dei et Apostolice sedis gratia episcopus Catharensis. Sedens in iure in episcopali palatio Catarensi intellecta petitione Stanislaue uxoris Miloslaui de Draçeuiça dicentis se fuisse copulatam legiptimo matrimonio dicto Miroslauo, qui more Bosignanorum et patarinorum alia recepta coniuge ipsam a se expulit nulla causa” (31.10. 1438.g.), Ђуро Тошић, Примјер брaчне бигaмије 'more Bosignanorum et patarinorum', Miscellanea Nova serija XXII, Беогрaд 2004, 124.
  40. ↑ „Radosauus Pribisaligh coram domino Rectore ser Jacobo de Sorgo fecit lamentum supra Vocxam Miobratouich Bosignanum, dicens quod dedit eis tres capras ad custodiendum et ad rationem utilitatem et non restituerit ei nisi duas” (24.07. 1440.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Lamenta de foris, Svezak XIII, Folija 282 verso; „Ego Dabisiuus Vochouich Bosinensis de Boraz confiteor quod super me et omnia mea bona obligo me dare et soluere ser Junio Mi. de Crieua yperperos ducentos et octuaginta nouem in hunc modum, videlicet, perperos sexaginta tres usque ad duos annos proxime futuros et sit successiue de anno in anno usque completa solutionem tocius debiti predictorum yperperorum CCLXXXVIIII. Et in casu quo in aliquo dictorum terminorum se fellero ad soluendum ut supradictum est quod tunc possim cogi realiter et personaliter ad soluendum totum debitum ad omnem voluntatem dicti creditoris. Et sit de presenti viagio. Et si ultra etc. Renuntiantes etc. Hec autem carta etc. Judex et testis ut supra. Et similiter dare et soluere ser Johanni de Lampre ducatos auri quadriginta ad omnem voluntatem dicti ser Johannis. Et sit de presenti viagio. Et si ultra etc. Renuntiantes etc. Hec autem carta etc. Judex et testis ut supra” (14.09. 1440.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Debita Notariae, Svezak XX, Folija 67 verso.
  41. ↑ „Radetta peliçarius coram domino Rectore ser Johanne Ja. de Gondola fecit lamentum supra Milissam Radoeuigh petrarium et supra eius fratrem Vitomir et supra Radoliam tabernarium pulcellarum sancte Clare, dicens quod cum ipse Radetta esset in plaido in curia domini archiepiscopi habuerunt verba simul et dicti accusati minati fuerunt ipsi Radette. Et postea recedentes inuaserunt ipsum Radettam supra scalas palatii et verberauerunt ipsum scalpando ipsum per capillas et percutiendo ipsum supra faciem cum pugnis usque ad sanguinis effusionem. [Testes:] Dom Johannes Antonii petrarii, magister Johannes Gazolus, Nouach de Cataro qui vendit candelas ante sanctam Mariam, Radosauus peliçarius Bosignanus, Vladislauus Goisalich peliçarius, magister Petrus de Mediolano petrarius” (05.12. 1441.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Lam. de intus, Svezak II, Folija 13.
  42. ↑ „Jacobus de Bizia et Natalis de Bono tanquam procuratores Stepani Stoissalich coram domino Rectore ser Michaele de Proculo fecerunt lamentum supra Vuoch Gliubissich, dicentes quod his diebus preteritis cum Radossauus famulus dicti Stepani veniret Strebeniza cum certa quantitate argenti dicti Stepani, dictus Vuoch cum Vocichna et Radossauo fratribus Banouichi nobilibus hominibus Iuanis Paulouich agressus fuit ipsius Radossauum famulum Stepani sub Boraz in domo dohanerii. Et quod dictus Vuoch volebat sibi accipere bisacias cum argento dicando, ego sum natus ex Bossignanis, licet sum natus Ragusii et intendo esse Bossignanus et non Raguseus. Ragusei per vim mihi acceperunt denarios meos et eos posuerunt in comunni et emerunt possessiones prout eis placuit. Et quia Stepanus Stoissalich qui erat unus ex meis tutoribus fuit causa quod dicti denarii ponerentur in omni volo preualere me supra bonis dicti Stepani” (26.10. 1449.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Lam. de foris, Svezak XXII, Folija 264.
  43. ↑ „Vuchaz Obrinouich Bosnensis confessus fuit se retrohabuisse et recepisse a ser Johanne Mar. de Restis ibi presente dante, consignante et restituente duas miliars magnas argenti aurati” (07.02. 1465.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Diversa Notariae, Svezak XLVIII, Folija 110.
  44. ↑ „Ego Radoe Craicinouich Bosnensis confiteor quod super me et omnia mea bona pro resto et saldo omnium rationum per me per elapsum depositarum et datarum in depositum ser Andree Fran. de Sorgo seu alicui ex aius filiis et pro resto omnium rationum quas simul habuimus agere quacumque ratione vel causa, obligo me dare et soluere dicto ser Andree Fran. de Sorgo presenti et acceptanti ducatos auri quadraginta quinque cum dimidio ad voluntatem creditoris. Sub pena etc. Renuntiando etc. Hec autem carta etc. Judex et testis ut supra” (30.08. 1477.g.), Državni arhiv u Dubrovniku, Serija - Debita Notariae, Svezak XLVI, Folija 47.
  45. ↑ HANGI, Antun. Život i običaji Muhamedanaca u Bosni i Hercegovini. Mostar: Osvit, 1900. 
  46. ↑ MAGLAJLIĆ, Munib. Usmena lirska pjesma, balada i romansa. Sarajevo: Institut za književnost, 1991. 
  47. ↑ BUTUROVIĆ, Đenana. Epska narodna tradicija Muslimana Bosne i Hercegovine od početka 16. vijeka do pojave zbirke Koste Hörmanna (1888). Sarajevo: Zemaljski muzej, 1974. 
  48. ↑ BUTUROVIĆ, Đenana. Muslimanska epika u historijskom razvoju narodne poezije jugoslovenskih naroda. Sarajevo: [s.n.], 1980. 
  49. ↑ BUTUROVIĆ, Đenana. Bosanskomuslimanska usmena epika. Sarajevo: Institut za književnost, 1992. 
  50. ↑ Článek na portálu rts.rs (srbsky)
  51. ↑ Článek na portálu niskevesti.rs (srbsky)
  52. ↑ Článek na portálu frontslobode.ba (bosensky). www.frontslobode.ba [online]. [cit. 2020-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-11. 
  53. ↑ ZIROJEVIĆ, Olga. Oko posebnosti Bošnjaka. Helsinška povelja. 2012, roč. XVII, čís. 165–166, s. 56–57. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • HLADKÝ, Ladislav. Bosenští Muslimové (Bosňáci) − proces vzniku národa. Historický obzor, 1997, 8(5/6), s. 112–118.
  • MUJANOVIĆ, Mihad: Muslimové, a ne mohamedáni! Ke kořenům bosňáckého národního hnutí v letech 1878-1918. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. ISBN 978-80-7308-766-1

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bosňáci&oldid=24405051“