Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví

Zdroje k infoboxuChráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví
	IUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast)
	Mokřadní biotopy v PR Plané loučky
Základní informace
Vyhlášení	1990
Rozloha	96 km2
Správa	Správa CHKO Litovelské Pomoraví
Poloha
Stát	Česko
Kraj	Olomoucký kraj
Umístění	Olomouc
Souřadnice	49°42′5″ s. š., 17°4′32″ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví
Další informace
Kód	84
Web	litovelskepomoravi.nature.cz
	Obrázky, zvuky či videa na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

CHKO Litovelské Pomoraví se nachází na severu střední Moravy mezi městy Olomouc a Mohelnice, přičemž přímo prochází městem Litovel. Správa CHKO sídlí v Litovli. Vyhlášena byla roku 1990 zejména z důvodu ochrany přirozeného meandrujícího toku řeky Moravy a něj navazujícího komplexu lužních lesů. Území je rovněž chráněno jako ptačí oblast.

Přírodní podmínky

Poloha a rozloha

CHKO Litovelské Pomoraví se nachází na severu střední Moravy mezi městy Olomouc a Mohelnice. Většina jeho území leží v okrese Olomouc. Pouze SZ část CHKO zasahuje do okresu Šumperk. Jeho celková rozloha je 9600,86 ha.

Geologie

Geologický podklad Doubravy tvoří spodnokarbonské droby a břidlice; pouze v prostoru J od obce Králová se vyskytují fylity devonského stáří. Vápence devonského stáří tvoří vrch Třesín, skalní dno údolí Moravy mezi Řimicemi, Novými Zámky a Mladčí a v ojedinělých výchozech vystupují i podél J úpatí hřbetu Doubravy. Třesínské vápence mají složitou strukturu a je do nich zavrásněno několik pruhů spodnokarbonských břidlic. Nivu Moravy tvoří kvartérní sedimenty: štěrkopísky, písky a fluviální hlíny.

Geologické členění

Neogenní pokyv reprezentují neogén Hornomoravského úvalu (území od Olomouce po Mladeč) a neogén Mohelnické brázdy (PR Moravičanské jezero severně od Moravičan). Moravskoslezský a spodní devon reprezentují spodní karbon Drahanské vrchoviny (lesní komplex Doubrava) a devon konicko-mladečský (Třesín).

Geomorfologie

Reliéfem je většinou rovina s výškovou členitostí do 30 m, postupně k severu plochá pahorkatina se členitostí 30–75 m až členitá pahorkatina se členitostí 75–100 m v jižní části Úsovské vrchoviny.

Z geomorfologického hlediska zaujímá střední část Olomoucko-litovelské sníženiny Hornomoravského úvalu, jižní část Mohelnické brázdy a střední část Třesínského prahu. Nejnižším bodem je koryto řeky Moravy na jižní hranici CHKO (210 m n. m.) a nejvyššími body jsou Jelení vrch (344,9 m n. m.) a Třesín (344,9 m n. m.).

Seznam geomorfologických jednotek:

Provincie: Západní Karpaty
- Soustava: Vněkarpatské sníženiny
  - Podsoustava: Západní Vněkarpatské sníženiny
    - Celek: Hornomoravský úval
      - Podcelek: Středomoravská niva
      - Podcelek: Uničovská plošina
        Okrsek: Červenecká rovina
Provincie: Česká vysočina
- Soustava: Krkonošsko-jesenická soustava
  - Podsoustava: Jesenická podsoustava
    - Celek: Mohelnická brázda
    - Celek: Hanušovická vrchovina
      - Podcelek: Úsovská vrchovina
        Okrsek: Medlovská pahorkatina
    - Celek: Zábřežská vrchovina
      - Podcelek: Bouzovská vrchovina
        Okrsek: Ludmírovská vrchovina

Klimatické poměry

Jedná se o teplou klimatickou oblast T2. Pouze část Třesína patří do mírně teplé oblasti MT-11. Roční chod relativní vlhkosti vzduchu Olomouckého kraje má kontinentální ráz. Průměrná teplota: 8,4 °C (Olomouc). V celoročním průměru má území poměrně málo srážek (600 mm), protože se projevuje srážkový stín v závětří Zábřežské vrchoviny a Úsovské vrchoviny. Průměrný roční úhrn srážek: Olomouc 612 mm, Litovel 566 mm, Mohelnice 619 mm. V letech 1975–1990 poklesla srážková činnost v lesním hospodářském celku Březová o 12 % z 612 mm na 544 mm.

Půdy

Půdami jsou glejové fluvizemě v širokém pásu táhnoucím se podél řeky Moravy. Modální hnědozemě jsou v oblasti Střeně, Měníka a u obce Králová. V komplexu Doubravy převažují mezotrofní až eutrofní hnědozemní půdy (obecně modální kambizemě). V oblasti Nové Zámky až Nový Dvůr jsou výrazné stopy oglejení či pseudoglejení (obecně modální pseudogleje). Na velmi malou část území CHKO zasahují také luvické černozemě ze spraší Z od obce Pňovice. Na vápencích Třesína se tvoří hnědá rendzina.

Hydrologie

Selská hráz severně od obce Horka nad Moravou umožňuje rozliv povodní v lužním lese a chrání pole a obce. Slouží jako protipovodňová hráz. Stav těsně po stavbě/rekonstrukci r. 2004.

Stav lokality před výstavbou

Unikátní říční síť se řadí mezi anastomózní říční systémy. V lužních lesích se tok větví na boční stálá a periodická říční ramena, která se nazývají smuhy (hanácky: smohe). Smuhy během jara postupně vysychají a mění se na periodické tůně. Během léta většinou vysychají úplně. Záplavový (inundační) režim je dosud nenarušen a umožňuje tak přirozené pedogenetické fluviální procesy. V oblasti se nacházejí 2 významné jezy: řimický jez a hynkovský jez. Ochranu sídel zajišťují selské hráze. Kvartérní štěrkopísky mají vysoké zvodnění a slouží jako zdroje pitné vody. Vodárenské jímání podzemní vody ohrožuje vodní režim v oblasti a v minulosti např. vedlo ke zničení vápnitého slatiniště a prameniště Čerlinka.

Vodní toky — Morava, Mlýnský potok / Střední Morava / Malá voda, Častava, Cholinka, Benkovský potok, Kobylník, Třídvorka, Odrážka (Bahenka), Pacovka, Čerlinka, Hradečka, Doubravka, Mírovka, Újezdka
Vodní plochy — Moravičanské jezero, Chomoutovské jezero, Podhradní rybník, Rozvišť, Bázlerova pískovna
Ostatní — Řimické vyvěračky

Potenciální přirozená vegetace

Bezkolencová lipová dubohabřina Tilio-Carpinetum molinietosum v PR U spálené

Přirozený lesní kryt tvoří na většině území CHKO různé typy lužních a bažinných lesů. Jsou to zejména jilmové doubravy společenstva Ficario-Ulmetum campestris patřící mezi tvrdé luhy nížinných řek L2.3 a na místech se stagnující vodou mokřadní olšiny L1 společenstva Carici elongatae-Alnetum. Menší část pokrývají dubohabřiny a lipové doubravy. Černýšová dubohabřina Melampyro nemorosi-Carpinetum v okolí Střeně a Jeleního kopce Z od Střelic patří mezi hercynské dubohabřiny L3.1. Lipová dubohabřina Tilio-Carpinetum severozápadněji od Jeleního kopce přes vrch Kukačka směrem k obci Stavenice a území mezi Sobáčovem a Řimicemi patří mezi polonské dubohabřiny L3.2. Výjimečně na jižních expozicích doznívají z jihu fragmenty acidofilních teplomilných doubrav L6.5 společenstva Sorbo torminalis Quercetum.

Současná vegetace

Lužní les poblíž Mladče

Většina území CHKO se rozkládá v údolní nivě řeky Moravy s lužními lesy, loukami, mokřady, tůněmi a zatopenými pískovnami. Dalšími biotopy na území CHKO jsou teplomilné chlumní doubravy v severní části a dubohabrové a bukové lesy. V lesích převažuje přirozená druhová skladba. Nadregionální význam má hlavně nezregulovaný přírodní meandrující tok řeky Moravy.

Na trvale zamokřených místech rostou olšové vrbiny. Tato vzácná společenstva lze nalézt v PR Kačení louka, PR Plané loučky a fragmentálně také v PR Litovelské luhy. Nejcennější typ lužních lesů jsou vrbiny jako tzv. měkký luh. Rostou na náplavech jako iniciální stadium zejména v NPR Ramena řeky Moravy, v PR Litovelské luhy a v PP Pod Templem. Na vrbiny na pravidelně zaplavovaných místech navazují topolojilmové jaseniny a dále od řeky dubové jaseniny. V místech, která jsou zaplavována jen výjimečně, rostou habrojilmové jaseniny jako tzv. tvrdý luh. Tvrdý luh je chráněn v těchto rezervacích: NPR Vrapač, PR Hejtmanka, PR Litovelské luhy, PR Kenický, PR Panenský les.

Dalšími cennými rostlinnými společenstvy jsou vlhké aluviální louky. Z nich je nejvýznamnější PR Plané loučky a dále PP Daliboř, PP Hvězda, PP Za mlýnem a PR Novozámecké louky. PR Kačení louka je významná společenstvy ostřic.

V nadmořských výškách přibližně od 250 m n. m. nastupují dubohabrové lesy cenné zejména na exponovaných svazích s jižní a jihovýchodní expozicí (NPP Třesín, PR Doubrava). Starý bukový les je chráněn v PR Bradlec.

V zatopených pískovnách (PP Bázlerova pískovna, jezero Poděbrady, PP Chomoutovské jezero, PR Moravičanské jezero) rostou nejrůznější společenstva vodních a mokřadních rostlin v různém stadiu sukcese. Na písčitých náplavech PR Moravičanské jezero roste kriticky ohrožená přeslička různobarvá Hippochaete variegata.

V CHKO rostou také některé nepůvodní druhy a neofyty. Místy se vyskytují v lužním lese nepůvodní smrkové monokultury, které byly vysazovány jako úkryty pro bažanty. Výsadby hybridních topolů a šíření bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) správa CHKO zastavila a zlikvidovala. V PP Častava a PP Malá voda jsou zaznamenány výskytykřídlatky (Reynoutria sp.) Břehové zóny všech toků zasáhla netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), místy je hojná také netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), vrbovka žláznatá (Epilobium ciliatum) a slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus). Šíření neofytů na říčních náplavech je správou CHKO redukováno. Na PR Chomoutovské jezero se vyskytuje celík kanadský (Solidago canadensis) a javor jasanolistý (Acer negundo).

Biogeografie

Provincie středoevropských listnatých lesů, podprovincie hercynská, biogeografický region litovelský.

Fytogeografické členění

Jedná se o rozhraní termofytika a mezofytika. Fytogeografickou oblast termofytikum (Thermophyticum) zastupuje území Hornomoravského úvalu. Jde o fytogeografický obvod panonské termofytikum (Pannonicum). Mezofytikum (Mesophyticum) zastupuje Zábřežsko-uničovský úval a Bouzovská pahorkatina. Jde o fytogeografický obvod českomoravské mezofytikum (Mesophyticum Massivi bohemici). Z fytogeografického hlediska jsou významné lokality hradisko v PR Doubrava a Třesín s výskytem náročnějších rostlinných termofytů.

Vegetační stupně

Lesní vegetace odpovídá 1. až 4. vegetačnímu stupni (dubový, buko-dubový, dubobukový, bukový) ve smyslu geobiocenologickém podle Zlatníka. Inverzní rostlinná společenstva 4. vegetačního stupně se vyskytují na strmých SV svazích Třesína.

Krajinný pokryv

56 % lesy, zemědělská půda 27 % (louky 9,5 %, ostatní zemědělská půda 17,5 %), vodní plochy 8 %, zastavěné a ostatní pozemky 9 %. Podíl mokřadů je 43 % (stálé vodní plochy 7 %, periodické vodní plochy 36 %).

Fauna

Bohaté populace ryb a obojživelníků. Pravidelné hnízdění asi 100 druhů ptáků.

Příklady výskytu živočichů:

Obojživelníci a plazi: skokan štíhlý, čolek obecný, užovka obojková
Šelmy: vydra říční
Hlodavci: bobr evropský
Měkkýši: svinutec zploštělý, Anisus vorticulus, Gyraulus rossmaessleri, Pisidium pseudosphaerium, Cochlicopa nitens
Korýši: rak říční, listonoh jarní, žábronožka sněžní
Hmyz:
- krascovití – Lampra mirifica, Anthaxia deaurata
- kovaříkovití – Selatosomus cruciatus
- tesaříkovití – Saphanus piceus, Saperda octopunctata, Oplosia fennica aj.

Status území

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví

(anglicky: Litovelské Pomoraví PLA). Vyhlášena 29. října 1990 vyhláškou MŽP ČR č. 464/1990. Rozloha: 9600 ha.

Chráněná oblast přirozené akumulace vod Kvartér řeky Moravy
Mezinárodně významný mokřad, zapsáno 2. listopadu 1993. Rozloha: 5 122 ha. Splňuje kritéria 1 (mezinárodně významný, jedinečný příklad v biogeografickém regionu) a kritérium 3 (význam pro biodiverzitu rostlin a/nebo živočichů.)

Pravděpodobně splňuje i kritérium 2 (podporuje vzácné, ohrožené a kriticky ohrožené druhy nebo ohrožené ekosystémy). To ale zatím nebylo oficiálně schváleno.

Natura 2000

Ptačí oblast Litovelské Pomoraví [1] je podle nařízení vlády 23/2005 Sb. jedna ze 41 ptačích oblastí ochrany ptáků v České republice. Rozloha: 9318,57 ha, kód: CZ0711018.
Litovelské Pomoraví je navrženo jako evropsky významná lokalita (kód: CZ0714073) a je zapsáno na návrhu národního seznamu, který byl schválen 22. prosince 2004 a poslán do Bruselu.

Biocentra

vápnomilná bučina va východní části NPP Třesín

Nadregionální biocentrum „Vrapač – Doubrava“ (1100 ha)
Nadregionální biocentrum „Ramena řeky Moravy“ nazývané také „Litovelské Pomoraví – luh“ (1600 ha).
Regionální biocentra: „Pňovický luh“ (80 ha), Třesín (120 ha).

Maloplošná zvláště chráněná území

Národní přírodní rezervace: Ramena řeky Moravy, Vrapač
Národní přírodní památky: Třesín, Na skále, Park v Bílé Lhotě
Přírodní rezervace: PR Doubrava, PR Hejtmanka, PR Kačení louka, PR Kenický, Litovelské luhy, Moravičanské jezero, Panenský les, Plané loučky
Přírodní památky: Chomoutovské jezero, Bázlerova pískovna, Častava, Daliboř, Hvězda, Kurfürstovo rameno, Malá Voda, U přejezdu, U Senné cesty, V Boukalovém, Za mlýnem

Antropogenní vlivy

Za posledních 50 let nastaly velmi výrazné změny spíše k horšímu:

Úpravy vodního režimu toků, např. regulace Třídvorky.
Vodárenská exploatace jímáním podzemní vody v jímacím území Litovel – Čerlinka a Olomouc – Černovír pravděpodobně vedla k výraznějšímu poklesu hladiny podzemní vody v území. Porovnání úrovně hladiny podzemní vody s jejím čerpáním a srážkovými úhrny však dosud nebylo provedeno.
Výstavba dálnice v oblasti Třesínského prahu zlikvidovala za hlubokého komunismu (r. 1972) z evropského hlediska unikátní sufózní prameny a z krajinářského hlediska přivodila nevratnou destrukci tohoto území. Stavbou dálnic jsou však podobným způsobem i v dnešní době ohrožována a likvidována jiná CHKO: mokřadní krajina v Poodří a evropsky unikátní sopečné pohoří České středohoří.

Chov nepůvodního druhu bažanta obecného v CHKO

V letech 1962–1991 byla v provozu velkobažantnice Střeň – Březová a dosud je v omezené míře v provozu. Celkové vyhodnocení vlivu bažantnice na biotu není provedeno.
Zejména v minulosti byly půdy silněji zatěžovány imisemi a úlety popílku s těžkými kovy.
Od r. 1970 se projevuje na většině území Doubravy systémové virové onemocnění zvané malolistost lip a od r. 1974 nabírá již jejich odumírání kalamitního charakteru. Dochází k nahodilé těžbě lip a jejich souší v takové míře, že se porosty značně prosvětlují a v důsledku toho se půda rychle zabuřeňuje. V průměru vznikla mezi léty 1980–1989 každým rokem na polesí Úsov holina o velikosti 12 ha. V místech výskytu onemocnění byla zastavena výsadba lípy. Celkově se zastoupení lip na bývalém polesí Mladeč a Úsov v letech 1970–1989 snížilo o 9 %, tzn. o 287 ha. Bylo zjištěno pH půdy mezi 3,3 až 3,9. Jako protiopatření bylo provedeno vápnění 500 ha lesa v dávce 1,1 t/ha a ještě třikrát v dávce 2 t/ha.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu CHKO Litovelské Pomoraví na Wikimedia Commons
Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví na OpenStreetMap
Oficiální stránky
Klenoty naší krajiny: Litovelské Pomoraví (Česká televize 3. 11. 2016)
Maňas, M. (2004) Měkkýši (Mollusca) chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. – Dipl. práce, Ms. depon. in: PřF UP, Olomouc, 80 pp., 66 pp. příloh.