Lenochod krátkokrký
Lenochod krátkokrký (Choloepus hoffmanni), ve starších českých zdrojích jako lenochod středoamerický,[2] je jeden ze dvou dvouprstých lenochodů (Choloepodidae). Toto solitérní, převážně noční a arboreální zvíře se vyskytuje v pralesích i sekundárních lesích Střední a Jižní Ameriky.
 Lenochod krátkokrký | |
|---|---|
 Lenochod krátkokrký | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Velkořád | chudozubí (Xenarthra) |
| Řád | Pilosa |
| Podřád | lenochodi (Folivora) |
| Čeleď | lenochodovití dvouprstí (Choloepodidae) |
| Rod | Choloepus |
| Binomické jméno | |
| Choloepus hoffmanni Peters, 1858 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika
editovatZa formální autoritu druhu se považuje německý zoolog Wilhelm Peters, který druh popsal v roce 1858.[3] Druhové jméno hoffmanni je poctou německému zoologovi Carlu Hoffmannovi.[4] Garden (2007) opatrně rozlišoval 5 poddruhů s následujícím rozšířením:[5]
- C. h. hoffmanni, Peters, 1858 – Honduras, Nikaragua, Costa Rica, Panama, severní Kolumbie;
- C. h. agustinus, Allen, 1913 – Venezuela, západní Kolumbie, severní Ekvádor;
- C. h. capitalis, Allen, 1913 – západní Ekvádor;
- C. h. juruanus, Lönnberg, 1942 – západní Brazílie, severní Bolívie, jihovýchodní Peru;
- C. h. pallescens, Lönnberg, 1928 – východní Peru a přilehlá oblast Ekvádoru.
Molekulární studie z roku 2015 našla v populaci lenochoda krátkokrkého dvě hlavní linie, z nichž ta první obývá sever Střední Ameriky a jihoamerické oblasti na západ od And (Choloepus hoffmanni hoffmanni), a druhá linie se vyskytuje v západní Amazonii na východ od And (C. h. juruanus, C. h. pallescens).[6]
Ve starším českým názvům patří lenochod středoamerický.[7]
Popis
editovat
Lenochod krátkokrký je statně působící zvíře s rozcuchanou tmavou srstí, velkým masitým čumákem a pomalým, rozvážným pohybem. Měří kolem 54–74 cm a váží 3–9 kg.[8] V Kostarice byla průměrná hmotnost samců 5,9 kg, samic 6,3 kg.[9] Končetiny jsou dlouhé, ty přední jsou o něco delší než zadní.[8] Jak již název čeledi napovídá, lenochod krátkokrký má na předních končetinách jen dva dlouhé nesrostlé prsty, které jsou zakončeny mohutnými zatočenými drápy. Zadní končetiny mají tři prsty a jsou rovněž odrápené.[4] Lenochod krátkokrký má většinou jen 5–6 krčních obratlů, zatímco lenochod dvouprstý jich má 6–8.[10]
Srst je dlouhá, její zbarvení je žlutohnědé až světle hnědé; nejtmavší je na ramenech a na temeni, nejsvětlejší na tvářích. Chlupy podsady jsou jen krátké. Počet zubů na každé straně čelistí je 4–5, jejich celkový počet je 18. Uši jsou nenápadné, oči směřují dopředu.[8] Tváře jsou protažené, čenich velký a masitý a krk je jen krátký, což druhu vyneslo jeho české druhové jméno.[4]
Výskyt
editovat
Vyskytuje se ve dvou geograficky oddělených populacích. Areál rozšíření severní populace se rozprostírá od severního Hondurasu po severozápadní Ekvádor a západní Venezuelu. Jižní populace obývá oblasti od severního Peru do západní Brazílie a severní Bolívie. Může se vyskytovat od mořské hladiny až do vysokohorských oblastí s nadmořskou výškou kolem 3300 m. Primární stanoviště druhu tvoří listnaté, stálezelené i smíšené lesy nížin i vysokých hor. Ve svém areálu výskytu se jedná o poměrně běžného živočicha s hustotou výskytu mezi 0,2–1,5 lenochodů krátkokrkých na hektar.[11]
Biologie
editovatŽiví se rostlinnou stravou, kterou nachází hlavně v korunách stromů. Do jeho jídelníčku patří pupeny, listy, květy, ovoce i měkčí dřevnaté části rostlin (konečky větví, mladé kmeny).[4]
Rozmnožování
editovat
Doba gestace se pohybuje kolem 11–12 měsíců. Samice vrhá pouze jedno mládě o hmotnosti kolem 350–450 g. Mláďata se rodí s otevřenýma očima, osrstěna a s plně vyvinutými tvrdými drápy a ihned po narození mohou vokalizovat. Hned po narození jsou dost flexibilní a silná. Hlavu drží vzpříma, jejich úchopový reflex je velmi silný a umožňuje novorozeněti se přichytit za chlupy na matčině břiše.[4] Doba laktace není jasná, nicméně v 6 měsících už mládě může přežít samostatně.[12] Pohlavní dospělost nastává ve věku kolem 2–4 let.[4] Samice vrhá mládě každých asi 15 měsíců, typicky na počátku období sucha.[12] Samci se většinou páří s více samicemi.[9] V zajetí se může dožít nejméně 32 let.[4]
Ohrožení
editovatMezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve své zprávě o vyhodnocení populace lenochoda krátkokrkého z roku 2022 považoval druh za málo dotčený. Populace druhu nicméně klesá v důsledku pokračujícího odlesňování, lesních požárů a lovu na maso. V Kolumbii a Hondurasu se lze setkat s nedospělými lenochody na trzích, kde se je místní obyvatelé snaží ilegálně prodat turistům jako domácí mazlíčky. Jistou hrozbu představují i psi domácí, kteří mohou lenochody pronásledovat a usmrtit. Lenochodi žijící v blízkosti zemědělských ploch bývají vystaveni vysokému množství pesticidů, a příměstské a městské populace mohou být zasaženy elektrickým proudem.[11]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ ANDĚRA, Miloš. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat; sv. 1). ISBN 80-00-00541-7. S. 52.
- ↑ PETERS, Wilhelm Carl Hartwi. Monatsberichte der Königlichen Preussische Akademie des Wissenschaften zu Berlin. Berlin: önigliche Akademie der Wissenschaften, 1858. Dostupné online. S. 128. (německy)
- ↑ a b c d e f g HAYSSEN, Virginia. Choloepus hoffmanni (Pilosa: Megalonychidae). Mammalian Species. 2011-03-28, roč. 43, čís. 873, s. 37–55. Dostupné online [cit. 2024-12-18]. ISSN 0076-3519. DOI 10.1644/873.1. (anglicky)
- ↑ Gardner (eds.) 2007, s. 167-168.
- ↑ MORAES-BARROS, Nadia; ARTEAGA, Maria Clara. Genetic diversity in Xenarthra and its relevance to patterns of neotropical biodiversity. Journal of Mammalogy. 2015-08-03, roč. 96, čís. 4, s. 690–702. Dostupné online [cit. 2024-12-18]. ISSN 0022-2372. DOI 10.1093/jmammal/gyv077. (anglicky)
- ↑ ANDĚRA, Miloš. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat; sv. 1). ISBN 80-00-00541-7. S. 52.
- ↑ a b c Nowak 2018, s. 616.
- ↑ a b PEERY, M. Zachariah; PAULI, Jonathan N. The mating system of a ‘lazy’ mammal, Hoffmann's two-toed sloth. Animal Behaviour. 2012-09-01, roč. 84, čís. 3, s. 555–562. Dostupné online [cit. 2024-12-18]. ISSN 0003-3472. DOI 10.1016/j.anbehav.2012.06.007. (anglicky)
- ↑ Nowak 2018, s. 617.
- ↑ a b Choloepus hoffmanni [online]. 2022: The IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2022-2.RLTS.T4778A210443596.en. (anglicky)
- ↑ a b TAUBE, Erica; KERAVEC, Joël; VIÉ, Jean-Christophe. Reproductive biology and postnatal development in sloths, Bradypus and Choloepus: review with original data from the field (French Guiana) and from captivity. Mammal Review. 2001, roč. 31, čís. 3-4, s. 173–188. Dostupné online [cit. 2024-12-19]. ISSN 1365-2907. DOI 10.1111/j.1365-2907.2001.00085.x. (anglicky)
Literatura
editovat- Kolektiv autorů, 2007. Mammals of South America, Volume 1: Marsupials, Xenarthrans, Shrews, and Bats. Příprava vydání Alfred L. Gardner. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-28240-4. (anglicky)
- EISENBERG, John F., 1989. Mammals of the Neotropics, Volume 1: The Northern Neotropics: Panama, Colombia, Venezuela, Guyana, Suriname, French Guiana. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 0-226-19539-2. (anglicky)
- NOWAK, Ronald M., 2018. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press. ISBN 9781421424675. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hoffmann's Two-toed Sloth na Wikimedia Commons 
Taxon Choloepus hoffmanni ve Wikidruzích
