Carparachne aureoflava
Carparachne aureoflava je druh pavouka z čeledi maloočkovití (Sparassidae), jenž se vyskytuje v Namibské poušti.
 Carparachne aureoflava | |
|---|---|
 Nora maloočky Carparachne aureoflava | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | klepítkatci (Chelicerata) |
| Třída | pavoukovci (Arachnida) |
| Řád | pavouci (Araneae) |
| Čeleď | maloočkovití (Sparassidae) |
| Rod | maloočka (Carparachne) |
| Binomické jméno | |
| Carparachne aureoflava Lawrence, 1966 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatNa délku měří až 20 mm, přičemž obě pohlaví dosahují zhruba stejné velikosti.[1]
Biologie
editovatMaloočka Carparachne aureoflava je endemitem Namibské pouště. Jde o nočního lovce, který svou kořist lapá na otevřeném prostranství. Jed tohoto pavouka není nebezpečný člověku.[1]
Přes den se maloočka ukrývá ve vyhloubené noře v písku, již vystélá hedvábnými vlákny a uzavírá víčkem.[1] Nora je hluboká asi 50 cm, ačkoli maloočka je schopna vyhrabat tunely podstatně delší, i přes 120 cm dlouhé.[2]
Únikové chování
editovatVážnými nepřáteli maloočky Carparachne aureoflava jsou parazitoidní vosy z čeledi hrabalkovití (Pompilidae). Ty pavouky vyhrabávají z jejich podzemních úkrytů a loví je jako zdroj potravy pro své larvy. Nory maloočkám v mnohých případech poskytují dostatečnou ochranu, nicméně pokud se v důsledku sypkosti písku zhroutí, pavouci se stávají vůči predaci ze strany hrabalek velmi zranitelnými. U malooček Carparachne aureoflava se objevuje nezvyklé únikové chování, kdy v případě nebezpečí složí končetiny, převrátí se na bok a skutálí se z vyvýšené duny. Během tohoto pohybu jsou schopny vyvinout rychlost přes 1 m/s, resp. přes 20 otáček/s. Podobný způsob útěku je v porovnání s aktivním během velmi výhodný, protože je rychlejší a méně energeticky nákladný (urazit 10 m maloočce trvá asi 60 s pomocí běhu, ale jen 10 s při valivém pohybu z duny). Pavouk při valivém pohybu zároveň v písku vytváří jen špatně znatelné stopy, takže je pro hrabalku těžší opětovně jej vystopovat.[2][3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c A, Leroy. Spiders of Southern Africa. [s.l.]: Penguin Random House South Africa, 2012. Dostupné online. ISBN 1920544968, ISBN 9781920544966. (anglicky)
- ↑ a b HENSCHEL, J. R. Spiders wheel to escape. South African Journal of Science. 1990, s. 151–152. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FOELIX, R. F. Biology of Spiders. 3. vyd. New York: Oxford University Press, 2011. Dostupné online. S. 197. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carparachne aureoflava na Wikimedia Commons 
Taxon Carparachne aureoflava ve Wikidruzích- Video zachycující únikové chování maloočky (anglicky)
