Wikipedie

Brněnská káznice

budova v Brně

Bývalá káznice v Brně se nachází v Zábrdovicích, mezi ulicemi Bratislavská, Soudní a Cejl. Jako věznice svému účelu sloužila v letech 1784 až 1956, kdy její roli převzala věznice v Bohunicích. Na počátku 21. století vznikl záměr z tohoto chátrajícího komplexu budov (brownfieldu) vytvořit Kreativní centrum Brno.

Brněnská káznice
Vnitřní dvůr káznice
Vnitřní dvůr káznice
Základní informace
Slohbarokní architektura a klasicistní architektura
Výstavba20. července 1772
Pojmenováno poBrno
Poloha
AdresaBrno-sever, Zábrdovice, ČeskoČesko Česko
UliceCejl a Bratislavská
Souřadnice49°11′59″ s. š., 16°37′21″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky105970 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Ulice Soudní, káznice vpravo

Vývoj názvu

editovat

Na počátku se zařízení nazývalo Zucht-und Arbeitshaus (česky káznice a donucovací pracovna či robotárna).[1][2] Později K. k. Provinzial Stauf-und Arbeithaus[3] či K. k. Landesgericht in Strafsachen, česky Zemský a krajský trestní soud.[4] Po vzniku Československa bylo zařízení dále označováno jako Zemský trestní soud. V období protektorátu byl užíván opět název Landesgericht či Deutsches Landgerichtsgefängnis (Německá soudní věznice) a Kreisgericht in Strafsachen (česky Krajský soud trestní).[5] Po válce zde fungoval mezi lety 1945 až 1946 Mimořádný lidový soud[2] a posléze Okresní soud trestní v Brně a Soud mládeže v Brně.[6]

Stavba

editovat

Dvorským dekretem ze 4. srpna 1770 bylo rozhodnuto o výstavbě společné moravsko-slezské trestnice v Brně, v tehdejší předměstské čtvrti Dolní a Horní Cejl. Základní kámen položil 20. července 1772 zemský hejtman Arnošt Kryštof hrabě z Kounic.[7][8] Do roku 1776 byla stavěna nejstarší čtyřkřídlá část káznice a roku 1779 byla dokončena vězeňská kaple Nanebevstoupení Panny Marie ve středovém křídle, kterou vysvětil brněnský biskup Matyáš František Chorinský z Ledské.[7][8] Věznice od počátku měla svou mužskou a ženskou část, ale dohromady jen 16 cel.[9] V roce 1798 přestavěl přízemí Karel Jacobi z Eckholmu podle projektu Josepha Seiferta,[10] kdy byla změněna jeho jednotraktová dispozice na dvoutraktové a podél obvodové zdi byla postavena chodba.[8] Roku 1833 došlo k zásadní přestavbě, která zvýšila kapacitu až na několik stovek vězňů. Došlo k prodloužení křídel káznice až k ulici Bratislavská, mezi nimiž byla postavena zeď uzavírající nově vzniklý dvůr a strážnice.[8] Roku 1854 se stavěla nová budova soudní budovy a kratších bočních křídel, které prodloužily komplex káznice až k ulici Cejl a vyrovnala komplex káznice z obou stran s uliční frontou. Tato dvoupodlažní budova byla roku 1860 ještě navýšena o jedno podlaží.[8] Průčelí budovy mělo reprezentativní trojdílný vstup členěný iónskými sloupy a bosáž kolem oken.[11] Roku 1903 byla stržena strážnice a zeď uzavírající dvůr při ulici Bratislavská a místo nich byla postavena nová budova s úřednickými byty převyšující káznici o jedno patro. Pří této stavbě byly opraveny cely a jejich vybavení.[8] K dalším opravám budov došlo ve 20. letech 20. století.[8] Za druhé světové války poškodily věznici dva nálety amerických bombardérů, posléze se na opravách od 5. května 1945 podíleli vězni.[12]

Popraviště

editovat

V káznici se popravovalo mezi lety 1937 a 1952.[13] Místo popraviště bylo v druhém dvoře určeném pro vycházky. Podle průzkumu z roku 2016 se nacházelo před celou č. 64 místo, kde byla šibenice typu prkno příležitostně umisťována. V její horní části byl hák, kde se zavěsilo škrtidlo, vespod byla kladka, přes které vedlo lano připoutané k nohám odsouzeného. Při popravě tahal katův pomocník za lano a pomalým dušením odsouzeného usmrtil, ke zlomení vazu nedocházelo.[13]

Využití

editovat
 
Interiér, chodba s kobkami

Káznice z počátku nesloužila účelu, pro který byla postavena. Mezi lety 1779 a 1784 fungovala z rozhodnutí Marie Terezie jako dočasné útočiště sirotků, kteří kvůli přestěhování Stavovské akademie z Olomouce museli opustit jezuitskou kolej, až od roku 1784 začaly budovy sloužit svému původnímu účelu.[8] Zpočátku sem byli umisťováni jen lehčí provinilci, pro těžší zločince i nadále fungovalo vězení na Špilberku. Reprezentativní část komplexu využíval od roku 1850 zemský trestní soud k soudním jednáním,[7][10] dozor nad věznicí vykonával předseda vrchního zemského soudu. Po přestavbách ve 40. letech 19. století došlo nejspíše k navýšení kapacity a v roce 1855 byli do káznice převezeni poslední vězni ze Špilberku.[10]

Vězněn zde byl krátkou dobu roku 1916 básník Petr Bezruč.

Po první světové válce

editovat

Po vzniku Československa byla věznice zařazena pod zde sídlící brněnský krajský soud, přičemž ve věznicích krajského byli pouze odsouzení s trestem do jednoho roku, a rozdělena na oddělení ženské, mužské a pro mladistvé. Kromě výkonu trestu káznice sloužila i pro vazební účely a po celou dobu se potýkala s problémem přeplněnosti a nedostatkem dozorců. V celách se tísnilo až 20 lidí.[7] K roku 1937 měla věznice 39 cel a kapacitu až 550 osob.[14] Součástí věznice byla knihovna, kde mohli vězni číst periodika ministerstva spravedlnosti.[14]

Vězněni zde byli zatčení z potlačené generální stávky v rosicko-oslavanském revíru v roce 1920 nebo po Židenickém puči roku 1933 generál Radola Gajda.[15]

Období protektorátu

editovat

V protektorátním období věznici i nadále využíval český krajský soud, kde pracovali čeští dozorci,[12] ale část byla vyčleněna pro ženské oddělení gestapa a začal zde působit také německý zemský soud, jehož část v prvním patře zadního traktu se později stala samostatnou německou věznicí (Haftanstalt).[14] Řízena byla přímo z Kounicových kolejí jako pouze přestupní do jiných věznic nebo koncentračních táborů. V německé části věznice panovaly mnohem přísnější podmínky, vězni dostávali pouze nuznou stravu, v průběhu dne museli uklízet, čistit latríny, po obědě chodit po dvoře a vykonávat různou práci až do večeře, po které všechny vězně zkontroloval dozorce (anschluss).[14] V neděli mohli vybraní vězni navštěvovat bohoslužbu v místní kapli, která se ráno konala v češtině a posléze v němčině.[12]

Tehdy zde byl vězněn česko-židovský překladatel a spisovatel Peter Demetz. Za celou dobu zde také došlo k minimálně jedné popravě. Na půdě byli 12. března 1945 pověšeni partyzáni z oddílu Olga Alois Zavadil a Květoslav Kolařík na hácích, které se zde stále nachází.[12] Jde o zatím jedinou doloženou popravu v káznici z období protektorátu, jelikož obvykle se popravovalo v Kounicových kolejích.[16] Existují však indicie, že poprav v káznici bylo více, jsou jimi výpovědi dozorce, pamětníků a vyrytý nápis na dveřích jedné z cel.[17][18]

Poválečné období

editovat

Po válce, na jejímž konci byla několikrát zasažena bombardováním, byla věznice převedena zpět pod ministerstvo spravedlnosti a stala se opět krajskou soudní věznicí.[12] Vězněni zde byli Němci a čeští kolaboranti odsouzení na základě rozsudků mimořádného lidového soudu z 8. června 1945, zároveň zde ale bylo vykonáno celkem 74 poprav.[19] Byly zde uvězněni i političtí vězni po Únoru 1948, např. básník Jan Zahradníček a roku 1951 spisovatel Zdeněk Rotrekl. Do roku 1952 se tu političtí vězni i popravovali. Mezi lety 1948 a 1952 zde popravili celkem 17 osob.[13] Byl zde oběšen úředník Jan Křižan, otec pozdějšího scenáristy Jiřího Křižana. Věznice zde však již dlouho nezůstala, protože v roce 1956 byla konečně postavena nová věznice v Bohunicích, o jejíž stavbu bylo žádáno kvůli tristnímu stavu káznice již v roce 1920.[8] Budovy bývalé káznice pak až do roku 2006 sloužily jako depozitář Moravského zemského archivu.[11] Od té doby zůstaly budovy uzavřené a chátraly. Nyní je káznice v majetku města Brna.[13]

21. století a projekt Kreativního centra

editovat

V letech 2008 až 2009 nabízelo město Brno káznici k prodeji, ale nikdo neměl zájem,[20] takže posléze byl navržen projekt Kreativní Brno, který byl v březnu 2009 regionálním informačním centrem schválen a mimo několik vybraných lokalit počítal s káznicí na Cejlu jako nejvhodnějším místem.[21][22] V prosinci následujícího roku se konala konference Kreativní Brno, která představila důležitost projektu a jiné podobné realizace v jiných městech.[23] Centrum by mělo sloužit pro podporu kreativního průmyslu a jeho prostory měli využívat různí umělci a veřejnost, která by zde mohla navštěvovat různé kulturní akce, promítání atp.[24] Roku 2014 zadalo město k provedení studii proveditelnosti Jihomoravskému inovačnímu centru.[25][26] Již od ledna 2013 byly budovy káznice prozkoumávány a vypracován byl podrobný stavebně-technický průzkum. Následující rok byla provedena studie faktorů vnějšího prostředí, zaměřen stávající stav a posouzen stavu objektu, z čehož byl stanoven náklad na plánovanou sanaci objektu. Posléze byla vypracována předprojektová dokumentace.[27] Na podzim roku 2015 pořádalo sdružení Paměť výstavu Tváře Cejlu v Alfa Pasáži, která prezentovala osudy lidí, jenž prošli káznicí na Cejlu.[28] Zástupci tohoto sdružení a Konfederace politických vězňů již před touto výstavou byli s městem ve sporu, obávali se, že stavbou Kreativního centra dojde ke zničení reliktů.[29]

Kvůli historické významnosti káznice zahájilo počátkem roku 2016 ministerstvo kultury řízení o prohlášení budov káznice za kulturní památku.[13][30] Národní památkový ústav měl totiž obavy, že sanací a rekonstrukcí dojde ke zničení historických hodnot budov. Matěj Hollan, tehdy náměstek pro dopravu a kulturu, se den po podání návrhu vyjádřil, že město bude usilovat o to, aby káznice za památku prohlášena nebyla.[31][32] Hollan rovněž prohlásil, že nechce aby z káznice stala „neživoucí [...] památkově chráněná barabizna,“ ale aby to byl „živoucí projekt“.[33] Město se totiž obávalo, že zpamátnění ohrozí financování projektu z dotací nebo způsobí jeho neproveditelnost kvůli omezení zásahů do budovy či zvýšení finanční náročnosti a povede k dalšímu chátrání budov, přičemž deklarovalo, že se k budovám chová od počátku jako k památce.[34][35][36] Město rovněž podotklo, že se památkový ústav o káznici v předešlé době nezajímal a ohradilo se proti nařčení, že památkářům nebyl do budov umožněn přístup.[20] Rovněž město Brno dodalo, že cenné části jako tzv. cely smrti nebudou poškozeny a stavební úpravy budou prováděny pouze v nezbytném rozsahu, tak jak určuje smlouva.[20] V reakci na proces zpamátnění vznikla proti němu iniciativa Zachraňme káznici organizovaná Zdeňkou Kujovou, autorkou studie přeměny káznice, pod níž se podepisovala řada osob převážně z kulturní sféry.[37] Za zachování káznice a zpamátnění se naopak postavili památkáři jako Zdeněk Vácha a historik Pavel Paleček,[38] který označil projekt Kreativního centra v tak pietním místě jako je káznice za šílený a navrhl ať se realizuje třeba v jedné z řady opuštěných továren.[39]

V souvislosti s obavami památkového ústavu posléze vznikla pracovní skupina se zástupci města a NPÚ, která dohlížela na sanaci nejhůře poškozených částí.[34][40] Proti sanacím byla vznesena kritika Konfederace politických vězňů, která rovněž kritizovala, že Matěj Hollan nechal rozpustit skupinu s jejími členy a to kvůli tomu, že na sanaci nyní dohlíží památkový ústav.[41] Paleček během sanačních prací, probíhajících od února 2016, kritizoval, že dosud nebyl proveden stavebně-historický průzkum.[42] Ten byl prováděn již během těchto sanačních prací a dokončen byl až v květnu.[43][44] Město v této době rovněž odsouhlasilo vyhlášení architektonické soutěže.[45] K 14. červenci 2016 byla káznice prohlášena za kulturní památku,[13] ale město Brno proti tomu vydalo rozklad.[46] Muselo také posunout architektonickou soutěž a přepracovat již hotovou studii proveditelnosti tak, aby zohlednilo požadavky památkářů, kteří jsou kupříkladu proti zničení krovů a přistavění dalšího patra.[47] Dne 11. září 2016 se káznice poprvé otevřela veřejnosti během Dnů evropské kultury, různé události se uvnitř však konaly již v minulosti.[48][49] V prostorách káznice vystavená připomínková zeď se jmény se však stala předmětem kritiky, jelikož na ni byla i jména nacistů.[50][51]

Začátkem roku 2017 vydala Anna Kusáková, členka Klubu za starou Prahu, článek, ve kterém popsala předešlý bizarní postup města Brna a vytkla nepochopení památkové ochrany z jeho strany.[52] Podotkla, že v káznici již byly prováděny sanační úpravy a stavebně-historický průzkum, který je zásadní pro pochopení historie stavby nebyl ještě vypracován. Rovněž upozornila na podezřelé kroky města a ministerstva kultury, které měly za cíl změnit památkovou ochranu a založit ji pouze na historických hodnotách spojených s vězněním významných osob, a vyřadit tak umělecko-historické hodnoty, které vychází z toho, že káznice je zachovalou pozdně barokní stavbou. Pozměněnou památkovou ochranu vydal 28. listopadu 2016 tehdejší ministr Daniel Herman,[53] podle brněnských památkářů však v rozporu s názory odborníků.[54]

V únoru 2016 se konal při objeveném místě popraviště první pietní akt uctění obětí totalitních režimů.[55][56] V prosinci 2015, kdy káznice čekala na sanace, nechal Pavel Paleček z Amerického fondu konzervovat dvě dveře z tzv. cel smrti.[57] I přesto, že si tyto dveře na povolení města zapůjčil, podala na něj trestní oznámení Zdeňka Kujová, s tím, že dveře ukradl. Paleček to označil za mstu řešitelů projektu Kreativního centra, který prosazovala strana Žít Brno (především její členové Matěj Hollan a Michal Doležel), za to, že kritizuje necitlivé zásahy do budovy jakým bylo odstranění pódia v kapli.[58] Dveře jsou symbolicky vystaveny od výročí tzv. Vítězného února v protileteckém krytu 10-Z.[57][59][60] V průběhu konzervace dveří natáčel Paleček krátké dokumenty o této konzervaci a představil v nich prostředí a historii káznice.

V průběhu roku 2017 pokračovala debata o způsobu přeměnění káznice a stupni jejího zachování,[61] město rovněž hledalo finance na její přestavbu, která má být podobná jako muzeum Stasi.[62][63] Téhož roku objevil Pavel Paleček při natáčení dokumentu v prostorách cely stopy krve, které mohou patřit mučeným politickým vězňům.[64][65] V říjnu 2017 vyhlásilo město opět architektonickou soutěž.[66]

Roky snah o přeměnu bývalé káznice v novodobé kulturní a společenské centrum (Kreativní centrum) vyvrcholily koncem března 2018, kdy Rada města Brna schválila výsledky architektonické soutěže, kterou vypsala kancelář městského architekta. Ze sedmi soutěžních projektů byl vybrán návrh ateliéru Kava z Prahy. Odhadované náklady na přestavbu vězeňského areálu jsou přibližně 400 miliónů korun, přičemž se počítá s finančním přispěním EU prostřednictvím regionálního operačního programu.[67]

Během roku 2019 byla iniciována demolice části káznice při ulici Bratislavská, pocházející z počátku 20. století. Tento krok vyvolal nevoli, dokumentarista Jan Plachý kvůli tomu odstartoval petici, ve které říká, že: „Žádná část areálu autenticky dochované věznice není méně hodnotná. Nedopusťme demolici, která zachová jen ‘vybrané’ části věznice. Její unikátní hodnota spočívá v autenticitě celku“.[68] Město má totiž v plánu zachovat hlavně tzv. cely smrti a místo popraviště. Demolice, která je pro projekt Kreativního centra zásadní, prý odpovídá rozhodnutí o zpamátnění káznice a je podpořena památkový ústavem.[69] To potvrdil náměstek primátorky Tomáš Koláčný: „My jsme od památkářů měli stanoveny limity ochrany, které jsou nepřekročitelné a které držíme“.[70] Proti demolici se však vyslovili také zahraniční kapacity. Francis Gary Powers ml., ředitel The Cold War Museum, řekl: „Pokud bude zdemolována část této budovy, která připomíná 20. století, zničíte velkou část historie svého města“. Ředitel Vzdělávacího fondu holocaustu USA Craig R. Wagner přirovnal demolici k bourání Terezína nebo Dachau.[70] Petr Kunc, předseda brněnské TOP 09, rovněž kritizoval vznik dvou kreativních center a ničení památného místa, první by totiž mělo být podle plánu města dočasně v budově FAVU na Údolní do doby, než se přestaví káznice.[71]

V kultuře

editovat

V areálu káznice byly natáčeny záběry seriálu Detektiv Martin Tomsa (1994), filmu Posel (2012), seriálu Labyrint (2015) a filmu Nabarvené ptáče (2019).[72][73]

Dokumenty

editovat

Krátká videa projektu 10-Z o průzkumu káznice a konzervaci dveří z tzv. cel smrti, která jsou vystavena v protileteckém krytu 10-Z.

  • Luštění nápisů
  • Hledání stop vězňů
  • Restaurování dveří z cel smrti

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Položení základního kamene k budově trestnice. encyklopedie.brna.cz [online]. Encyklopedie dějin města Brna, 2004 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Číhalík 2016, část I, s. 27
  3. ↑ HEINRICH, Albin. Der Brünner Kreis im Markgrafthume Mähren. Wien: H.F. Müller, 1840. 44 s. Dostupné online. S. 26. 
  4. ↑ ZECKEL, Matthias J. Handels-,Gewerbe- und allgemeines Adressenbuch nebst dem Häuser-Verzeichnisse der Landeshauptstadt Brünn. Brünn: G. Gastl, 1862. 369 s. Dostupné online. S. 41. 
  5. ↑ Adressbuch der Landeshauptstadt Brünn. Brno: [s.n.], 1943. 632 s. Dostupné online. S. 25. 
  6. ↑ Adresář zemského hlavního města Brna. Brno: Polygrafie, 1948. S. 10. 
  7. ↑ a b c d Štaufčíková 2018, s. 115
  8. ↑ a b c d e f g h i Číhalík 2016, část I, s. 60–63
  9. ↑ FRIŠAUFOVÁ, Hana. Věznice na Cejlu č. 71 v Brně. Brno, 2011 [cit. 2015-08-10]. 119 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Libor Vykoupil. s. 13, 16. Dále jen „Frišaufová, 2011“. Dostupné online.
  10. ↑ a b c bývalá káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b MERTA, David. Káznice na Cejlu [online]. Archaia Brno, 2008-07-10 [cit. 2015-08-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e Štaufčíková 2018, s. 117
  13. ↑ a b c d e f Štaufčíková 2018, s. 121
  14. ↑ a b c d Štaufčíková 2018, s. 116
  15. ↑ Frišaufová, 2011, S. 21–30.
  16. ↑ Číhalík 2016, část I, s. 51
  17. ↑ Číhalík 2016, část I, s. 52
  18. ↑ Matus, Ryšánek, Mikulová 2016
  19. ↑ Frišaufová, 2011, S. 40–43, 59, 68, 73–87.
  20. ↑ a b c Projektu Kreativního centra dalo Brno přednost před prodejem budovy. NPÚ se dosud o káznici nezajímal. www.brno.cz [online]. Statutární město Brno, 13. leden 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  21. ↑ KRUNTORÁD, Ondřej. Podpora inovací ze strany města Brna – kreativní centrum (financování a řízení). Brno, 2010. 39 s. Bakalářská práce. Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity. Vedoucí práce Jan Přenosil. s. 21. Dostupné online.
  22. ↑ Mladým umělcům se v Brně blýská na lepší časy - Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  23. ↑ Konference 2010 - Kreativní Brno. www.kreativnibrno.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  24. ↑ Archiweb - Brno jde s dobou, v EU "frčí" přeměna bývalých věznic. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ Vznikne v bývalé káznici na Cejlu Kreativní centrum?. iBrno - zpravodajský portál města Brna [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  26. ↑ Mapování kulturních a kreativních odvětví v Brně. Kvantitativní a kvalitativní výzkum [online]. Příprava vydání Lenka Pejchalová. Brno: Kreativní Brno, 2014 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  27. ↑ Káznice - Kreativní Brno. www.kreativnibrno.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ 11.11.2015 - Výstava Tváře Cejlu. sdruzenipamet.cz [online]. 11.11.2015 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ DAVID, Jan. Hrůzy z brněnské věznice připomínají v pasáži. Mnohé zadržené popravili. iDNES.cz [online]. 2015-11-12 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  30. ↑ Za záchranu bývalé věznice se postavili i památkáři, komplikuje to opravy. iDNES.cz [online]. 2016-01-13 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  31. ↑ HOLLAN, Matěj. Matěj Hollan: Bitva o Káznici?. www.zitbrno.cz [online]. Žít Brno, 12. 1. 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  32. ↑ Kusáková 2017, s. 24
  33. ↑ JELEN, Tomáš. Káznice v centru Brna by mohla být kulturní památkou. Město je proti. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 12. ledna 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b Brno - Zpamátnění káznice. www.brno.cz [online]. 31.05.2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  35. ↑ GÁFRIKOVÁ, Eliška. Bývalou káznici Brna prohlásilo ministerstvo za kulturní památku. Brněnský deník. 2016-07-13. Dostupné online [cit. 2020-01-29]. 
  36. ↑ Bývalá věznice na Cejlu památkou? Krajští radní jsou pro, Brno proti. ČT24 [online]. Česká televize, 15. 1. 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  37. ↑ ZABLOUDILOVÁ, Táňa. Stane se brněnská věznice kulturní památkou, nebo kreativním centrem?. Radio Wave [online]. Český rozhlas, 2016-02-22 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  38. ↑ Bývalou káznici Brna prohlásilo ministerstvo za kulturní památku. Blesk.cz [online]. 13. července 2016 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  39. ↑ TICHÁ, Barbora. Vznik Kreativního centra v bývalé káznici stále není jistý. Čeká se na ministerstvo. www.munimedia.cz [online]. 07.03.2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-30. 
  40. ↑ Vedení Brna zahájilo spolupráci s NPÚ na záchraně káznice na Cejlu. www.brno.cz [online]. Magistrát města Brna, 26. leden 2016 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  41. ↑ VALÁŠEK, Lukáš. Političtí vězni žádají Hermana, aby zastavil sanaci brněnské káznice. iDNES.cz [online]. 2016-03-14 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  42. ↑ JELEN, Tomáš; ROHÁČKOVÁ, Kristina. Brno zahájilo sanaci káznice v centru města. Historici postup magistrátu kritizují. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 4. března 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  43. ↑ V káznici začal stavebně-historický průzkum. Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje [online]. 28. února 2016 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  44. ↑ Stavebněhistorický průzkum upřesnil místo popraviště v bývalé káznici na Cejlu. www.brno.cz [online]. Magistrát města Brna, 4. květen 2016 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  45. ↑ Stavebněhistorický průzkum upřesnil místo popraviště v bývalé káznici na Cejlu. Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje [online]. 4. května 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  46. ↑ Kusáková 2017, s. 27
  47. ↑ USTOHALOVÁ, Jana. Káznice je pietní místo, rozhodli památkáři. Brnu to komplikuje plány. iDNES.cz [online]. 2016-07-21 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  48. ↑ Brno poprvé po opravách otevřelo lidem bývalou káznici na Cejlu. Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje [online]. 11. září 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  49. ↑ Brno po opravách otevřelo lidem bývalou káznici na Cejlu. TÝDEN.cz [online]. 2016-09-10 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  50. ↑ ZEZULOVÁ, Ema; ŽLEBEK, Jan. Na připomínkové zdi je i jméno brněnského Mengeleho. Někteří politici jsou proti. Brněnský deník. 2016-11-21. Dostupné online [cit. 2020-01-30]. 
  51. ↑ NICKELLI, Jiří Jaroš. Pryč s „pamětní stěnou“ s nacisty v Brně!. www.novysmer.cz [online]. 29. červenec 2017 [cit. 2020-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  52. ↑ Kusáková 2017
  53. ↑ bývalá káznice a věznice s kaplí Nanebevzetí Panny Marie – právní ochrana - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  54. ↑ USTOHALOVÁ, Jana. Káznici na Cejlu může Brno přestavět, rozhodl ministr Herman. iDNES.cz [online]. 2016-12-02 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  55. ↑ POLÁČKOVÁ, Nikola. OBRAZEM: Lidé si připomněli oběti totality. Na pozůstatcích popraviště. Brněnský deník. 2017-02-21. Dostupné online [cit. 2020-01-29]. 
  56. ↑ Pietní shromáždění k 78. výročí okupace Československa nacistickým Německem [online]. Portál Jihomoravského kraje, 14. března 2017 [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  57. ↑ a b RYŠAVÁ, Monika. „Konec...“ ryli na smrt odsouzení do dveří. Ty teď může vidět veřejnost. iDNES.cz [online]. 2016-02-27 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  58. ↑ VALÁŠEK, Lukáš. Nákladně zrestauroval dveře do cely smrti, pak čelil trestnímu oznámení. iDNES.cz [online]. 2016-03-03 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  59. ↑ Pod Špilberkem jsou k vidění dveře s podpisy těch, kteří čekali na smrt. Brněnský deník. 2016-02-25. Dostupné online [cit. 2020-01-29]. 
  60. ↑ Svědectví popravených vězňů: Brno vystavuje dveře z cely smrti. Blesk.cz [online]. 27. února 2016 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  61. ↑ Brno řeší, co s bývalou věznicí na Cejlu: Kus chce zbourat! Je to ale kulturní památka!. Blesk.cz [online]. 21. dubna 2017 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  62. ↑ Brno plánuje za půl miliardy opravit káznici Cejl. Vzorem je muzeum Stasi v Drážďanech. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  63. ↑ USTOHALOVÁ, Jana. Přestavba káznice na kreativní centrum není jistá. Brnu chybějí peníze. iDNES.cz [online]. 2017-11-29 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  64. ↑ Unikátní objev: V káznici na Cejlu odhalili cákance krve mučených vězeňkyň, chtějí zjistit, komu patří. Blesk.cz [online]. 26. října 2017 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  65. ↑ Důkaz brutálních činů gestapa? Ve věznici na Cejlu našli stopy krve. Deník.cz. 2017-10-25. Dostupné online [cit. 2020-01-29]. 
  66. ↑ HLOUŠEK, Jiří. Brno vyhlásilo architektonickou soutěž na proměnu Káznice v Kreativní centrum. www.archspace.cz [online]. 17. října 2017 [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  67. ↑ SVOBODA, Tomáš. Ateliéry pro umělce. Brno je o krok blíž k přestavbě habsburské káznice a komunistického vězení. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2018-03-31 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. 
  68. ↑ STOP DEMOLICI ČÁSTI VĚZNICE GESTAPA A KOMUNISTICKÉHO SOUDU V BRNĚ | e-petice.cz. e-petice.cz [online]. 24.06.2019 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  69. ↑ Archiweb - V Brně vznikla petice proti demolici části bývalé káznice. www.archiweb.cz [online]. 25.06.2019 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  70. ↑ a b Lidé podepisují petici proti demolici části bývalé věznice na Cejlu. Budova má ustoupit kreativnímu centru. ČT24 [online]. Česká televize, 27. 6. 2019 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  71. ↑ PODHORNÁ, Hana. Brno nepotřebuje dvě kreativní centra, říká předseda brněnské TOP 09 Petr Kunc. Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje [online]. 15. července 2019 [cit. 2020-01-31]. Dostupné online. 
  72. ↑ Věznice Cejl. Filmová kancelář Brno – databáze [online]. 2017-06-16 [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. 
  73. ↑ Nabarvené ptáče z Káznice na Cejlu bude soutěžit na Benátském filmovém festivalu [online]. Portál Jihomoravského kraje [cit. 2019-12-14]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • STAUFČÍKOVÁ, Helena. Brněnský Cejl: historie pozapomenuté věznice, kde své odpůrce věznili Habsburkové, nacisté i komunisté. Paměť a dějiny: revue pro studium totalitních režimů. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů České republiky, 2018, roč. 12, čís. 3, s. 115–121. Dostupné online. ISSN 1802-8241. 
  • KUSÁKOVÁ, Anna. Nekázeň v káznici, aneb ochrana památek v Brně v podání politiků a ministra kultury. Za starou Prahu: věstník Klubu Za starou Prahu. Praha: Klub Za starou Prahu, 2017, roč. 46, čís. 2016/3, s. 24–30. Dostupné online. ISSN 1213-4228. 
  • ČÍHALÍK, Martin. Stavebněhistorický průzkum. I. textová část, vyhodnocení stavby. Bratislavská 68, Brno. bývalá zemská káznice. Brno: Martin Číhalík, 2016. 84 s. Dostupné online. 
  • ČÍHALÍK, Martin. Stavebněhistorický průzkum. II. historická dokumentace. Bratislavská 68, Brno. bývalá zemská káznice. Brno: Martin Číhalík, 2016. 84 s. Dostupné online. 
  • MATUS, Dominik; RYŠÁNEK, Radek; MIKULOVÁ, Klaudia. Dveře z cel smrti Krajské věznice na Cejlu v Brně – Zpráva o konzervátorském zásahu. Brno: Restaurátorský atelier RR, 2016. 36 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-14. 
  • TĚŠÍK, Marek. K organizaci brněnské věznice Cejl na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity – společenské vědy. 2012, roč. 26, čís. 2, s. 253–263. Dostupné online. 
  • KUČERA Josef a kol. Brněnská věznice včera a dnes. Vydáno u příležitosti 50. výročí otevření věznice v Brně - Bohunicích. České vězeňství. 2006, čís. mimořádné, s. 1–61. Dostupné v knihovně Vězeňské služby. 
  • FRIŠAUFOVÁ, Hana. Věznice na Cejlu č. 71 v Brně. Brno, 2011. 119 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Libor Vykoupil. s. 13, 16. Dále jen „Frišaufová, 2011“. Dostupné online.
  • STAUFČÍKOVÁ, Helena. Věznice v Brně na Cejlu jako součást komunistického represivního systému. Pardubice, 2018. 147 s. Diplomová práce. Univerzita Pardubice, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zbyněk Vydra. Dostupné online.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Brněnská_káznice&oldid=23954058“