Bodová konvergence

Bodová konvergence (anglicky pointwise convergence) je v matematice jedním z druhů konvergence posloupnosti funkcí. Bodová konvergence je slabší než stejnoměrná konvergence, se kterou je často porovnává.[1][2]

Stejnoměrná konvergence posloupnosti funkcí je silnější druh konvergence, než bodová konvergence. Posloupnost funkcí konverguje stejnoměrně k limitní funkci f, pokud rychlost konvergence nezávisí na hodnotě x.

Stejnoměrná konvergence implikuje i konvergenci bodovou. Opačně to neplatí: příkladem posloupnosti funkcí, která konverguje k nulové funkci bodově, ale ne stejnoměrně, je posloupnost, jejímž -tým členem je funkce, která přiřazuje každému reálnému číslu hodnotu . Jde o posloupnost přímek, které se více a více přibližují k vodorovné ose x. Zároveň však existuje (například rovno jedné) tak, že pro sebevětší index se v těch bodech , které jsou dostatečně vzdáleny od počátku,-tá funkce liší od nuly (tj. od cílové o více než . Konkrétně lze zvolit např. .

Bodová konvergence posloupnosti funkcí k funkci tedy vyžaduje, aby pro každé a pro každé existovalo taková, že se atd. neliší v bodě od o více než . Stejnoměrná konvergence navíc vyžaduje, aby toto záviselo jen na , nikoli však na .

Definice

editovat

Předpokládejme, že   je posloupnost funkcí, které mají stejný definiční obor i obor hodnot. Oborem hodnot je obvykle množina reálných čísel, ale obecně to může být jakýkoli metrický prostor či dokonce topologický prostor. Posloupnost   konverguje bodově k funkci  , píšeme

 

právě tehdy, když

 

pro každé   z definičního oboru. Funkce   se nazývá bodová limita funkce  .

V metrických prostorech

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Metrický prostor.
  • Bodově když  .
  • Stejnoměrně když  .

Tyto dvě definice se liší jen prohozením pořadí kvantifikátorů   a  , stejně jako u definice na reálných číslech, která je speciálním případem této obecnější definice. Pořadí kvantifikátorů je zde velmi důležité. Stejnoměrná konvergence je mnohem silnější a implikuje bodovou.

Příklad
 
Příklad posloupnosti funkcí, která konverguje bodově, ale ne stejnoměrně.
Mějme   a supremovou metriku  . Tato posloupnost konverguje bodově k funkci  , protože pro každé   a   se dá snadno najít index, od kterého bude podmínka splněna. Avšak nekonverguje stejnoměrně, protože bychom hledali takové  , že  , ale v   pro jakékoliv n, protože v je   bod nespojitosti g(x).

V topologických prostorech

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Topologický prostor.

Říkáme, že posloupnost funkcí   z množiny   do topologického prostoru   k funkci   konverguje bodově, pokud pro každé   posloupnost   bodů z   konverguje k  .

Konvergence skoro všude

editovat

V teorii míry mluvíme o konvergenci skoro všude posloupnosti měřitelných funkcí definovaných na měřitelném prostoru. To znamená bodovou konvergenci skoro všude, tj. na nějaké podmnožině definičního oboru, jejíž doplněk má míru nula. Jegorovova věta říká, že bodová konvergence skoro všude na množině konečné míry implikuje stejnoměrnou konvergenci na nepatrně menší množině.

Bodová konvergence téměř všude na prostoru funkcí na prostoru s mírou nedefinuje strukturu topologie na prostoru měřitelných funkcí na prostoru s mírou (i když to je konvergenční struktura). Důvodem je, že pokud v topologickém prostoru má každá podposloupnost posloupnosti vlastní podposloupnost se stejnou limitou, musí i posloupnost sama konvergovat k této limitě.

Uvažujeme však posloupnost funkcí takzvaných „cválajících obdélníků“. Nechť N = Floor(log2 n) a k = n mod 2N. Nechť

 

Pak jakákoli podposloupnost posloupnosti (fn)n má pod-podposloupnost, která sama konverguje skoro všude k nule, například podposloupnost funkcí, které nemají nulovou hodnotu v bodě x=0. Ale původní posloupnost nekonverguje bodově k nule v žádném bodě. Proto na rozdíl od konvergence v míře a konvergence Lp není bodová konvergence skoro všude konvergencí žádné topologie na prostoru funkcí.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pointwise convergence na anglické Wikipedii.

  1. RUDIN, Walter. Principles of Mathematical Analysis. [s.l.]: McGraw-Hill, 1976. Dostupné online. ISBN 0-07-054235-X. 
  2. MUNKRES, James R. Topology. 2. vyd. [s.l.]: Prentice Hall, 2000. ISBN 0-13-181629-2.