Bořita II. z Martinic
Bořita II. z Martinic a na Smečně (asi 1420 asi tvrz Smečno – 1479 hrad Smečno) byl český šlechtic, rytíř, diplomat, válečník a státní úředník ze středočeského rodu Martiniců. Působil na dvoře českých králů Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad, v letech 1453–1461 vykonával funkci dvorského maršálka Českého království. Byl účastníkem diplomatické cesty vyslané Ladislavem Pohrobkem do Francie a poté mírového poselstva krále Jiřího do západní Evropy v letech 1465–1467.
| Bořita II. z Martinic | |
|---|---|
| Dvorský maršálek Českého království | |
| Ve funkci: 1453 – 1461 | |
| Panovník | Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad |
| Předchůdce | ? |
| Nástupce | Jakobín z Kochanova |
| Hofmistr královny Johany z Rožmitálu | |
| Ve funkci: 1463 – 1465 | |
| Panovník | Jiří z Poděbrad |
| Vojenská služba | |
| Služba |  České království |
| Narození | 1420 |
| Úmrtí | 1479 (ve věku 58–59 let) Hrad Smečno České království |
| Místo pohřbení | Sakristie Kostela Nejsvětější Trojice ve Smečně |
| Choť | Anna Dražická z Kunvaldu |
| Rodiče | Markvart z Martinic († po 1448) a Markéta z Újezdce |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatMládí
editovatPocházel z českého šlechtického rodu Martiniců. Byl synem Markvarta z Martinic († po 1448) , který roku 1416 získal do držení tvrz Smečno nedaleko Kladna, a jeho manželky Markéty z Újezdce. Na Smečně se Bořita patrně také narodil. Rod v době pohusitského interregna podporoval Ladislava Pohrobka a posléze českým sněmem zvoleného českého krále Jiřího z Poděbrad, roku 1453 se stal dvorským maršálkem Českého království za vlády Ladislava Pohrobka, později pak Jiřího z Poděbrad. Roku 1454 absolvoval diplomatickou misi do Francie. Okolo roku 1460 byla dokončena jím iniciovaná přestavba rodové tvrze na pozdně gotický hrad.[1] Roku 1461 úřad maršálka opustil, v letech 1463 až 1465 pak působil jako hofmistr manželky Jiřího, královny Johany z Rožmitálu.
Poselstvo Jaroslava Lva z Rožmitálu
editovat
Roku 1465 se zúčastnil diplomatické cesty vedené Jaroslavem Lvem z Rožmitálu, královým švagrem, do zemí západní Evropy. Poselstvo vyjelo z Prahy dne 26. listopadu 1465 a sestávalo ze 40 českých pánů a rytířů. Mezi nimi byli např. Jan II. Žehrovský z Kolovrat, Frondar či Burian ze Švamberka. V lednu 1466 výprava pobyla v Kolíně nad Rýnem. Poselstvo poté v Bruselu navštívilo burgundského vévodu Filipa III, kde spolu s Jaroslavem Lvem z Rožmitálu[2] a Janem Žehrovským pak, jako jedni z prvních Čechů, obdrželi Řád zlatého rouna.[3]
Poté navštívili v Londýně krále Eduarda IV., ve Francii Ludvíka XI., v Kastilii Jindřicha IV. a aragonského krále Jana II., v Portugalsku Alfonse V., v Itálii milánského vévodu Galleazza Maria Sforzu, benátského dóžete Cristofora Mora a ve Štýrském Hradci císaře Fridricha III. Poselstvo na své rok a půl trvající cestě doputovalo též do Santiago de Compostela a také do vesnice Finisterre, tedy tehdejší domnělý konec světa. Cestu podrobně ve svém deníku popsal člen družiny, Václav Šašek z Bířkova. Návrat poselstva zpět do Čech v roce 1467 byl poznamenán druhou husitskou válkou (1467–1471), kdy se Jednota Zelenohorská postavila proti králi Jiřímu a jeho stoupencům.
V Kolíně
editovatPo návratu pak působil jako komorní sudí, posléze pak jako purkrabí hradu Most (Hněvín) v severních Čechách. Po smrti krále Jiřího roku 1471 byl věrný královně-vdově Johaně z Rožmitálu.
Úmrtí
editovatBořita II. zemřel roku 1479 na hradě Smečno, patrně ve věku okolo 60 let. Pohřben byl v sakristii děkanského chrámu Nejsvětější Trojice ve Smečně. Jeho hrob zdobí tesaný gotický náhrobek s latinským nápisem.
V umění
editovatBořita II. z Martinic figuruje jako jedna z postav díla Aloise Jiráska Z Čech až na konec světa, která je upraveným přepisem díla Václava Šaška z Bířkova.
Rodina
editovatSe svou manželkou Annou Dražickou z Kunvaldu počali několik dětí, včetně synů Markvarta, Viléma a Jana († 1483). Křestní jméno Bořita pak Martinicové ze Smečna začali užívat jako součást rodového příjmení. Jeho vnuk Hynek Bořita z Martinic posléze zastával úřad nejvyššího zemského sudího.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ CIZEK, Hrady cz s r o Jiri. Zámek Smečno, Smečno. www.hrady.cz [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Lev z Rožmitálu [online]. Ministerstvo zahraničích věcí ČR [cit. 2022-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-22.
- ↑ Referaty.sk – História, miestopis a užitie heraldiky. referaty.centrum.sk [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online.
Literatura
editovat- JIRÁSEK, Alois a ALEŠ, Mikoláš. Z Čech až na konec světa. V Praze: F. Šimáček, 1890.
- PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. L. Mazáč. Díl 6. s. 103.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. s. 126-127.
- VLČEK, Jaroslav. Dějiny české literatury, Prvního dílu část prvá: Od nejstarších dob až po "věk zlatý". V Praze: Nákladem Jednoty českých filologův, 1897. s. 246.