Baylisascaris procyonis
Baylisascaris procyonis, česky označován jako škrkavka mývalí,[1] je parazitická hlístice mývalů severních. Její název sestává ze jména H. A. Baylise, který ji studoval ve 20.–30. letech 20. století, a rodu ascaris, který zahrnuje významné střevní parazity.
 Baylisascaris procyonis | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | hlístice (Nematoda) |
| Třída | secernentea |
| Řád | škrkavice (Ascaridida) |
| Čeleď | škrkavkovití (Ascarididae) |
| Rod | Baylisascaris |
| Binomické jméno | |
| Baylisascaris procyonis | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Baylisaskarióza jako zoonotická infekce lidí je vzácná, ale velmi nebezpečná kvůli schopnosti larev parazita napadat mozkovou tkáň.[2]
Infekce
editovatBaylisascaris procyonis se hojně vyskytuje u svého definitivního hostitele, mývala. Bylo zjištěno, že tento parazit má schopnost infikovat více než 90 druhů divokých a domácích zvířat včetně psů.[3] U zvířat je nejčastější příčinou larvy migrans.[4]
Potenciál pro infekci člověka objevil v roce 1969 Paul C. Beaver, který studoval infikované myši. První případ byl hlášen o 15 let později.[2]
Lidská infekce B. procyonis je vzácná, od roku 1980 bylo hlášeno asi 30 případů. Nemoc způsobená tímto parazitem však může být velmi nebezpečná a způsobit závažné důsledky nebo smrt. Hlášená onemocnění postihla především děti a téměř všechny případy byly důsledkem požití kontaminované půdy nebo výkalů.[4]
Některé infekce baylisaskariózy nicméně mohou mít subklinický nebo asymptomatický průběh.[1]
Přenos
editovatV Severní Americe je míra infekce B. procyonis u mývalů velmi vysoká, vyskytuje se u přibližně 70 % dospělých a 90 % mladých mývalů.[3] K přenosu dochází podobně jako u jiných druhů škrkavek fekálně-orální cestou.
Vajíčka jsou produkována červem ve střevě mývala, uvolněná vajíčka dozrají do infekčního stavu externě v půdě. Při požití infikovaného vajíčka se vylíhnou larvy, které se dostanou se do střeva hostitele.[3] Mohou pak ale migrovat do dalších orgánů včetně mozku.
Životní cyklus
editovatDospělá škrkavka žije a rozmnožuje se ve střevě svého definitivního hostitele, mývala. Samice škrkavky může produkovat 115 000 – 179 000 vajíček denně. Vylučují se spolu s výkaly a po 2–4 týdnech se v půdě stanou infekčními. Při požití jiným mývalem se životní cyklus opakuje.
Pokud však vajíčka pozře mezihostitel (malí savci, ptáci), larvy B. procyonis proniknou jeho střevní stěnou a migrují do tkání. Larvy mají tendenci migrovat do mozku, způsobovat zde škody a ovlivňovat chování mezihostitele, což z něj pro mývaly dělá snazší kořist.
V tělech mezihostitelů nedochází k rozmnožování škrkavky; pokud však mýval uloví infikovaného hostitele, larvy mohou dospět v mývalovi a cyklus se obnoví.[2]
Prevence
editovatNejdůležitější prevencí je poučení o nebezpečí kontaktu s mývaly nebo jejich výkaly.[4]
Rodiče by měli vést děti k dodržování hygieny - mytí rukou po pobytu venku nebo kontaktu se zvířaty.
Důrazně se nedoporučuje chovat mývaly jako domácí mazlíčky.[4]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Baylisascaris procyonis na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Škrkavka mývalí - základní informace [online]. [cit. 2024-11-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c ; Drisdelle R. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-520-25938-6.
- ↑ a b c Baylisascaris procyonis: an emerging helminthic zoonosis. Emerging infectious diseases. PMID 11971766.
- ↑ a b c d Baylisascariasis. Clinical microbiology reviews. PMID 16223954.
